Réžia:
Albert SerraKamera:
Jonathan RicquebourgHudba:
Marc VerdaguerHrajú:
Jean-Pierre Léaud, Filipe Duarte, Patrick d'Assumçao, Philippe Crespeau, Bernard Belin, José Wallenstein, Marc Susini, Irène Silvagni, Clàudia RobertObsahy(1)
V jednom z najvýznamnejších a najmajstrovskejších diel kinematografie sa obrazoborec stretáva s obrazom. Vo filme Smrť Ľudovíta XIV. vizionársky katalánsky filmár a umelec Albert Serra výborne obsadil legendu francúzskej novej vlny Jeana-Pierra Léauda do úlohy starnúceho Kráľa Slnko na sklonku života. Je to úchvatný dobový film, osvetlený sviečkami, ktorý sa zväčša odohráva v Ľudovítovej versaillskej komnate v auguste 1715, keď kráľ trpí pokročilým štádiom gangrény. Monarchovo utrpenie a pomalá smrť pripomínajú divadlo odohrávajúce sa pred očami publika zloženého zo suity služobníctva, lekárov a Ľudovítových verných psov; či si už skúša klobúk, hryzie keksík, alebo sŕka sladké víno, je každý pokus či gesto chorého kráľa pod drobnohľadom úzkostlivých pozorovateľov, hľadajúcich akékoľvek známky nepravdepodobného uzdravenia. (MFFK Febiofest)
(viac)Videá (3)
Recenzie (14)
Král je mrtev, ať žije Jean-Pierre Léaud! Po opravdu skvělém "Honor de cavalleria" (mám k němu ještě spoustu co napsat), mě ani "smrt", správněji ovšem "umírání" krále slunce nezklamalo. Pokud se už umírání etablovalo jako filmový žánr, pak bych si (nejlépe u Alberta Serry) ještě objednal alsepoň umírání Klementa Gottwalda, Janis Joplinové a mého přítele Jindry Pezlara (všichni už to mají více než 20 let za sebou, takže autorská práva...). Ale ne, tohle nemohu myslet vážně. Lepší bude promluvit si o nohách, taky mě trápí (trombóza a podagra). Svaluji to na fylogenezi, člověk se postavil na dvě příliš brzo, měl ještě nejméně milion let počkat. Na vysvětlení z Wikipedie "Pračlověk začal kráčet po dvou nohách, aby se mu ruce uvolnily pro jiné činnosti" výsostně prdím. Ostatně Výsost Ludvík XIV by se mnou určitě také souhlasil. Pozn.: kolega liborek_ ***** píše, že "jsme odměněni výjimečným zážitkem a pocitem, že jsme součástí scény", to má kluk pravdu, nicméně jsme film přežili. ()
Velký film, jenž zprostředkovává velké dějiny skrze bohatost těch nejmenších detailů. Serra přišel s novým pohledem, jak dělat historický film, aniž by nás zahltil faktografií a přitom byl maximálně přesvědčivý i esteticky povznášející. Dokonalý Jean-Pierre Léaud jako Král Slunce v posledních týdnech života; krásná šerosvitová kamera čarující živé obrazy, od nichž nelze odtrhnout oči. Svou formou sice film vyžaduje vyšší divácké nároky, které jsou však odměněny výjimečným zážitkem a pocitem, že jste součástí scény. ()
Pomalý dej, ktorý sa mení v nudu, zišlo by sa to ešte prestrihať a teda skrátiť, ale čo sa dá čakať vo filme o umieraní najväčšieho francúzskeho kráľa? Nakrútiť umieranie nie je ľahká vec a vyžaduje si veľa trprezlivosti od diváka pri sledovaní. Ide o celkový dojem, o zážitok, kde si treba len a len vychutnávať bravúrne herectvo Léauda, ktorý umierajúceho kráľa stvárnil tak, že som sa fakt ocitol akoby aj ja, čoby len divák, pri jeho smrteľnej posteli. Treba vychutnávať i Serrovu réžiu, atmosféru sviečok a zvlášť kompozíciu vo viacerých záberoch keďže sa zväčša ocitáme v jednej izbe. ()
Mě si to teda získalo hodně, i přes to, že ty neustálé polocelky začnou být po čase až iritující a že to postrádá jakýkoli přesah nebo hlubší historické zpracování. Rozhodně to nesedne každému, skutečně je to celé dvě hodiny jen o tom, že Ludvík XIV. umírá a kamera skoro neopustí jeho lóže a ložnici, ani na filozofické dialogy to není zrovna bohaté, takže se u toho dost diváků bude nudit a někteří si to prospí od začátku až do konce a vlastně "o nic nepřijdou". Prostě je to jen pro úzký okruh diváků a to rozhodně nemyslím nijak špatně nebo nadřazeně vůči ostatním. Tohle je prostě Serrovo pojetí historického filmu - silně minimalistické zobrazování toho, co je teď a tady, s ústředním představitelem a jeho nejbližšími, složené pouze z dialogů, co si řekli mezi sebou a vše mimo to není zrovna podstatné. Stylizované je to navíc jako renesanční obrazy, nikdo nemluví příliš nahlas, ani zde není žádné expresivní herectví, dialogy jsou celkem prosté, ale mají v sobě sílu přirozenosti a občas i hlubší vyznění (třeba když chce Ludvík XIV. poprvé dostat vodu), hudba hraje jen když je to potřeba a závěrečná smrt velkého vladaře je, ačkoli to bude znít blbě a jako oxymóron, minimalisticky velkolepá. A Léaud je v ústřední roli naprosto skvělý, i když toho moc nenapovídá a v poslední čtvrtině ani nenahýbá. Je to zvláštní film, kterému jde hlavně o vyvolání určitého pocitu a u mě se to skutečně povedlo. Jen by bylo fajn, kdyby si Serra zjistil, jak se modlí růženec, protože v jedné scéně se ho Ludvík XIV. modlí a vypadá to, no... dost nedůvěryhodně. Ale o historii růžence a jeho modlení vím prd, takže si tu možná zbytečně hraju na chytráka a špatně na tom nebylo nic. Nicméně už teď vím, že se na tu Serrovu zvláštní historickou fikci stoprocentně někdy podívám... 4* ()
Filmový skvost, který se asi nikdo u nás neodváží distribuovat v kinech. Škoda, vynikne především na velkém plátně. Komentáře: http://www.bfi.org.uk/news-opinion/sight-sound-magazine/reviews-recommendations/death-louis-xiv-first-look https://criticsroundup.com/film/the-death-of-louis-xiv/ ()
Galéria (15)
Fotka © Capricci Films
Reklama