Krátky film o zabíjaní

Komentáře hodnotící tento film mluví o vášnivém odporu autorů filmu proti trestu smrti. V této souvislosti se mi vybavují jiné filmy, příběhy justičních i vysloveně teroristických vražd (SACCO A VANZETTI, ZAVRAŽDĚNÍ TROCKÉHO, KATYŇ) i velkosérie vražd v nejrůznějších gangsterských i jiných akčních filmech, které vnímáme jako setrvačnou průvodní kulisu děje podobně jako neméně krvavé rvačky, které končí "pouze" většími či menšími zraněními. Jedno je jisté: ztotožňovat akt spravedlnosti - byť v komunistickém režimu - se sprostou úkladnou vraždou, taxikáře s traktoristou, připodobňovat srovnatelné k nesrovnatelnému je nepřípustné. Tím spíš, že člověk, navlečený nezávisle na své vůli do vojenské uniformy, vlastně přísahá věrnost zemi i za cenu ztráty vlastního života, jejímž jediným možným vykoupením jsou nezbytně nutné smrti a trvalá zmrzačení jiných lidských jedinců navlečených do odlišných stejnokrojů. Hranice každého pacifismu a humanismu začínají a končí tam, kde nastupuje neúcta k lidskému životu. Syrovost a hrůznost takových aktů je ve filmu popsána s krutou názorností a s využitím všech tehdy dostupných možností filmové techniky. Ponurost obrazu, zoufalost výkřiků - režisér evidentně splývá s postavou obhájce - dokazují celou tíhu spojenou s tak strašlivou prací. Kdybychom hledali paralelu, našli bychom ji v lékařských operačních sálech, v lidských tělech, která jsou materiálními bojišti ducha se smrtí. A v eutanazii, která je v mezních případech současně, není-li prokazatelně zneužita, i vraždou, i milosrdným vykoupením z milující ruky. Přechody a hranice tu jsou velmi povlovné, avšak nezbytné. Jinak hrozí jiné nebezpečí: nebezpečí bezzudného řádění samozvaných katů, neschopných zvládnout své vnitřní stresy a pnutí jinak než postihováním a následným nedobrovolným vnucovaným obětováním životů cizích lidí, jejichž alternativní právo na vlastní plnohodnotný život je v každém případě stejné. I tak lze vykládat "dekalogový" Kieslowského pohled do posledních věcí lidského života. (23.12.2008)

Lewwin tu v komentáři zmiňuje "Dva muže ve městě" a tohle srovnání asi napadne nejednoho diváka. Na rozdíl od francouzského filmu si ale Kieslowski zachovává k postavám mnohem větší odstup a ani vraha ani jeho oběť nevykresluje v právě lichotivých barvách (naopak, taxikář je tu představen jako nesympatický, zlomyslný chlapík). Zatímco "Dva muži ve městě" jsou záznamem tragického osudu v jádru slušného člověka, který je k vraždě doslova dohnán, "Krátký film..." odsuzuje zabíjení jako takové. Jinými slovy - první snímek protestuje především proti trestu smrti a jeho neadekvátnímu užívání, polský film kritizuje vraždu v obecnější rovině - ať už ji páchá jedinec nebo společnost. Co se problematiky absolutního trestu týče, je Kieslowského snímek spolu s dramatem "Mrtvý muž přichází" a výše zmiňovaným filmem José Giovanniho patrně nejsilnější uměleckou výpovědí na toto téma jakou jsem kdy viděl. (11.09.2007)

Filmová variace na Dostojevského Zločin a trest přenesená z daleké Rusi do polské Varšavy éry reálného socialismu, která je skutečně příznakově volenými kulisami k první části filmu - Lazarovo zločinu. Má všechny Raskolnikovské rysy, chladnou promyšlenost, naturalisticky krvavou podstatu (namísto sekery kámen), oběť s morálně pochybnou obživou (lichvářku a její setru nahradil arogantní taxikář), jen bez Nietzscheovské linie vyvolenosti a naprosté svobody umožňující ,,Nadčlověku" brát i životy... Formálně hodně neotřelá práce se světlem, kamerovým rastrem a originálně komponovanými záběry, překrývání části objektivu kamerovou maskou zaostřující divákův pohled na expresi detailu (obvykle lidské tváře), vynikající hudbou a úděsnou kulisou socialistického Polska se vším tím bahnem, paneláky, otřískanými auty, nerudnými lidmi, závistí, zlobou...(To věrně známe i u nás...) Pak se dějová osa náhle láme (motiv dopadení je přeskočen, není podstatný) a přichází druhá část filmu - část trestu... Jestli Kieslowskému něco jde, tak je to práce s herci (úžasná proměna hlavního hrdiny - Jacka Lazara) a zaostření na detail (např. zvláštně odosobněná scéna přípravy popravčí místnosti, nebo naturalistický výjev kapek tělesných tekutin dopadajících na tác do propadla...). Krzysztof Kieslowski nebyl zkrátka obyčejný režisér, ale jednoznačně velká osobnost světové režie, která nejenom tímhle filmem dokázala, že k vyjádření názoru (tady o nepřiměřenosti a etické rozporuplnosti trestu smrti) a vytvoření silného uměleckého díla nepotřebujete hollywoodské studio ani oslňující rozpočet, dokonce ani ne zcela svobodnou společnost... U nás to samé dokázal třeba František Vláčil... Podobné filmy: Mrtvý muž přichází, Život Davida Galea, Capote, Zločin a trest, Krátký film o lásce (16.10.2008)

Kieslowski to opět dokázal. Z jeho filmů jde cítit lehkost na sto honů, a je jedno, jestli se zabývá láskou nebo zločinem a trestem či sněním. Krátký film o zabíjení ukazuje zvláštním narativním způsobem tři postavy. Sledujeme mladého "vraha", pochodující socialistickou Varšavou. Taxikáře, který sám má rád utrpení a mladého právníka, který skládá zkoušku. V téhle polovině se dá sympatizovat jedině s trošičku naivním bývalým koncipientem, který vlastně sám neví, co má od života čekat. Na svojí prácinahlíží jako na poslání. Kieslowski se snaží v divákovi vzbudit nenávist proti dvoum deprivantům, aby to nakonec celé převrátil. Tuhle hodinku jsem sledoval se zaťatou pěstí a ten hnis ve mě stoupal jako Jackpot Sazky před Vánocemi, ale jakmile dochází k vraždě, začínám s taxikářem cítit a moje zlost odchází, přichzí lítost a smutek. Stejně tak před popravou, kdy vrah bilancuje o tom, co předcházelo jeho činu. __ Film od začátku buduje tvrdě atmosféru a občas ji uvolní, aby ji vzápětí opět přitvdil. Krysy, pověšená kočka, všude bordel. Obrazové kompozice jsou opravdu jednoduché a zatemňování rohů hraje silnou roli, v tom byl prostě mistr! Stejně hudba, kterou si vždycky pečlivě vybíral, ta umocňuje emoce, pocity a táhne nás jako Mustang. (07.11.2008)

Nijaké prihrievanie si polievočky, ale vážené spodobovanie ala Dostojevsky ("Zločin a trest") rozkrojené na dva rovnako mraziace kusy. Prvý, takzvaný "Introduce and murder" v ktorom sa na ohavných, zašlých a začmudených uliciach socialistického Poľska ukazuje trojica (zatiaľ navzájom nepoznaných) aktérov (labilný dvadsaťročný mladík, ambiciózny advokát a čudácky taxikár). Úvodné oboznámenie ústi k hrozivému prelnutiu ciest vraha a obete, kde sekeru nahradzuje kameň. Druhý, súmerne s prológom bezchrbtový úsek laicky nazývam "judgment." Ten má takisto surovú až kremačnú podobu (šibenica, telové tekutiny), lenže sa nepácha, ale trestá. Alebo oboje? Dilema, ktorá aj napriek svojej nejednoznačnosti je zakotvená v Ústave nejedného územného celku. Praví sa, "od doby Kaina žiadny trest nenapravil a neodstrašil svet pred páchaním trestných činov." S tým sympatizujem, avšak aké rozpätie majú medze únosnosti pardónov pre narušených alebo chladnokrvných zabijakov? Bojím sa toho, že všetkým tým, ktorým automatické vetovanie "kresla" pripadá správne, uniká význam povážlivých slov "účelne odňať právo žiť." Pojem hodný úvodzoviek a dlhých debát, ktoré žiaľ vedie len málokto. Krzysztof Kieslowski na chúlostivú tému neodpovedá, práve naopak sa opytuje, stavia mramorový monument stojaci v mene práva/nepráva, bez finančného zázemia, bez slobody a bez akejkoľvek pomoci módnych relativít. (27.04.2010)