Boku no Hero Academia

Ultimátní prototyp všech shounen příběhů typu from zero to hero a zároveň vtipná japonská odpověď na tradiční americké superhrdinské a x-menovské mýty. Obratně se tu balancuje na hranici mezi poctou a promyšlenou dekonstrukcí výše zmíněného, která spočívá především v tom, že hlavní hrdina, i jeho velký vzor, mají od začátku zásadní handicap. Který - jaké překvapení - překonávají šíleným odhodláním, neústupnou vytrvalostí a především naprostou absencí pudu sebezáchovy. My Hero Academia je ovšem víc než jen obvyklou poctivou náloží silných emocí, soubojů a urputného sebezlepšování. Je také skvěle propracovanou vztahovkou mnoha zajímavých postav, která se postupně během několika sérií rozprostře do neobvyklé šíře, aniž by při tom ztratila na kvalitě. (08.10.2021)

První série nám pouze rozestaví základní figurky na herním plánu, nastolí vztah Midorii k nejdůležitější osobě jeho života, představí pár spolužáků a ukáže padouchy. Je to jen taková krátká ochutnávka tohohle barvitého fantaskního světa, ve kterém hrdinství není vlastností, ale respektovaným povoláním. (08.10.2021)

Nabušeně zábavná první polovina se sportovním festivalem rozvíjí stávající charaktery a skvělým způsobem představuje celou řadu nových. Ano, takhle má vypadat práce s vedlejšími postavami - dívám se na tebe, Demon Slayere, při pohledu na tyhle barvité, zajímavě propracované hrdiny se můžeš akorát tak stydět v koutku. Navíc tu máme určitou nepředvídatelnost děje, která se obratně vyhne očekávanému průběhu finální vyřazovací soutěže. Prostředek série trochu přitlačí na pilu a při nahlédnutí do světa za školními zdmi během stáží připomene, že padouši nespí a nebudou čekat na to, až budoucí hrdinové dostudují. Závěrečné zkoušky formou soubojů už jsou pak jen třešničkou na dortu všech těch nápaditých hrátek se schopnostmi a vlastnostmi (ředitel školy se okamžitě stává mým oblíbencem). Pořád je to hlavně o Midoriovi a jeho dlouhé (a těžké) cestě za životním snem, ale zdaleka už v tom není sám, fandit se tady dá opravdu všem. (08.10.2021)

Celá první polovina vyznívá vážněji a temněji než předchozí série. Což tady všichni hodnotí jako zlepšení, já se ale musím se přiznat, že to Midoriovo soustavné řvaní a sebemrzačení už mi začíná trochu lézt na nervy. Ano, souboje jsou monumentální, studenti i učitelé musejí přijímat těžká rozhodnutí a dojde také k jistým zásadním posunům ve vývoji postav, ale celá Liga padouchů je bohužel pořád jen banda trapáků, u kterých je těžké říct, o co jim vlastně jde. Ve druhé půlce, oddělené zábavnou vsuvkou se stěhováním na koleje, dostaneme další zajímavé rozšíření  tohoto fikčního světa. Do popředí víc vystupují společenská pravidla, tady v podobě překvapivě sofistikovaných a propracovaných licenčních zkoušek. Zase musím pochválit určitou nepředvídatelnost děje, která spočívá v tom, že neúspěšní jsou nakonec ti, od kterých byste to nečekali. A v závěru se představí další zvláštní postavy, které budou hrát významnou roli ve čtvrté sérii. (08.10.2021)

(Obsahuje drobné SPOILERY) Pro mě zatím emoční vyvrcholení celého seriálu, asi proto, že osvědčený koncept záchrany týraného dítěte na mě stoprocentně zafungoval. Také tomu obrovsky prospěla obměna antagonistů – chladnokrevně děsivý Chisaki, zvaný Overhaul,  je na rozdíl od Shigarakiho, který se většinu času chová jako rozmazlené retardované děcko, příjemná změna. Z tohohle cílevědomého jakuzáka a jeho ďábelského plánu totiž opravdu mrazí. Naopak afektovaná dvojice Gentle Criminal a La Brava jsou díky své bizarnosti docela roztomilí. Ne, že bych jim vyloženě fandila, ale je hezké mít zase jednou záporáky, kteří jsou vlastně jen sebestřední a po pozornosti prahnoucí jedinci. I na straně klaďasů nám přibyli noví hrdinové a Midoria musí čelit nečekané situaci – je tu totiž někdo, kdo zpochybňuje jeho nástupnictví. A navíc možná dokonce právem. Mirio Togata je totiž natolik zajímavá postava, že bych se sama možná přiklonila k názoru Sira Nighteye, že právě on se měl stát All Mightovým dědicem.  Alespoň, že Midoria se už naučil docela slušně bojovat a konečně přestal každou krizi řešit tím, že si zlomí obě ruce. Celá série je zase rozdělena do dvou samostatných příběhů, sice zcela a naprosto odlišných, narativně ale spojených příběhem malé holčičky Eri. Právě z jejího úhlu pohledu je totiž zapotřebí nazírat nejen na první, dramatickou polovinu boje s jakuzou, ale i na tu druhou, mnohem odlehčenější, která se točí kolem nácviku vystoupení na školním festivalu. Jestliže totiž v první části šlo o Erino osvobození fyzické, v té druhé si Midoria a Mirio uvědomí, že po tom, co prožila, potřebuje ještě i jejich podporu psychickou. Proto je celý ten festival tak důležitý, nejen jako zábava pro všechny studenty, ale i jako terapie pro Eri, která se neumí usmát. Což mi mimochodem přišlo jako neobvykle dospělá zápletka na hrdinský shounen. A musím se přiznat, že v jistém okamžiku toho těžce zachráněného vystoupení jsem byla opravdu hluboce dojatá. Takže za mne plný počet a nedokážu si představit, kam autoři mohou dál zajít, aby tuhle sérii překonali. (08.10.2021)

Po úžasné čtvrté sezóně přichází zatím nejslabší MHA pokračování - celých pětadvacet dílů je totiž jen roztahaným a roztěkaným prequelem k nějaké zásadní budoucí bitvě. V tom zmateném překlikávání od jednoho hrdiny ke druhému, desátému, dvacátému, padesátému a mezi těmi různými sidequesty, flashbacky a fillery se úplně ztratila jakákoliv dějová výstavba. Z Midorii se prakticky stala vedlejší postava. A to, že se Shigaraki v závěru vyvine z úplného trapáka v o něco menšího trapáka, pro mě fakt není dostatečná útěcha. (02.06.2022)

Monumentální bitva, na kterou vnadila celá předchozí sezóna, je tady a je ....  možná až příliš monumentální? Ano, je to dechberoucí, je to ultimátní a je to temnější a brutálnější, než všechno, co tu bylo před tím, jenže - výsledkem je svět v troskách, na který není hezký pohled. A Midoriovi z toho všeho trochu hrábne. V závěru se nám sice opět dostává rádoby optimistických ponaučení o tom, že společně je možné všechno překonat a tak všelijak podobně, ale už to nějak není ono. Všechny ty kdysi vtahující osobní linky šly stranou (s vyjímkou  tragického dramatu v Todoroki family) a z kdysi celkem pozitivního hrdinského shounenu se stala změť hysterických traumat a celospolečenských konfliktů. (30.04.2023)