baiskon108

Ninžovský shounen epos! Fillerová vycpávka je sice opravdu strašná, ale co se týče hlavní dějové linie – je úžasná. Samozřejmě musím zmínit organizaci Akatsuki! Zjevují se ti nejlepší zločinci, co se v Naruto světě zatím ukázali a nejvíce mě poznamenal jejich vůdce – PAIN. Postavy jako je tato přímo zbožňuju, protože nejsou tak trapně černobílé, jak nám zločince a hrdiny většinou lidé předhazují. Je prostě tak diskutabilní, ale právě proto, že se nad ním tak zamýšlím, je pro mě důkaz, že je to velmi propracovaná postava. A Painův souboj s Jiraiyou je prostě to nejvíc, co v samotném anime je! Skrytá Deštná vesnice měla tak zvláštní a depresivní atmosféru a samotný souboj v sobě měl všechno – přes ultimátní techniky a promyšlené taktiky boje až po správné míchání naděje s beznadějí (spoiler: poustevník dostal opravdu tu nejhrdinštější smrt). Nadcházející Painův boj s Narutem byl také perfektní a následovný dialog Naruta a Nagata o docílení míru byl vážně nezapomenutelný. Ale pak přišel další příběhový arc s válkou, která působí v příběhu jaksi navíc a zbytečně. Sice bylo celkem zajímavé znovu pozorovat mrtvé postavy v „Edo tensei“ (hlavně předchozí Hokagové) a ano, Madarův hlavní plán „Tsuki no Me“ měl taky něco do sebe, a nesmím zapomenout na epický souboj Guy vs. Madara – ale pořád tu byla nudná Zetsu armáda, přehnaně silný Naruto a nakonec představení nezajímavé Kaguyi, coby nejvetší záporačky, která tento arc definitivně zabila. Ale závěrem se konečně odehrál velmi očekávaný souboj Naruta a Sasukeho – a ten nezklamal. Díl pod jménem „Pečeť smíření“ mě vážně emocionálně dostal a beru ho nejen jako ukončení jejich souboje, ale i celého anime. Je toho vážně moc, co bych mohl vychválit (např. ještě Shikamarovu pomstu), tohle anime je sice mé první, ale i tak si myslím, že už nic lepšího být ani nemůže. Kishimoto se prostě překonal, sice bych chtěl ještě přídavek, ale když vidím navazující pokračování s Borutem, je mi jasné, že už je s pravým Narutem vážně šmytec a tuhle pitomost už neměli vůbec vytvářet. Naruto, změnil jsi hodně lidí. A změnil jsi i mě.

Svatý grál shounen žánru! Tahle omalovánka dýchá, je živoucím místem, je vstupem do rozsáhlého světa plného nápadů a myšlenek. A postavy v ní jsou vrstevnaté a naprosto přirozené – jednoduše kvalitní. Už jen sledovat ty jejich rozdílné pohledy na život, na jejich původ a na cestu, kterou se ubírají (klidně až za hranice vyprávěného příběhu), už jen toto vidět je čirá radost. HxH ale nabízí mnohem víc, a to hlavně v případě soubojů, které jsou díky systému Nen extrémně kreativní, unikátní a taktické. Jedinou výtku (kvůli které by to někdo mohl i vzdát) mám asi k samotné expozici, protože působí celkem tuctově a jako klasický dětský shounen, ale když člověk vydrží, tak rázem zjistí, že se autor za tento žánr jen skrývá a všem jeho zavedeným klišé mrštně uhýbá. Za mě nezapomenutelná odbočka v mé cestě!

Breaking Bad je rozhodně velmi nápaditý seriál, kde se hlavnímu hrdinovi tak moc převrátí celý život, tak moc se jeho postupným vývojem změní jeho povaha, že vás ke konci překvapí (ba i možná neuvěříte), jak se choval ze začátku. Heisenbergova povaha je totiž ještě děsivější právě v tom, že to byl zprvu vlastně jen obyčejný učitel chemie Walter White. Jeho parťák Jesse hodněkrát pobaví, ale spíš mě vždycky jen zklamával (vždy se totiž „překvapivě“ zase dal na drogy), i když ten jediný si tam však uchoval dobré srdce a jsem rád, že jako jeden z mála přežil. Švagr Hank je vážně asi ten nejhorší a nejtragičtější agent DEA :), protože hledat celý seriál Heisenberga a mít ho přímo před nosem, přičemž dostat tolik náznaků, důkazů, tolik provázaností a spojitostí s Walterem, tolik pravdivých Walterových "přiznání" a on se tomu všemu jen nechápavě tlemí a celý seriál netuší (a pak mu to epicky dojde na hajzlu – vážně?). Nejlepšími zločinci seriálu jsou rozhodně Gus Fring, Hector Salamanca neboli zvoneček :) a samozřejmě i Walter. WW je postupem času sice fakt svině, ale i tak jsem mu měl nutkání stále fandit. Mike a Saul jsou vážně super, Saul téměř vždy pobavil. Skyler a děti mě však někdy dost prudily, u některých dílů jsem se vážně mohl unudit k smrti, protože záběry na tichou domácnost a na jejich žraní mě vážně nezajímaly a chtěl bych vidět, koho snad ano. (Ale to Walterovo lhaní rodině vždy stálo za to!) Naštěstí to ale zachraňují ty díly, kde se objevují hlášky pravého Heisenberga, kde akce naplno sviští, zkrátka díly, které jsou napínavé, akční a promyšlené. Hlavně čtvrtá a pátá série byla pořádně rozjetá! Z konce jsem byl sice smutný, ale ani ne tak z konce Waltera, to se dalo čekat, ale celkově z konce tak výborného seriálu. Ale stejně – Heisenberg vyhrál!

Míchačka shounenů a superhrdinů – co lepšího si milovník obou žánrů vůbec může přát! Prvních pět dílů bylo takových rozjezdových, ale přesto velmi poutavých, hlavně díky animaci a sympatickému hlavnímu hrdinovi. Šlo v nich hlavně o zblížení All Mighta a Dekua, což se povedlo. No a poté už to začlo mít pořádné a permanentní grády! U tohoto anime jsem strašně rád, že je v něm vše, co si tento hero žánr zaslouží – zajímaví hrdinové a zločinci, celá ta UA akademie s učiteli, zlepšování superschopností, turnajová sága, hrdinské praxe… tohle všechno z tohoto anime dělá naprosto propracovaný superhrdinský svět. Ale hlavní je, že ty postavy mají emoce a že je dokáží přenést na diváka.

Chytrá a sympatická vraždírna. Další seriál o hlavním hrdinovi, který je lépe řečeno hlavní zločinec. I přes to, co dělá, mu máme nutkání stále fandit, nejen proto, že je v hlavní roli, ale je představován sympaticky a zajímavě. A čím více o něm víme, tím více mu jeho činy tolerujeme – o to víc, když zabíjí jen ty, co si to vážně zaslouží. Nejlepší je na tom ale fakt, že i kdyby skončil s vražděním těch zlých, tak by zabíjel stejně dál, a tak se rozlučte s představou, že to dělá pro nějaké dobro lidstva – hold to potřebuje. Dexter je fajn, často pobaví (hlavně, když si mluví ironicky v duchu), je ke všem hodný, dobrý otec, zároveň jeho druhý život je fascinující, ty jeho postupy, připravování vraždírny, injekce a sklíčka, má to vážně promakané. Když si v noci Dexter prostě vyjde ve svém hnědém vraždícím tričku, jde do tuhého :). Debra „fuck“ Morganová má vážně zajímavý charakter, její typická sprostá mluva je nezapomenutelná a jako postava mi připadala strašně sympatická, sympatičtější než Dexter. A James Doakes – nejdrsnější polda ever! Strašně mě bavily jeho hlášky, jeho dialogy s Dexterem, to jeho podezřívání a motivace zjistit o něm pravdu. Vážně drsnej týpek, kterému šla vážnost z očí. Ostatní lidé mě bavili jen občas, ale ještě musím vytyčit jednoho člověka – a to prasáka Masuku, který sice dostával nejméně prostoru a zabral si vždy pro sebe max. dvě věty, i tak mě svými nechutnými narážkami rozesmíval nejvíce ze všech. Seriál o osmi řadách si překvapivě stále držel svou kvalitu až do konce (jen 3. a 6. série byly slabší), mými srdcovkami však stále zůstávají první dvě série. Poslední díl mě nejprve naštval, čekal jsem nějaké překvapivé ukončení (něco jako Rita ve vaně), závěrečnou řežbu, odhalení Dextera, cokoliv, že si prostě zabrečím, ale až na Debru vše skončilo nějak nijak – prostě jen Dexterovou prázdnotou... Ale už jsem se s tím smířil, co také jiného dělat ;) Protože ani tento zvláštní konec nezastíní fakt, že se tenhle seriál strašně povedl. Škoda, že už tenhle Dexterland končí...

Mé první pavoučí kousnutí v animované podobě. Seriál nabízí hromadu nepřátel, tudíž i spoustu akce a navíc kupu Spideyho humoru. Jen mě trochu mrzí, že tento skvělý seroš tu má tak málo fanoušků a tím i procent, to se však nedá říct o Spider-Manovi z roku 94, který mě osobně nikdy zvlášť nezaujal. Každý holt vyrůstá na něčem jiném.

Ulítlá šaškárna z normálního života – ať dělám, co dělám, nikdy se mu nepřestanu smát!