Máma má raka

Mám slabost pro filmy, u kterých tvůrci serou na nějaké produkční limity, což Pohlova tvorba splňuje v pořádku. Bohužel se vznikem Párty hárd pozbyl Řezník určitou dosavadní devizu své tvorby a to byla pro mě domnělá vehementní snaha se neposouvat v tom okouzlujícím amatérismu dál. S vědomím toho, že se chtěl odjakživa profesionalizovat to pak ani zpětně neni už úplně ono, jakkoli opětovný setkání se starými známými smažkami z Rumburka u srdíčka zahřeje. (01.03.2020)

Vzhledem k tomu, že sem měl asi čtyři záchvaty smíchu, musim hodnotit takto. Sežral jsem předtim ale 30 prášků na spaní, jedno sedativum, zapil je flaškou vína a zhulil se jak dobytek. je možné, že pokud se nerozhodnete tento polymorfní narkostyle zkusit taky, film vás bude chvílema i nudit a budete si říkat, že pan řezník odkoukal nějak moc humoru z fekálních amerických komedií. (22.09.2016)

Ač je to téměř nemožné, pokusím se teď pokorně vyjádřit veškeré niterné pocity z tohoto mimořádného filmového díla. Je to jako hřejivá a bezpečná mateřská náruč, totálně poblitá zpola natráveným kefírem s kousky nazelenalého kabanosu, jako něžné, pomalé a romantické milování s nádhernou modelkou na kompletně posraných a pochcaných hajzlech v šesté cenové, jako osvěžující letní větřík, vanoucí směrem od čerstvě exhumovaného masového hrobu, jako veselý, čistý a upřímný dětský smích, znějící z onkologické kliniky, jako překrásně rozkvetlá jarní louka, posetá hovny tureckých řidičů kamiónů, plnými hlíst a obsypanými masařkami, jako bezstarostné brouzdání chladivým příbojem v kouzelném tichomořském ránu hned vedle vyvrženého a hnijícího keporkaka, jako první nesmělý polibek na dychtivé dívčí rty, olezlé hnisajícím herpesem, jako právě upečený, křupavý a ještě teplý domácí chléb, velkoryse namazaný ráfkovým tvarohem pět let nemytého bezdomovce či jako milé, citlivé a konejšivé pohlazení po análním znásilnění tlustým, chlupatým a smradlavým cigánským spoluvězněm. Prostě, když se bezbřehý intelekt takto snoubí s absolutní estetikou, nezbývá, než celou duší podlehnout a opájet se pocitem, kolik tu s námi stále žije krásných, moudrých, kulturních, příjemných a neskonale empatických lidí. Ač mě kapku jímá přirozený stud za takovéto explicitní emoční projevy, dvakrát mě to nahlas rozřehtalo tak, že jsem, kurva, nemohl přestat. Díky, Řezníku! (12.10.2016)

Řezník má možná nejúchylnější humor v Čechách, což mi vyhovuje :D Za půl hodiny jsem se zasmál hodněkrát, ale přišlo mi, že v druhé půlce šla kvalita vtipů a hlavně příběhu dolů a na konci už mi některé zvraty a scény přišly vyložěně špatné. Každopádně myslím, že jsem někde četl, že tohle bylo režisérovo poslední amatérské dílo, a další film už by měl být na úplně jiné úrovni. Tak se těším a doufám, že to bude opravdu profi dílo. (21.09.2016)

Až nečekaně zábavné s nabitými a údernými hláškami, nechybí ani dostatek zvratů a chytrých překvapení. Technické možnosti měly svoje limity, ale jsou v rámci mezí v pořádku a zážitek mi nezkazily. Svoje limity naopak neukázali ,,herci", kteří dokázali neustále cedit hlášky a zůstat ve správných pózách. Konec je taky parádní, ale zapadne v důsledku jednoduchostí, které sice pobaví, ale zároveň ho přebijí. (26.09.2016)