tompaulman

Dvě a tři čtvrtě hodiny koukání na extrémně nesympatického, vlezlého, sobeckého blba, a jeho patologickou obsesi náhodně vybranou ženskou, o níž nic neví - to prostě nemůžu hodnit kladně. Indickým ženám (a očividně i místním hodnotitelům) nejspíš imponuje, když je někdo brutálně stalkuje, agresivně se jim vnucuje, a bere při tom nulové ohledy na dotyčnou, její pocity i soukromí. Tohle je jako romantika? Nefunguje to. Není tam žádná chemie, on je nesnesitelný, ona je stále chladná a nic o ní nevíme. První dvě hodiny jsem vyloženě přetrpěl a líbilo se mi paradoxně jen to, co mě na indických filmech jinak odrazuje - hudební a taneční vsuvky. Hlavně ta úvodní na střeše vlaku byla dokonalost, ale i všechny ostatní mají skvělou kameru, lokace, kostýmy, barvy a choreografii. Tyto scény samy o sobě jsou důvod, proč dávám aspoň dvě hvězdičky. Po dvou hodinách to začne být koukatelnější, zřejmě proto, že se příběh stočí trochu jiným, dramatičtějším směrem. Myslím, že kdyby středobodem filmu byl příběh severovýchodních separatistů bez té patetické “romantiky”, dopadlo by to mnohem líp. Určitě bych to ocenil víc, než dvě dějové linky, z nichž jedna je nekoukatelná a druhá není dostatečně vysvětlená. Ale poslední scéna potěšila. Přesně takový závěr jsem si přál, ale nečekal jsem, že se mi to splní. Dokonce jsem u toho vykřikl radostí :)

K čemu je skvělý herecký výkon Toma Hankse, když musí hrát podle kýčovitého, nelogického a přehnaně idealistického scénáře.

Oddychový, nenáročný seriál, kde hlavní postava je Mitsuko, sebevědomá šéfkuchařka z tříhvězdičkové restaurace. Mitsuko za dne na den přijde o práci i reputaci a začne vařit ve školní jídelně, kde se musí poprat s výzvama jako ultra lehký rozpočet, rozdílné chutě dětí a dospělých, nebo vyhláškou, která předepisuje nutriční hodnoty školních obědů. Trochu jednoduchý a naivní děj, ve kterém jsou hned na začátku rozdělené postavy na dobré a špatné, a za deset dílů nenastanou žádné dramatické zvraty. Možná jeden menší, který jsem ale předpověděl už na začátku :) Celkově příjemná podívaná, pokud vás zajímá jídlo a vaření. Pokud ne, tak radši zvolte jiný seriál. Osobně mi hodně věcí v ději přišlo zajímavých, hlavně co se týká různých předpisů a vůbec toho, jaká vědecký proces je vymýšlení a vaření dobrých jídel :)

Viděl jsem poprvé v rámci doplňování mezer ve filmovém vzdělání. Na IMDB to má průměrné hodnocení 7.1/10, což mi přijde blíž realitě. Hezké prostředí, skvělý de Funes, několik zábavných scén, ale na můj vkus moc uřvané a v dnešní době už ne tolik humorné.

Luxusní film, zaslouží si větší popularitu. Hlavní postava je mladá Naoko, která dělá klasickou nudnou práci v kanclu. V její firmě ale fungujou tři ženské gangy, které spolu bojujou o vůdčí postavení. Nebojujou na meetingách tím, že podlézají managementu, bojujou na chodbách a toaletách pomocí pěstí a kopanců. Naoko je jedna z mála, která se toho neúčastní a radši v kuchyňce probírá televizní seriály. Firemní “pořádek” naruší pohledná Ran, která nastoupí jako nováček a hned zmlátí vůdkyně všech gangů, čímž se sama stane vůdkyní. Její věhlas se rozšíří i do dalších firem a z Ran se rázem stává nejsilnější office lady v okolí, která drtí všechny wannabe gangsterky od konkurence. Zlom nastane, když konkurenční gang unese Naoko a Ran se vydá je všechny seřezat, aby Naoko osvobodila. Vizuálně to není tak brutální jak to může znít - naopak je to čistá nadsázka podaná komiksovou formou, s absurdními postavami, a s motivy her typu Mortal Kombat nebo Street Fighter. To je podtrhnuto barevnými, až extravagantními kostýmy. Je to jeden z filmů, kde forma převyšuje příběh. Odehrává se ve svém vlastním světě, takže je zbytečné v něm hledat nějakou logiku nebo reálnost. Prostě zábavný úlet, jaký dokážou udělat jen Japonci. Vzdáleně podobné Fly Me to the Saitama.

Příběhově, filmařsky i trikově špatné, což bych všechno dokázal odpustit. Jenže ono to není ani zábavné, narozdíl třeba od Sharknada.

Viděl jsem už aspoň deset filmů ze Severní Koreje, ale stejně mě šokovalo, že tenhle vyšel v roce 2011! Kvalita je jak ze 70. let, vyobrazený způsob života ještě o pár desetiletí dřív. Jediné, co nasvědčuje pozdějšímu datu, je úmrtí Kim Il-sunga a nástup Kim Čong-ila. Co se týká příběhu, jede podle stejných not jako drtivá většina ostatních severokorejských filmů. Záměrem je ukázat, že těžká dřina a odhodlání nese své ovoce a budování socialistického ráje je nadřazené individuálnímu štěstí. A že z lásky k nejvyššímu vůdci má člověk obětovat klidně i svou vlastní lásku, svůj dům a  své zdraví, a navrch ještě zapojit dětskou práci. Je to asi zajímavý film pro ty, kdo se chtějí seznámit se severokorejskou produkcí, ale jakmile máte nakoukáno už několik filmů, tak tenhle vám nic nového neukáže. Liší se v podstatě jen postavami a prostředím - tentokrát z textilky, ve které se vyrábí vlněné deky. A vlastně se liší ještě mírou propagandy a četností výskytu jmen Kimů. Oddanost vůdcům se tady zdůrazňuje až nezdravě často, působí to nuceně a je to přitažené za vlasy i na severokorejské poměry. Výsledkem bylo, že jsem se smál v situacích, které měly působit úplně vážně, a těžko jsem to dokoukával navzdory velmi příznivé stopáži.

Pokud vás dokáže pobavit, že si ve filmu někdo usere, že se někdo chová jako retard, nebo že někdo vykadí takovou nálož, až se z toho ucpe hajzl, tak tohle bude přesně humor pro vás! A o moc líp to nefunguje ani jako romantika.

Asi bych si to užil víc, kdybych předtím neviděl originál.

Už během prvních minut jsem měl dojem, že jsem tenhle film už viděl. Konkrétně mi v mnohém připomíná My Teacher. Většina těhle středoškolských romancí jede jako přes kopírák, vedou se v nich stejně hluboké řeči o lásce, které z úst šestnáctiletých studentů zní opravdu “věruhodně”. Opakuje se v nich stejně přiblblé chování postav (typicky když studentka ukončí konverzaci tím, že něco zařve a okamžitě uteče). V podstatě stačí vidět jeden podobný film a automaticky jste viděli 80% z nich. Zbývá vyřešit problém, jak najít těch zbývajících cca 20%, které se aspoň snaží být originální. Zkoušel jsem to podle průměrného hodnocení, ale už jsem se párkrát spálil :)