Favoritka

Yorgos Lantihoms si ma na "The Favourite" skutočne zahákol. Obsadenie bol veľmi dobre zvolené, je majster svojho remesla a vyzeralo to, že chce urobiť trošku iný štýl historického filmu. A ja mu hovorím, že sa mu to podarilo všetkými desiatimi. Olivia Colman ako kráľovná Anna funguje fantasticky. A dala do toho skutočne kus poriadneho herectva. A čo sa týka Rachel Weisz a Emmy Stone, tak som mal pocit, že som sa najprv chcel prikloniť jednej na stranu, no počas sledovania som si uvedomil jednu zásadnú vec. Obe sú rovnaké. Obe urobia všetko preto, aby dosiahli čo chceli a to všetkými zbraňami, ktoré majú po ruke. A môžem preskakovať zo strany na stranu, no v podstate to nič nespraví. Obe sú rovnaké. A to robí sledovanie filmu oveľa zaujímavejšie. A ešte musím povedať, že humor filmu funguje skvele. Bavil som sa, smial sa a súčasne vnímal celú situáciu tak, ako pravdepodobne Lanthimos chcel. A za tu mu tu tlieskam. Okrem toho je tu hudobná stránka. Exceloval na tom vo svojom predošlom filme a tento nie je žiadna výnimka. Najmä vizuálna stránka je super. Vynikajúca výprava. Kostýmy sú skvelé, prostredie zámku je skvelé a niektoré zábery pôsobia skutočne ako umelecké dielo. Dobre sa na to pozerá, dobre sa to počúva a hlavne to skutočne vie pobaviť. Takže ak máte čas a záujem, choďte si tento film čeknúť. Z Lanthimosovej tvorby môj najobľúbenejší a rozhodne film, ktorý stojí za to. Hodnotenie: A (19.01.2019)

"What a cunt!" ___________ Lahodná kostýmní polívčička, kterou ale lze taky brát jako nonšalantní soft-porno a parodickej výsměch aristokracii. Yorgos Lanthimos měl vždy nehoráznou slabost pro erotický šmakulády a tímhle obscénním satirickým bizárkem z dob viktoriánské Anglie si prakticky splnil svý fetiše. (01.03.2019)

Řecký režisér Yorgos Lanthimos a bizarní a velmi křehké vztahy zase trochu jinak. První půlhodinka je skvostná. Nerozhodná, fyzicky i psychicky zlomená, dětinská a náladová královna Anna, poslední Stuartovna, se zásadními kroky věří rádkyni i přítelkyni na intimní chvilky Rachel Weisz. Mají spolu velmi intenzivní a netradiční vztah. Nabourá ho až ctižádostivá sestřenice Emma Stone, která nejprve dostává rákoskou coby obyčejná služebná, ale svou pílí si chce taky kousek koláče ukousnout. Jenže dosavadní rádkyně (vládkyně) se nehodlá o přízeň s nikým dělit. Od Lanthimose je to zatím nejméně ujetá šílenost, do pokřivené lidské společnosti ale rád dál pálí ostrými. Navíc s velmi dobrou kamerou, kupříkladu s využitím efektu rybího oka. Královský dvůr je prohnilý, mezi postavami to sympaticky jiskří, pánové jsou tu za nadržené podivíny, dámy za vypočítavé mrchy. Jenže pak se to nějak zlomí a nevraživost mezi oběma ženami začíná nudit. Řecký mistr bizarnosti jakoby vyměkl, nikdy nejdeme úplně na dřeň, místo šokování přichází v druhé polovině až takové monotónní pojetí. Krutost a syrovost, stejně jako kroky ve spojitosti s opojení mocí se nabízely. Emoce mi chyběly, provokativní humor zrovna tak. Vlnu tentokrát nejpřístupnější Lanthimos neudělal. Koutky necukaly. Škoda. Oceňované herečky samozřejmě fajn, ale do vzduchu z jejich výkonů určitě neskáču. 70% (24.01.2019)

„Je nutné se v tom ráchat? Důstojnost je to jediné, co chrání člověka od šílenství.“ - „Občas si trochu zábavy zasloužím.“ A že si Sarah té zábavy užila až do posledního doušku…Po pouze průměrném Zabití posvátného jelena jsem od Lanthimose doufal ve zdařilejší kousek a ten přišel. Všemožné manipulace, intriky, naschvály…boj sestřenic o královninu přízeň mě dost bavil. Ostatně, všechny 3 aktérky se pořádně vyřádily a každá z nich byla výborná. Co do „ujetosti“ mi Favoritka přišla asi jako Lathimosův nejnormálnější film (z těch, co jsem prozatím viděl), ačkoliv pár podivností si pro diváka přece jen připravil. Zklamal mě ovšem „osud“ kompromitujících dopisů, kdy se 1 z postav zachovala hodně v rozporu s tím, jak ji celý film divák vnímal, a já jí to ani za mák nevěřil. A životopisnou věrnost jsem v tomhle případě opravdu neřešil. Podoba konce mě mírně překvapila a i kvůli němu Favoritce přiklepávám zasloužené 4*. „Abigail, když zapomeneš nabít kulku, pistole vypálí, vydá ránu, ale náboj nevystřelí. Je to báječný žertík. Souhlasíš?“ (21.04.2019)

Druhou půli jsem téměř protrpěl, protože co šlo, to Yorgos Lanthimos řekl v úvodních šedesáti minutách. Pak už se jen protáčí ty samé situace do vyšších otáček, ale totálně rezignuje na moment překvapení. Teda, vyjma úplně posledního "nekonečného" záběru (minimálně pocitově) na Emmu Stone a králíčky. Na ten už jsem vážně připravený nebyl. 50% (21.02.2019)