11'09''01

Nejvíce zaujala "Izraelská", "Chilská" (ale ve skutečnosti anglická) a poslední "Japonská". Jinak vcelku velice zdařilý povídkový film - snad proto, že to nebylo pořád o tom samém. Přímo v dějišti tragédie se odehrávají asi jen tři povídky. Jediné, co mi moc nesedlo, byl Pennův kousek a ten "Egyptský". (31.08.2006)

1) S. Makhamalbaf - IRÁN - 60%,  2) C. Lelouch - FRANCIE - 60%,  3) Y. Chahine - EGYPT - 60%,  4) D. Tanovič - BOSNA A HERCEGOVINA - 50%,  5) I. Ovedraogo - BUKRINA - 50%,  6) K. Loach - VELKÁ BRITÁNIE - 70% 7) A. G. IŇárritu - MEXIKO - 70%,  8) A. Gitai - IZRAEL - 50%,  9) M. Nair - INDIE - 60%,  10) S. Penn - USA - 40%,  11) S. Imamuiza - JAPONSKO - 45% > | Průměr: 55,9% (3*) | (02.03.2022)

Rok po události, která zcela fatálně ovlivnila bezpečnostní politiku jedenadvacátého století, vzniklo povídkové drama, které na ni reaguje. Jako celek je film značně nevyrovnaný a nesourodý a spojuje ho jen a pouze jedno datum.  Každý z tvůrců přistoupil ke své povídce po svém a viditelně dostal tvůrčí svobodu a mohl sdělit přesně to, co chtěl. K tomu nejlepšímu určitě patří příspěvek Claudea Lelouche, který je jako jediný výborně vypointovaný, skvěle pracuje s tím, že hlavní hrdinka je hluchoněmá, čímž je extrémně působivý a ukazuje, že vždy na pozadí velkých dějinných událostí se dějí ty malé osobní, o nichž se nikdy nikdo nedozví. Za zmínku určitě stojí i sugestivní počin Alejandra Gonzáleze Innaritua, který sice nemá příběh a je od počátku zvláštní, v závěru ale z jeho realističnosti až mrazí. Příjemným překvapením je povídka z Burkiny Faso, která jako jediná využívá i humornou linku, je odlehčená a přístupným způsobem zobrazuje, že ačkoli se v našem světě dějí takhle zásadní události, v Africe o nich leckdy lidé ani nevědí a logicky je v rámci jejich existenčních problémů ani moc nezajímá (což velmi dobře ukazuje jinak průměrná úvodní povídka z Íránu, který je tedy na jiném světadílu). Zbytek už patří k těm méně výrazným (ačkoli dynamika izraelského příspěvku je fantastická a rozhodně nejsvižnější ze všech), které nijak nevynikají, dá se o nich přemýšlet a asi by potřebovaly o něco delší stopáž. To, že tu má snímek starý přes dvacet let tak málo komentářů, ostatně také o něčem svědčí a je tedy nutné se při jeho sledování obrnit trpělivostí a značnou tolerancí. 60 % (28.05.2023)

6 / 10 Neviem... neviem... tento film sa mi hodnotí veľmi ťažko - každá z poviedok bola iná, niektoré dobré, niektoré horšie, niektoré nudné, niektoré zaujímavé, hlboké, plytké... fakt neviem. Prvé dve sú vynikajúce, potom nasleduje zopár dosť o ničom (Tanovič a Ińárritu ma dosť sklamali) a celé je to zakončené poviedkou z ďalekého Japonska, ktorá jednoznačne patrí medzi tie najlepšie - na prvý, druhý a tretí pohľad divná, no celé to zachraňuje posledná veta - kto ju videl, vie čo myslím. (11.09.2005)

Projekt, na ktorom sa malo vyblázniť 11 rozdielnych režisérov, z rozdielných kultúr a rôznych náboženstiev. Téma : "Teroristický útok na Dvojičky v New Yorku". Každý to podal svojskym spôsobom, z vlastného uhla pohľadu. V Iráne detičky nemali poňatia o tejto katastrofe.... Veď ako aj, keď nepoznajú ani telefón a hodinky vidia len nakreslené na papieri. Alebo Čiľan , žijúci v Londýne , si 11.september spojil s takisto krvavým rovnakým dátumom - zavraždenie prezidenta Allendeho a použil svoj príspevok za obžalobu americkej snahy o ovládnutie celého sveta. Jednotlivé príspevky kvalitatívne kolísali, ale najväčší dojem vo mne zanechala snímka s najmenším počtom obrazového materiálu .... : Alejandro González Ińárritu. To bol príspevok, kvôli ktorému sa oplatilo pozrieť celý film !!! (11.09.2005)