11’ 09’’ 01 - September 11
11'09''01
11'09''01 - September 11
Obsahy(1)
Kontroverzný film zaoberajúci sa útokom na World Trade Center. Jedenásť režisérov dostalo priestor v rozmedzí 11 minút a 9 sekúnd, aby svojim uhlom pohľadu zobrazili situácie ľudí v rôznych kútoch sveta, ktorých sa septembrove situácie nepriamo dotýkajú. Jedenásť príbehov rozličných kultúr má spoločnú tému, ale ich spracovanie a dopady na ľudí sú rôzne. Do filmu svojimi príbehmi prispeli Alejando Gonzáles Inarritu, Ken Loach, Sean Penn, Danis Tanović, Youssef Chahine, Amos Gitai, Shohei Imamura, Claude Lelouch, Samira Makhmalbaf a Mira Nair. (RTVS)
(viac)Recenzie (54)
Nevím co na tom všichni vidí když pouhé tři a kousek povídky za něco stálo. A to ta první (uplně nejlepší z celého filmu) s těma hyperroztomilejma dětma těm nešlo odolat. Dále ta s těma africkejma klukama jak chytali Bin Ládina. To totiž mělo nápad a bylo to podané velice zábavnou formou. Japonská povídka o chlápkovi co si myslí že je had byla též působivá no a pak stojí za zmínku ještě povídka Seana Penna hlavně díky hereckému výkonu Ernesta Borgnineho. No a ostatní povídky mě fakt nudily a byly extrémě prvoplánové. Nejhorší byla určitě ta co režíroval Alejandro González Ińárritu. To byla fakt hypersračka, která se snad snažila šokovat nebo já nevim co no prostě něco tak debilního jsem dlouho neviděl. A Alejnadro opět potvrdil že krátkometrážní film není jeho parketa. Celkově je 11'09''01 spíše zbytečný a špatný film s několika opravdu brilantnímy a nápaditými místy. ()
No ano, ten nezlomný lidský duch... Každá z epizod by se dala dalekosáhle komentovat, každému dle jeho pocitů, emocí, komplexů, pohledu, rozhledu, nadhledu - národnosti, víry i filosofie... Tolerance! I o tom je tenhle projekt. Tak raději bez hodnotícího komentáře... Ale smysluplnost tohoto díla v dnešní bezmyšlenkovité nadprodukci emocí je jednoznačně za pět! A (země)koule se točí dál... ()
V jedné věci souhlasím s woodym, je to nevyvážený film. Naprosto mne minula část, kterou režíroval Iñárritu, ale Nairova je tak brilantní, že vyváží mexický úsek, který bych bez mrknutí oka hodila do odpadu. Všechny ostatní povídky jsou výborné, byť Imamurovo spojení s 11. zářím mi poněkud uniká, držel se pouze nápovědy o poselství míru. Velmi mě oslovily povídky Loache a Penna, hodně zajímavá je Lelouchova a okouzlující i s přídavkem humoru Ouédraogova část. ()
Nevyvážený film.To se mi jako první vybaví když mi někdo v budoucnu poví o projektu Alaina Briganda 11'09''01.11 minut, 9 vteřin, 1 filmové políčko.Zní to zajímavě ale výsledek je rozpačitý.Nejvíce mě asi strhl ten příběh hluchoněmé ženy Clauda Leloucha.Pak tu je děsivý pohled na události od Gonzáleze Ińárritu, vtipný o chlapcích honících Bin Ládina v Burkině Faso, nudný o ženách ze Srebrenice, obžaloba USA od Kena Loache ale co jsem vůbec nepochopil byl ten egyptský o duchovi mrtvého vojáka.To mi chtělo říct hlubokou myšlenku ale jistě je nejslabší. Je to problém každého povídkového filmu, příště radím vybrat si trochu jiné režiséry. ()
11. září 2001 mi bylo něco málo přes 4 roky, coby dítě jsem ty události nevnímal a začal jsem o nich slýchat až mnohem později ve škole (a poprvé ještě ani moc neporozuměl, o co přesně šlo). Až postupně se mi v průběhu let u dalších zmínek a článků dotvořil obraz toho, co se tenkrát událo a na tomto snímku s 11 krátkými (cca 11timinutovými) filmy od 11 různých režisérů z 11 zemí světa musím ocenit i seřazení jednotlivých příspěvků tak, aby se v nich ony události funkčně a srozumitelně postupně odkryly i pro neznalého diváka. V první íránské povídce se setkáváme s prostředím základní školy a učitelky, která se ptá svých žáků, zda slyšely, co se stalo, v druhé povídce uvidíme mj. dokumentární záběry v televizi, další nabízí i různé reakce v mediálním a uměleckém světě či exkurs do souběžně probíhajících teroristických útoků ve stejnou dobu v jiné krajině (strhující příspěvek s reportérkou v izraelských ulicích, který natočil Amos Gitai)... Nejvíc na mě zapůsobil francouzský příspěvek: Claude Lelouch v malém silném dramatu hluchoněmé ženy znovu ukazuje, jak ty velké dějinné události mohou být pro obyčejného člověka (který právě prožívá zcela jiné události svého života a vlastní dramata) úplně nepodstatné. Silným zážitkem byly i krátké filmy z USA (Sean Penn a jeden den starého muže v podání herecké legendy Ernesta Borgnina) a západoafrické krajiny Burkina Faso (Idrissa Ouedraogo a velmi pěkný příběh s dětskými hrdiny okořeněný humorem). Šahínův příspěvek z Egypta mě zaujal neotřelou fantasy zápletkou i přítomnosti samotného režiséra v roli sebe sama na plátně, Danis Tanović oslovil poutavou vizuální poezií a závěrečné podobenství Š. Imamury s člověkem převtěleného do hada bylo tak děsivě bizarní a současně i působivé, že na něj i přes ty hořké pocity asi jen tak nezapomenu. Povídky od režisérek z Iránu (Makmalbafová) a Indie (Nairová) ve mě zanechaly méně výrazný dojem, byť ta íránská zase tvoří v rámci celku velmi pěkný úvod. Z dokumentárně laděných příspěvků určitě beru Kena Loache, který vytvořil místy hodně zajímavou koláž s postavou zpívajícího emigranta v Londýně, ale pak zbývá poslední příspěvek, který jsem nezmínil, jehož autorem je mexický režisér Iñárritu - a ten skončil v mých očích jako naprostý odpad. Vážně zlatý Godard, který ty své střihové experimenty obvykle alespoň naplňuje obrazem a občas v nich má zajímavé segmenty, zatímco tohle... Iñárritu tady nabídl 11 minut tmy se zvukovými ruchy, občasným vizuálním zábleskem do té tmy a občasným výkřikem do těch ruchů a vážně nepobírám, co tím chtěl autor sdělit. Naštěstí jde jen o jednu jedenáctinu z jinak velmi povedeného celku, který navzdory Iñárrituovi mohu ohodnotit 4 hvězdičkami. [75%] SAMOSTATNÉ HODNOCENÍ JEDNOTLIVÝCH PŘÍSPĚVKŮ z mé strany: Samira Makhmalbafová 3*, Claude Lelouch 5*, Júsuf Šahín 4*, Danis Tanović 4*, Idrissa Ouedraogo 4*, Ken Loach 4*, Alejandro González Iñárritu odpad!, Amos Gitai 4*, Mira Nairová 3*, Sean Penn 5*, Šóhei Imamura 4*. () (menej) (viac)