Stranger Things

O čtvrté sérii světoznámého fenoménu jménem Stranger Things se toho dá říct mnoho. Vlastně se toho dá říct TOLIK, že by se v tom nezkušený recenzent mohl klidně ztratit a už se nikdy z toho nevymotat. Proto se vám pokusím všechny moje dojmy předat co nejuceleněji, třebaže to bude obšírnější, než u mě bývá zvykem. Nezapomínejte přece, že Stranger Things dosud bylo mým nejoblíbenějším seriálem, na který jsem za žádných okolností nedal dopustit. Zůstalo to ale tak? Nebudu lhát, i přes kladné hodnocení jednotlivých epizod ve mně po většinu času stráveného sledováním hlodal dotěrný pocit nespokojenosti. Ptal se mě, zdali je 4. řada opravdu tím, na co jsem se tak těšil, anebo je to spíš jenom rozvleklá a perfektně výpravná vata mezi třetí a pátou sérií, taková "obydlená zatáčka při cestě z Prahy do Vídně". DESATERO TOHO, CO SI MŮŽOU BRÁCHOVÉ DUFFEROVCI STRČIT ZA KLOBOUK: 1) šíleně přepálená plejáda dějových linek – někteří mluví o třech, ale postav, které sledujeme, je mnohem, mnohem víc. Nejhorší na tom je, že celá linka s Hopperem a dalšími v Rusku s ostatními vůbec nesouvisí! Závěrečné rádoby propojení odmítám. Hopper mohl dostat vlastní film, vlastní natahovanou epizodu na začátku nebo konci série, ale proč tím proboha ještě víc tříštit divákovu pozornost? Nevýslovně zbytečný byl i příběh, který se motal okolo Jonathana, vyhulence a spol. V celém Stranger Things bych těžko hledal moment více zbytečný, než jaký představovala jejich cesta za Suzie. Obecně veškeré jejich počínání by se dalo shrnout na nevinné poflakování a rozjímání, jímž se nám tvůrci snažili ukázat, že na ně nezapomněli, jenom jsou teď zkrátka na hovno. Rozdělit partu od sebe a roztříštit dějové linky byl podle mě ten nejhloupější krok, co mohli scénaristé podniknout. Jasně, chápu, potřebovali se na ně zaměřit víc jednotlivě. Jenomže kdo to má potom spojovat? D.B. Weiss a pan Benioff? 2) nejdelší epizody v historii seriálů – úplně nerozumím tomu, proč má mít 4. řada dvakrát delší stopáž než ty tři předešlé. Kór když je to celé vlastně jenom jeden velký set-up na příští sérii. Nechci se rouhat, ale co přesně se tady odehrálo tak důležitého kromě toho, že El získala zpět své schopnosti a Hopper si s jemu vlastní nonšalancí a zlomenou nohou vesele hopsal při svém útěku z přísně střežené sovětské věznice? Kdo najde třetí věc vyhrává metál. 3) nedostatek moku varlatového na zabití některé z hlavních postav – to, že nechali umřít Eddieho, kterého si tam doslova dosadili jen proto, aby mohli někoho zabít, ani nekomentuju. Zejména v poslední epizodě to bilo do očí. Jsem samozřejmě rád, že Max nezemřela, ale někdo zkrátka měl jít z kola ven. Minimálně by to do nás zaselo strach, že umřít může v budoucnu kdokoliv a zjednodušilo tvůrcům práci se scriptem, protože by měli o "starost" míň. 4) přehnaná vážnost – po 3. řadě už jim to nikdo nežere. Aby se neřeklo, snaží se i toto "supertemné" pokračování prokládat vtípky a různými rádoby humornými kreacemi. Jednoduše to nefunguje. Jde o to, že buď děláte lehce odlehčený seriál, anebo seriál vážný. Neslučuje se to a pokud se o to pokoušíte, zákonitě to působí jako pěst na oko. "Buď seš real, nebo nejseš." Není nic mezi tím. 5) sterilní hlavní záporák – s ním mám hned několik problémů. Za prvé se sice dozvíme jeho origin, ale úplně chybí jeho motivace. Zamyslel se třeba někdo nad tím, proč to proboha dělá? "Chce lepší svět bez lidí?" Není to trochu béčková blbost à la Avengers: Age of Ultron? Zrovna tak mi strašně pil krev jeho laxní přístup k obětím. Nevidím jediný důvod, proč by je měl nechávat před sebou utíkat ve snové vizi, kterou sám vytvořil, a riskovat tím, že se jim to vážně povede. Nebylo by daleko efektivnější je prostě jenom zabít? Dále také to, jak se s ním děti bleskově vypořádaly. Tolik cavyků okolo a za 5 minut byl hotovej. 6) partička mladých delikventů hledající vlastní spravedlnost – skousnu ledacos, ale tohle už je vážně ptákovina. Přitroublému pubertálnímu vymaštěnci zamordují holku, a tak se zcvokne a rozhodne se s partičkou feláků ze sportovního kroužku nakoupit zbraně a terorizovat město. Tleskám. A jak bravurně obrátil dav nervózních páprdů proti tiskové konferenci profesionálních policajtů? Hotový politik. Diktátor. A hele, na co je vůbec manipuloval? Měl ty policajty prostě normálně postřílet. Aspoň by se mu nikdo nepletl do řemesla. "Jasona na hrad!" 7) odporné SCI na Vecnovi – já jsem si na kvalitu digitálních triků snad ještě nikdy nestěžoval, ale když si čtu, jaké chvály se grafikům od ostatních recenzentů dostává, nemohu než oponovat. V 80 % případů, kdy je hlavní antagonista na scéně, vypadá uvěřitelně maximálně tak jeho hlava. A v těch zbylých 20 % mu ani víc než obličej vidět není. Zbytek těla je zpodobněn tak uměle, že se na to ani nedalo koukat. 8) rychlokvašená šikana, patrně pořízená v letních výprodejích v Tescu, jinak si to neumím vysvětlit – upřímně, když se nad tím zamýšlím, vůbec si nevybavuju, kde naposled jsem viděl tak tupě, strojově a praštěně zpracovanou šikanu, doslova bez špetky autorské invence! Kde Dufferové nechali svůj talent, když psali ty prkenné dialogy, to fakt netuším. Herecké výkony šikanátorů rovněž na pováženou. Při všech scénách na tohle brdo mi bylo trapně. Trapně za všechny zúčastněné, kteří tam museli být a tvářit se, že těm stupidním promluvám věří. 9) military intervence do jinak veskrze poklidného městečka a života jedné patnáctky – ne, nedělám si kozy. Eleven stíhají dva ozbrojené SWAT týmy, přičemž jeden je vedený zrádným FBI agentem, který chce naše děvčátko zavřít v podzemním bunkru spolu s reinkarnovaným(?) Papa, jenž si pro ni připravil masivní vodní lázeň, zatímco ten druhý spadá přímo pod americké tajné složky a je ochoten Eleven zlikvidovat, i kdyby to znamenalo rozstřílet ji na maděru vrtulníkem, až z ní zbyde jenom pár poševních chlupů v rozpuku. Zní to šíleně, a věřte mi, taky to šílené je. "A třetí sérce někdo vytýkal, že to s "evil Russians" trochu přepískla? Nějaké kdesi cosi? Já vám povím, co znamená to "trochu přepísknout": FBI bezskrupulózní psychouš, co vypadá, chová se i myslí jako Amanda Waller. No offence." 10) hromada menších nelogičností a tak podobně – jako příklad za všechny bych uvedl Hopperův prvotní útěk ze sibiřské věznice, který je snad větší záhadou a oříškem než lór černých děr. Tedy... Spoluvězeň mu musel nástrojem zlomit nohu, aby si mohl sundat poutat, že? Tak jak to, že tam potom čiperně tajtrlíkuje přes celou vesnici? Dále proč jim Vecna vůbec sděluje svůj plán, podává jim ho pěkně zakódovaný prostřednictvím hodin a jejich úderů? Snad ne proto, aby ho pak mohli porazit... :-) Pro další nelogičnosti bych vás rád odkázal na komentář uživatelky Anet21, která to moc pěkně vystihla, určitě to pro vás bude příjemné počtení. PROČ MÁ PŘESTO SMYSL ČTVRTÉ STRANGER THINGS VIDĚT? Protože je úžasné. Nemůžu sice opěvovat děj, protože příběh je prostě překombinovaný a tvůrci to přestřelili. Snažili se vytvořit epos na úrovni Hry o Trůny, a přitom zapomněli, že 1) nemají George R. R. Martina a 2) že v první řadě dělají seriál o přátelství. Právě přátelská pouta, jsou tím, co jakž takž drží všechny dějové linky pohromadě, na čem tahle show už od pradávna staví. Přátelství. Láska. Vztahy. Dospívání. Upside Down. Samy o sobě výkřiky do tmy, jistě. Ovšem dohromady vytváří něco úchvatného. Něco, na co se snad za těch 10 výše zmíněných přečinů ani nejde zlobit. Obzvlášť ve 4. řadě platí, že Stranger Things nestojí na příběhových zvratech či pečlivě vystavěné zápletce. Zakládá si především na hereckých výkonech a postavách, které si zamilujete a budete s nimi prožívat, cokoliv jim bratři Dufferovci zrovna přišijou. I kdyby to bylo jenom bezcílné bloumání v lese à la Harry Potter 7. Verdikt: "Přes všechny neduhy příjemně strávený čas plný akce, víry, zklamání a naděje." – 8/10 (02.07.2022) (menej) (viac)