Stranger Things

Problémem u mě asi bude, že jsem vyrůstala v devadesátkách a ne v osmdesátkách, takže jsem úplně nepociťovala tu nostalgii, na kterou se odvolává většina zdejších uživatelů. Taky si nemyslím, že by se filmařsky mohly Stranger Things rovnat (či vůbec přirovnávat k) Breaking Bad, první sérii True Detectiva nebo Narcosu, a nejsou strhující jako Homeland, nebo velkolepé jako Hra o trůny. Přesto je tento mix Kingova It, Kingovy Mlhy, Akt X a Silent Hillu velmi povedený a jaksi prazvláštně velmi sympatický. Postavy i vztahy mezi nimi jsou sice vesměs vcelku černobílé a zidealizované (všem vévodí neohrožený šerif, který má všechny nezbytné vlastnosti správného amerického vzoru pro mládež - tvrdý, neústupný, spravedlivý, čestný, schopný, zažraný do práce), ale přesto jim prostě musíte fandit. Seriál má také hodně dobrou hudbu, neokoukané herce a i přes svůj hororový nápad, místy i takovou starosvětskou, láskyplnou atmosféru, která se dnes už ve filmech moc často nevidí. Trochu mi vadilo jak Winona Ryder skoro pořád přehrávala, ale mám ji ráda, takže jí přeju, aby se jí návrat do filmového světa vydařil a snad jí u další série bratři Dufferové konečně řeknou, aby tak moc netlačila na pilu, že seriál bude dobrý, i když ona nebude dělat sto grimas za minutu. Protože tento seriál skutečně dobrý je. Ačkoli ne zas tak, jak je tady na ČSFD nadhodnocen. (10.09.2016)

OBSAHUJE SPOILERY! Divák si u Stranger Things nemůže stěžovat na špatné postavy, špatné herce (i Winona už naštěstí trochu ubrala, oproti první sérii) nebo špatnou hudbu (ve druhé sérii je soundtrack ještě lepší, než v první), ale problémem se stává schematičnost. Pokud je mi jasné, že se tvůrci neodváží zabít žádnou z postav, která je tam už od jedničky a poslední dva díly v podstatě jen varijují závěr první série, pak to pro mě není zábavné. Výborné scény (Will naláká vědce do pasti, Will vyklepává morseovkou vzkaz) se tady navíc střídají s v podstatě hodně trapnými, (celé dění okolo postavy Boba v laborce, Eleven začíná být nejotravnější postavou, linie s Nancy a Jonathanem přebývající u "konspiračního maníka") a zatímco jsme v první sérii měli jen jedinou, velmi málo viditelnou nestvůru, z níž šel strach, a která dala všem zúčastněným pořádně zabrat, tady jsou monster sice mraky, ale atmosféra není zdaleka tak strašidelná a ani postavy se nezají být vyvedené z míry. Přece jenom, co je to za hrozbu, když si s ní poradí pár malých dětí s šátky a baterkami? Jak je možné, že kopa "demo-psů" útočících na personál laboratoře nevyvolává žádné emoce ani obavy o hlavní postavy? Komu z nás nebylo jasné, že El zavře bránu a všichni se s "upside down" světem poperou tak nějak v celku v pohodě? V první sérii šla z "upside down" světa větší hrůza, strach byl hmatatelnější, postavy se chovaly reálněji a sympatičtěji. To ale neznamená, že by Stranger Things nepatřil v současnosti k nejlepším seriálům, s velmi výjimečnou osmdesátkovou atmosférou, a že bych se netěšila na následující sérii. Jen bych příště uvítala více hororovosti a více originality v ději a v osudech postav. /// Trošku slabší, než první série, čisté 3*. (01.11.2017)

Stranger Things se vrátily se vším, co na nich máme rádi - se sympatickými postavami, výbornou osmdesátkovou hudbou (zvlášť mě potěšilo Rock You Like a Hurricane od Scorpions! :) a s hrozbou "upside down" světa. Možná bych namítala akorát to, že děj až příliš spěchá a rychle se přeskakuje z jedné linie na druhou. Ale jinak slušný start druhé série. (27.10.2017)

Netuším, z jakého důvodu se z jednoho z nejoriginálnějších a nejatmosféričtějších seriálů současnosti stala ve třetí sérii parodie na sebe sama. Stala se z něj stupidní komedie o puberťácích, kde se stále dokola řeší pouze to, kdo s kých chodí a kdo se ským rozešel, a kde se z dospělých postav staly ubohé trapné karikatury (šerif, Joyce Bayers). Opravdu mne nenaplňuje sledovat kdysi sci-fi seriál, dnes stupidnost, kde je vám za většinu postav stydno a děj je tak "over the top" a vyšinutý, až vás nudí. Strašný sestup kvality. (06.07.2019)