Stranger Things

Druhá série Stranger Things je právem po úspěchu první série větší, bohatější a ambicióznější, to však nemusí v každém případě přinést pouze pozitiva. Příběh pokračuje rok po událostech první série a na první pohled se tváří spíš jako druhý díl ságy než druhá série seriálu. Stranger Things i tak vystupují, obě série vyprávějí poměrně uzavřené příběhy, znalost předešlých událostí samozřejmě velice pomůže, ale druhá série dokáže fungovat samostatně i bez té první. Hned od první epizody bratři Dufferovi sázejí na to co fungovalo dříve a násobí to dvakrát, nějakou dobu se tak buduje prostředí, atmosféra a vibe osmdesátých let, chvíli tak trvá než druhá série najde pevnou půdu pod nohama, ale první tři potažmo velká část čtvrté epizody jsou natolik zábavné a vděčné k fanouškům první série, že to delší čekání na rozjezd vlastně nikomu nevadí. Následuje asi nejsilnější část celé série a to epizody 5,6, které spojují to nejlepší z první série, využívají rozjetého děje z prvních čtyř epizod a trefují pro mě přesně tu notu, kvůli které je pro mě tenhle seriál výjimečný. To co přichází v epizodě 7 jsem naprosto nepochopil, epizoda naprosto vytržená z kontekstu, celého seriálu. Objevuje se v ní parta naprosto otravných, nudných a hloupých postav a upřímně doufám, že jestli byl nějaký plán zakomponovat je do třetí série, hodně rychle ho bratři Dufferovi smetou ze stolu. Naštěstí závěrečné dvě epizody vracejí sérii zpět do sedla a jsou už jen čistým payoffem celé předešlé snahy, ovšem povedeným a velmi zábavným payoffem. Druhá série je tak jako celek velmi funkční, znovu láká na atmosféru, která chytne a nepustí, zkouknout tak celou sérii na jeden zátah není vůbec žádný problém. Nově představené postavy sice nemají tak silné kouzlo, některé z nich jsou tu jen proto, aby splnili svůj jeden účel ve finále série, ale stará garda z první série a jádro, kvůli kterému si seriál tolik lidí zamilovalo pořád funguje na jedničku. Největší proměnou prochází Eleven, která má jednoznačně nejslabší a scénáristicky nejhorší příběhovou linku a je to ohromná škoda, protože po první sérii měla našlápnuto nejlépe. Parta kluků jede na podobné vlně jako v sérii první, znovu řeší nejzajímavější problémy a jejich dějová linka je znovu tou nejzábavnější. V čem druhá série trochu zaostává je příběhová linka dospělých a teenagerů, ta je sice dostatečně poutavá, ale na kvality první série nedosahuje. Matt Duffer a Ross Duffer i tak dokázali úspěšně navázat a posunout děj Stranger Things o kus dál, provázelo je při tom pár zaškobrtnutí a kotrmelců ve scénáři, nicméně zábava je to pořád výsostná a ve finále se stejně budu na příští rok s napětím těšit. 84% (více v deníčku) (30.10.2017)

Třetí řada drží laťku pořád vysoko, stejně jako druhá řada je trochu jiná než řada předešlá (jak stylem vyprávění tak celkovou stylizací, což se samozřejmě odvíjí od filmů, kterými se Duffeři inspirovali), jádro věci ovšem zůstává stále pohromadě a těch 8 epizod se dá zhltnout s naprostou lehkostí, stejně jako tomu bylo u dvou předchozích sérií. Největší devízou třetí řady je akční rychlost, kterou uhání kupředu, velmi těžko bych hledal hluché místo ani minutu jsem se tentokrát nenudil a to mi pro sérii, která má přes 7 hodin přijde jako hodně velký úspěch. Na rozdíl od druhé série třetí řada působí kompaktněji a všechny díly mají srovnatelnou kvalitu. Postavy jsou sice rozděleny do týmu, ale Duffeři mezi jejich linkami skáčou s velkou lehkostí a udržují přehlednost v naprostém maximu. Vzniká tak propletený příběh, který díky spojování mikro příběhů s makro příběhem neustále drží rozmanitost a zábavnost tak vysoko, že je pomalu nemožné po skončení epizody ihned nepustit další. Dočkáme se i uspokojivého finále, kde jsou všechny dějové linky spojeny, rozuzleny a nechybí ani tradiční cliffhanger. Je to prostě klasická Stranger Things formule použita znovu dobře a znovu trochu jinak. Inspirace třetí řady je jasná: akční a hororové fláky z osmdesátek, kdo má rád Carpentera, Hoopera, Romera, Spielberga, Raimyho, Camerona a další velká jména žánrových a blockbusterových hitů z těchto let tak si musí chrochtat blahem. Duffer bros jsou prostě pop-kulturní studna, dokáží dokonale hrát na nostalgickou notu, mají Spielbergovský cit pro zábavné vyprávění a ve třetí řadě přihazují i akčnost alá Terminátor. Nebojí se ovšem sáhnout pro inspiraci i do více undergroundových filmů jako je např. Night of the Comet. Očekávání byla opět naplněna, Duffeři to potřetí dokázali a znovu dodali sérii plnou nostalgické zábavy, která prostě neomrzí. Doufám, že Stranger Things budou taky Neverending Story. (11.07.2019)