Opití láskou

Soundtrack Jon Brion: 1. Overture [2:09] ,2. Tabla [2:59] ,3. Punch-Drunk Melody [1:43] ,4. Hands & Feet [3:42] ,5. Le Petit Chateau [1:36] ,6. Alleyway [0:55] ,7. Punchy Tack Piano [1:25] ,8. He Needs Me - Shelley Duvall [3:31] ,9. Waikiki - Ladies K [3:56] ,10. Moana Chimes [3:02] ,11. Hospital [1:21] ,12. Danny (Lonely Blue Boy) - Conway Twitty [2:13] ,13. Healthy Choice [2:10] ,14. Third Floor Hallway [3:23] ,15. Blossoms & Blood [2:05] ,16. Here We Go [4:47] ,17. He Really Needs Me [3:11], (10.06.2011)

Velmi příjemné překvapení čím dál tím lepšího Paula Thomase Andersona. Nečekala bych, že se v podobném typu filmu objeví Adam Sandler, a co víc, že svoji roli tak perfektně zvládne. Celý film je úžasnou směsicí absurdity, laskavého humoru, dramatična i romantična. Jen těžko se dá popsat; na začátku moc nechápete, na co to vlastně koukáte, ale s každou další minutou si vás film získává víc a víc na svou stranu, až mu zcela podlehnete. Shrnuto podtrženo : vynikající film, který se dá sledovat s drahou polovičkou i single a vždycky po něm zbude hodně příjemný pocit. (08.06.2005)

PTA má tak nezaměnitelný rukopis, že bych jeho dílo poznal i poslepu. Stačilo by mi slyšet jeho typickou práci se zvukem, kdy nechává hudební stopu přeřvávat se s probíhajícími dialogy, cuchá divákovy nervy a netradičním způsobem si získává jeho plnou pozornost. Mám pocit, že bych se v jeho podání díval jako u vytržení i na debatu jaderných fyziků. Punch-Drunk Love mi v mnohém připomnělo (o několik let mladší) Kaufmanovo Synecdoche, New York, a to nejen díky podobnosti hereckého obsazení. V obou případech bylo ztotožňování se s hlavním hrdinou poměrně bolestné; především proto, že hyberbolizovaným způsobem ukazovalo nepříjemné zrcadlo nám samotným. Jak Egan, tak Cotard byli přes svoje ubožáctví poněkud nepochopitelně přitažliví pro opačné pohlaví. Sandlerova postava se navíc snad v každé scéně chovala naprosto nepatřičně. Zda chtěl Anderson natočit inteligentní parodii na tuctové romantické komedie (tím, že vyhnal do absurdna, případně zcela převrátil všechny jejich zákonitosti), nebo si zkrátka jen dělal, co chtěl, netuším. Rozhodně ale obohatil filmový svět o další osobitou, precizně nakroucenou záležitost, kterou budu schopen plně vstřebat asi až po opakované projekci. (27.09.2009)

P.T. už svoju geniálnu Magnoliu pravdepodobne nikdy neprekoná, ale zase nemôžeme od každého jeho filmu čakať tú neskutočnú hĺbku a prepracovanosť, akou disponuje práve jeho opus magnum. Punch-Drunk Love je o polovicu kratší, má úplne jednoduchý príbeh... ale je neskutočne zvláštny a nádherný. Emóciami len tak prekypuje a výkon Adama Sandlera je jednoducho fantastický (nikdy som si nemyslel, že takúto vetu vyslovím). Emily Watson takisto nezaostáva (u nej sme na to ale zvyknutí) a Andersonovi dvorní herci Philip Seymour Hoffman a Luis Guzmán hrajú svoje menšie party tiež s presnosťou im vlastnou. Ale i tak, dôvodom absolútneho hodnotenia je predovšetkým Andersonova brilantná réžia. Krásne dlhé zábery, úžasná kamera a hlavne famózna práca s hudbou sa v tak dokonalom spojení len tak nevidia. Bravó, u mňa Anderson No. 2. 10/10. Update: PDL je Anderson No. 3, do cesty sa totiž priplietol There Will Be Blood. (08.10.2006)

Andersonov úlet zrežírovaný skutočne nevšedne a neokúkane, avšak dosť po povrchu a s chladom. Neurotická hudba bola pôsobivejšia a silnejšia ako neurotický a štylizovaný Sandler (aj keď dal zo seba maximum). V tomto filme oceňujem inovatívnosť (mix hudby, originálne momenty, nápad) + Hawaiské exteriéry, ten zbytok hrá len na efekt a výsledný dojem je viac negatívny. (04.10.2010)