Noc svätého Vavrinca

[2,5*]     Dráma odohrávajúca sa v Toskánsku na konci 2. svetovej vojny, zaradená medzi 1001 filmov, ktoré musíte vidieť, než umriete. Fašistické zverstvá sú tu zabalené do tak trochu rozprávkového obalu, keďže tragický príbeh je rozprávaný z pohľadu 6-ročného dievčatka Rosanny. Z celého filmu vyniká pôsobivá scéna v obilí s tragikomickým vyznením, v ktorej sa navzájom zabíjajú bývalí priatelia, teraz ale z opačných táborov. Inak mi ale celá tá groteskná štylizácia príliš nesadla a celé to spracovanie tohto road-movie príbehu je pre mňa dosť nezáživné. Vyzdvihnúť ešte môžem dramatickú hudbu Nicolu Piovaniho. (09.01.2023)

Nevím, co bylo na tomto filmu "fantasy", pokud to byl nerealistický, pak se omlouvám za pětihvězdičkové hodnocení. Film se rozehrával skutečně velmi pomalu a do půlky jsem se domníval, že ho nedosleduji, protože mi jeho smysl unikal. Ale poté, co Galvanova skupina opustila město a přišla k partyzánům, kteří pomáhali vesničanům se sklizní obilí, které by jinak zkonfiskovali fašisté, děj nabyl nejen na dramatičnosti, ale zvláště na výbušnosti a výpovědní hodnotě. V tu chvíli, kdy se mezi sebou začali vraždit při přestřelce známí a dokonce rodinní příslušníci, uvědomil jsem si, jak tenký je drát mezi přátelstvím a nenávistí, vybudovanou fašistickou propagandou. A že se něco podobného může zvláště v této pohnuté době, kdy nám zas předkládají historické lži jako pravdu, i u nás. A k tomu jsem připočetl výborné výkony především té dvojice starců, kteří nakonec spali ve společné ložnici... Takže proto pět hvězd. (10.05.2015)

Exodus do země zaslíbené (k Američanům). Z městačka San Martino (nebo dle indicií spíš San Miniato - rodiště bratří Tavianiových) přes válečnou poušť. Po "roztržce" s Německem si i Italové v krátkém odboji a občanské válce vytrpěli své. Pro mnohé nebylo návratu zpět, ani pro Mojžíše/Galvana. Film je prostoupený spoustou scén, které spíš poetickým než brutálním způsobem, ukazují nepokrytě právě tuto "sousedskou" válku, ne tu minulou, ale tu jsoucí a budoucí, třeba tu na Balkáně. (29.11.2018)

Proč mě hořká poetika spolu s velice silným protiválečným poselstvím tentokrát nezasáhly přímo do srdce ? Proč jsem osudy všech protagonistů sledovala tak nezúčastněně ? Pro trochu nemístný cynismus šestiletého dítěte ? Nebo pro sluncem zalitou, ospalou krajinu, která se nenechala vyrušit ze svého bohorovného klidu ani ostrými zvuky výstřelů … v níž smrt vyhlížela jako nemístná, trochu vulgární recese ? Na noci svatého Vavřince jsem neshledala nic magického - to dny měli nádech mystiky … všechny ty dny, které postavily bratra proti bratru - a kdy lidé umírali TAK nepochopitelně lehce … jako když ženci stínají zlaté obilné klasy. A závěr ? Na to, aby se dal označit jako dobrý, za sebou zanechal příliš mnoho mrtvých … 3,5% (12.05.2015)

Zmatky a bolesti konce války v Itálii natočili bratři Tavianiové svým klasickým ( a přesto osobitým) stylem. Vytvořili nejen válečně krutý snímek, ale i poetické dílo - kde v propletenci lidských osudů jde především o naději a přežití. Sousedé z malého městečka, často stojící na opačných stranách ve válečném i společenském konfliktu, jsou zcela běžní lidé se svými starostmi, láskami .... Šestiletá vypravěčka dodává filmu imaginární rozměr ...a bojovníci z obou stran zase dostatek nenávisti. Výborně natočenou scénou je přestřelka v obilném poli, kde válčení dostává až tragikomické rozměry. Režisérské dvojici se podařilo natočit filmové poselství, ve kterém nechybí humanismus i krutost. (02.10.2012)