Modelár

Modelář je hodně zvláštní film - v tom dobrém, ale i v tom méně dobrém slova smyslu. Rozhodně mě zaujal na tuzemské poměry vcelku neokoukaný námět, jehož dopad se však (podle mě) lehce ztratil ve zpracování, které nabízí jak silné, tak i bizarně udělané/zahrané scény. Chápu intence tvůrců, kteří chtěli zobrazit (ne)spravedlnost a (zne)užití technologií, avšak místy to na mě působilo až příliš chaoticky a zkratkovitě - např. mi přišlo zvláštní, jak lehko se mohl Pavel dostat tam, kam zrovna potřeboval (a nikoho třeba nezarazil jeho look alá vagus), a takové scény s Veronikou Khek Kubařovou se mi zdály úplně zbytečné. Snímku se rozhodně nedá upřít odvaha zobrazovat věci, o kterých se vyloženě nemluví nahlas, avšak měl jsem dojem, že se to dalo pojmout lépe. (23.07.2020)

Petr Zelenka, velmi svérázný tvůrce, si bere na přetřes českou a zahraniční politiku, zvláště tu americkou. A apoliticky orientovaný divák vůbec netuší, o co mu vlastně jde, respektive, co chce svým počinem sdělit. Politicky orientovanému divákovi budou jeho vážně míněné postupy mnohdy k smíchu. Posuďte sami. Pavel (Kryštof Hádek), ústřední hrdina vyprávění, je chemik, modelář leteckých benzínových modelů, nabíjí elektrické koloběžky, občas přistihne svoji sestru (Helena Dvořáková) při souloži, jelikož u ní bydlí, a hlavně je vynikající navigátor dronů. A co je pro diváka nejpodstatnější, je ta skutečnost, že se začne značně nořit do vod špinavé politiky a jejich praktik, chce postavit před (český) soud George Bushe za zločiny proti lidskosti a na amerického politika Dicka Cheneyho (s tváří Jana Vondráčka) chce spáchat atentát. To je jen stručný výčet toho podstatnějšího z filmu, samozřejmě, že celý film je ve své struktuře poněkud obsáhlejší a složitější. Zahrnuje i nerealizovatelné předvolební sliby českých politiků. A také se váhá, co s vnadnou právničkou Veronikou Khek Kubařovou, která ke vší pánské uslintanosti náhle zmizí z filmu. Nechat ji oblečenou a jen přistoupit na její tvrzení, že nemá prsa a má velký zadek?! A také nezapomínejme, že hlavní hrdina má kamaráda, šišlajícího Jiřího Mádla, což je jeden z faktorů, co právě film vrhá do jeho nechtěné směšnosti. Námět je v naší filmové tvorbě opravdu unikátní. Od Zelenky ani nelze čekat něco, co by zapadalo do běžného rámce tvůrčího normálu. Jedni jsou z jeho tvorby nadšeni, druhé jeho prazvláštní výplody neoslovují. Já se držím někde uprostřed. Samotný námět má inteligentní proporce. Vše je ale poměrně polovičatě a nedotaženě řešené. Nedozvíme se, jak dopadly volby s politikem, co má na kontě komunistickou minulost coby nechvalně známý soudce z dob normalizace, kam se vlastně poděla jeho právní zástupkyně, jaký přesný účel má ve filmu plnit bohatý podnikatel a zároveň ženatý milenec sestry hlavního hrdiny (Jiří Štrébl). A tak je to celý film. Vždy to má potenciál, ovšem zakončení je neuspokojivé. Závěr filmu (atentát) už byl přehnaný a mimořádně absurdní. Kryštof Hádek odvedl skvělou hereckou práci. A Petr Zelenka si mě svými podivnými tvůrčími výplody (zatím) plně nepodmanil. 6/10 (18.01.2023)

Ač za evropskými standardy aktuální česká kinematografie stále propastně zaostává, jednou za čas se objeví ambiciózní snímek, který má aspoň nějakou vlastní tvář a zároveň má co říct. A přesně to Modelář splňuje. Velmi zajímavé a hlavně zábavné vykročení na tenký led (tedy kamkoliv mimo mainstream) s klasicky „mimo“ Kryštofem Hádkem a zábavně šišlajícím Jirkou Mádlem nabízí od všeho trochu - počínaje sociální satirou, přes podivnou komedii až po politický thriller. Já si teda takovou multižánrovou kombinaci v našich nudných končinách nechám líbit, a co vy? [LFŠ 2020] (24.08.2020)

Modelář je film o všetkom a o ničom, v tom zmysle, že každý divák si ho v konečnom dôsledku interpretuje podľa vlastného svetonázoru. Podľa mňa je Petr Zelenka v celej svojej filmografii pseudoumelecký pozér. Tento prístup ma v Roku ďábla uchvátil, pri Karamazovcoch nudil a pri Stratených v Mníchove donútil odísť z kina. Ale musím Zelenkovi uznať, že scenáristicky aj režijne je to najoriginálnejší filmár v Čechách. Po všetkých tých "Teroristkách, Staříkoch a Modelářoch", čo za posledné 2 roky vznikli, sa pýtam: Vyjadrujú tieto filmy nejaké reálne vnútorné napätie v českej spoločnosti, alebo sú len reflexiou barrandovských elít? Asi to druhé. Dúfam, že v Čechách je stálym zdrojom napätia iba cena piva a salámu. (28.08.2020)

„Od pantáty vedou dráty“. Petr Zelenka je úkaz. Solitér, který znovu dokazuje, že je jedním z nejoriginálnějších českých režisérů a scénáristů. Jak jsem zdůrazňoval u jeho předchozího kousku Ztraceni v Mnichově, buďme rádi, že takové tvůrce u nás pořád máme. Popichovačné autory, kteří dokáží konkurovat evropské kinematografii a vůbec se nemusí krčit někde v koutě. Zelenka rýpe i tentokrát, vytahuje několik kostlivců a je u toho zatraceně zajímavý a přitažlivý. Tedy zhruba první polovinu. Možná si totiž vzal až moc věcí, které přitom narušují a odvádějí pozornost od toho nejdůležitějšího: střet nespokojeného jedince se systémem. Anebo je to možná tím, že varuje před tempem a přeinformovaností dnešní doby? Jeho hrdina se vrací po traumatickém zážitku v Izraeli. Až nezdravě věří v absolutní spravedlnost. Evidentně je inteligentní, ovšem hodně nečitelný. Chce vrátit Česko na mapu světa tím, že k soudu dopraví mezinárodní případ zločinů proti lidskosti, jenž se táhne až ke špičkám americké politiky. Zkoumá morální stránku věci, svým způsobem se ale v mnohém hledá. Přijde mu vhod, když si na něj vzpomene dávný kamarád ze školy s nabídkou spolupráce: natáčení pomocí dronů. Paradoxně se díky nim dostává blíž ke svému cíli. Kryštof Hádek a Jiří Mádl (ne vždy jsem mu bohužel rozuměl) jsou příjemně civilní, lidé za kamerou si své rovněž odmakali na jedničku. Nápadité a jiné. A to se cení. (12.06.2020)