Modelár

Jsem člověk, který je v obraze ohledně toho jak je v rámci českého filmu Petr Zelenka už dosti významné jméno, viděl jsem od něj ale jen jediný film a to Rok ďábla, který mě tehdy hodně zklamal a vlastně mě tehdy i odradil od toho abych si od Zelenky doplnil jeho zbylé snímky jako Knoflíkáři, Samotáři (ke kterým ovšem psal pouze scénář a režíroval David Ondříček) nebo Ztraceni nebo v Mnichově. Modelář mě ale z ukázek lákal a vlastně jsem se začal opatrně těšit.... a můžu díky němu říct, že vlastně mám teprve teď chuť si zbylé Zelenkovy věci dohnat a podívat se minimálně na dlouho odkládané Ztraceni v Mnichově. Ve finále je to ale dost možná nejpozitivnější věc, kterou o Modeláři můžu říct. Ale zase nebudu úplný škarohlíd a musím zůstat, že Zelenka své kvality má a krom postu režiséra jako scénárista napsal na poměry české tvorby velmi ambiciozní námět, který se dokonce nebojí jít za kopečky. Konkrétně se vrací až k prezidentskému panování George Bushe jakožto prezidenta USA a pohrává si s myšlenkami toho jestli Bush, jeho pravá ruka Dick Cheney a spol. tak trochu nepřesáhli své pravomoce a v Guantanama Bay porušili práva na lidech. Zelenka tu rozjíždí poměrně ambiciozní a vážný námět, který sice střídají momenty humorného odlehčení, Modelář ale rozhodně není komedií. Naopak může hodně snadno způsobit menší formu deprese a v hlavě utkvět ještě nějakou tu chvilku. A to na tom námětu strašně cením. Modelář hezky vypadá a to i když zrovna nekoukáme z pohledu dronu. Kameraman Alexander Šurkala obstaral většinou parádní obrazovou kompozici a několik hodně vydařených moneyshotů. Kamera Modeláře je fakt super a i když mě chvilkami mrzelo jak příliš se přeskakuje z místa na místo a jak nepřehledné to vše vlastně někdy je tak jsem s ní rozhodně spokojený a Šurkalovi palec hore. Dvojice Kryštof Hádek/Jiří Mádl je super a především jejich konflikt ohledně toho, že Hádek je ten, který se snaží naivně za každou cenu dostát spravedlnosti, zatímco Mádl je zase ten, který na morální hodnoty dávno zapomněl a jde mu jen o byznys a zisk. Ostatně mu nedělá ani problém makat pro člověka, který mu dost možná zničil život ještě před tím než se narodil. Mezi dvěma kámoši z gymplu tak vzniká menší rivalita nad tím co je správně a co ne a jak se má člověk k různým věcem postavit a za jakou cenu. Hádek i Mádl tu podávají parádní herecké výkony, Mádl co by šišlající raper, Hádek potom jaké postava co si by si skutečně mohla podat ruku třeba s Travisem Bicklem z Taxikáře. Ne, já blázen se opravdu nepokouším srovnávat výkon Hádka z Modeláře s výkonem De Nira v Taxikářovi. V rámci přístupu k životu okolo sebe ale mají Hádkův Pavel a De Nirův Travis k sobě dost možná blíž než se zdá. A teď jdeme trochu k té negativnější stránce: A osobně mám největší problém s faktem samotného příběhu, takže se oklikou vrátíme ke scénáři. Zelenka sice bere do parády ambiciozní téma, rozhodně mám ale problém s tím jak k samotné zápletce přistupuje. Ze začátku jsem měl tak trochu problém s faktem, že se v roce 2019 hlásá, že je prezidentská kampaň za rohem (kéž by Miloši!) i přesto, že se pořád mluví o tom, že stát vedou pičusové jako Babiš a Zeman. Tím jak ale Zelenka pracuje s oním pozadím období panování George Bushe si v mých očích tak trochu podráží nohy. S postavou Hádka a jeho naivním přístupem k státnímu systému bych vlastně neměl vůbec problém, kdyby se jeho zápletka vydala trochu jiným směrem. Třeba zápletkou s potencionálním prezidentským kandidátem v podání Richarda Stankeho. Tím jak si ale Zelenka ukusuje velký kus dortu a do popředí tahá právě Dicka Cheneyho a spol. si zároveň podkopává nohy. Na Modeláře jsem se celou dobu koukal jako na krásně vypadající film co má povedené dva hlavní protagonisty, jakmile ale došla řeč na události po 11. září, mučení v Guantanama Bay nebo třeba na zmínku o fiktivním útoku na Hlavní nádraží v Berlíně, začínal jsem mít pocit, že se souběžně dívám na dva rozdílné filmy, které dohromady nefungují. Zelenka má fakt dobré nápady, psát umí a očividně ví co chce říct, v případě Modeláře to ale za mně tolik nefunguje. V průběhu filmu je mnohokrát něco naznačeno, mnohokrát něco vypadá, že se vydá nějakým směrem..... ve finále většina těch věcí nikam nevede. Nejvíc do prázdna vyšumí podzápletka s Hádkovou sestrou v podání Heleny Dvořákové a jejím milencem v podání Jiřího Štrébla, navíc je ve finále dost možná i konverzace s bratrancem v podání Kamila Halbicha (nutno ovšem dodat, že Halbich tento charakter dokáže v pouhé jedině scéně naprosto prodat). Ve finále mi vlastně i nějak chybí smysl existence postavy Veroniky Khek Kubařové. Modelář je v rámci českého rybníku rozhodně solidní řemeslo co hezky vypadá, má dva parádní hlavní hrdiny a Petr Zelenka tu přišel s námětem co je na poměry této malé zemičky hodně revoluční a neskutečně to na tom cením. Zároveň ale Zelenka prostě a jednoduše v jisté míře způsobil to, že Modelář skutečně působí jako dva odlišné navzájem překrývající se snímky. Film kde se jednu chvíli řeší práva evropská, práva v USA a na druhou svým způsobem situace v politice české. Zelenka opravdu chtěl točit něco ambiciozního, výsledek ale ve finále sice hezky vypadá ale funkčně úplně nefunguje. Zelenkovu tvorbu ale v brzké době rozhodně doženu. Jen mám pocit, že po dokoukání jeho filmografie mi vzpomínek na Modeláře utkví ještě méně než by ten film sám o sobě chtěl..... (06.02.2020) (menej) (viac)

"Modelář" potvrzuje Zelenkovu pozici solitéra v rámci české kinemtografie, kterého příznačně hrdinovi jeho nejnovějšího filmu budou někteří mít za exota, zatímco on nám právě čistotou a jednoznačností svých hodnot zpřítomňuje naše zapouzdřené vidění světa, což se týká jednak českého filmu i aktuální krize hodnot a pojmů nejen západní společnosti. "Modelář" je v jádru paradoxem, neboť představuje reflexi dneška z pohledu člověka, který do této doby nezapadá, což ale může o to lépe vyjádřit nesmysly a paradoxy doby. Podle různých ohlasů a reflexí filmu by se mohlo zdát, že Zelenka nedokáže s dnešními diváky správě komunikovat. To ale nikoli proto, že by nebyl schopný filmař, ale protože spoléhá na jisté hodnoty a jejich konkrétní významy. Jenže dnešní dobu naopak charakterizuje absolutní devalvace pojmů, kdy velká slova jako spravedlnost, legitimita, demokracie, ale i rozum, hrdost a čest už nelze vnímat osamoceně. Musíme si jejich význam vykládat podle toho, kdo a v jakém kontextu je říká, neboť podle toho mohou mít zcela odlišné vyznění i významy. Zelenka pak do tohoto světa nejednoznačnosti přichází s provokativním filmem, který je současně z hlediska názorů tvůrce jednoznačný a absolutní, ale při tom až nebezpečně otevřený pro diváky. Stejně jako intelektuálně ryzí ideje v jeho základu si i film mohou přivlastnit lidé z celého názorového spektra od konzervativců po radikály a vzít ho jako potvrzení svých názorů. "Modelář" coby vyprávění o jednotlivci vzdorujícím kompromisům společnosti tak působí jako kdyby "Klub rváčů" vůbec neobsahoval znejisťující elementy a pouze by spoléhal na to, že si ho diváci správně přeberou sami díky tomu, že ideje jsou přece neotřesitelné (ačkoli víme, že i "Klub rváčů" v jeho reálné podobě se paradoxně stal modlou incelů a radikálů, kteří prostě ignorují jeho závěrečnou třetinu). Právě v této dobré vůli (nebo z dnešního pohledu naivitě) se "Modelář" ukazuje jako výmluvné zrcadlo dnešní doby, byť problematické a zneužitelné. Zpřítomňuje nám totiž, jak strašně zmatečná je současnost pro někoho, kdo věří v původní hodnotu ideálů, které zneužil a zdevalvoval politický populismus, osobní prospěchářství i radikální fanatismus. Současně film nepatřičně trčí i v kontextu české kinematografie, která se babrá v sebezahleděnosti, provinčnosti a jen hladí po srsti. Zelenka divákům předkládá mainstreamový žánrový film, který je zasazený do aktuální doby a tu si bere jako ústřední téma, navíc přímo ve vyprávění tematizuje, že se přeci nemusíme zaobírat jen vlastní minulostí nebo bezstarostně zastřenou současností, ale můžeme aspirovat na něco víc. Že tento popis samotný představuje zjevení a nikoli normu ve filmovém průmyslu, který vyprodukuje více jak 60 celovečerních titulů ročně, je výmluvnou bilancí jejího stavu. Stejně jako svého času "Knoflíkáři", kteří také zaznamenávali étos své doby, konkrétně osudovost a existenciální úzkost tváří v tvář konci tisíciletí, také "Modelář" zůstane mementem doby, v níž vznikal, byť mementem paradoxním. (09.02.2020) (menej) (viac)