Na streche

Jiří Mádl a Alois Švehlík s mladým Vietnamcem na střeše dokazují, že to pořád jde. Na film Jiřího Mádla Na střeše s Aloisem Švehlíkem jsem se už dlouho těšil, ovšem kvůli úmrtí Jana Třísky jsem se bál, že film vůbec nevznikne. Podotýkám, že Na střeše je můj vůbec první film roku 2019, i když mohl být v premiéře už v létě (nebýt úmrtí Igora Hnízda) a na lvy soutěžit už za měsíc, ale nyní si tak budou Alois Švehlík a Jiří Mádl muset na svého českého lva ještě rok počkat:-). Na střeše je totiž vynikající a Tříska se musí tam nahoře usmívat a cením, že mu film v duši věnovali. Jirka Mádl, který mi kdysi podepsal fotku, natočil perfektní dramatickou komedii na úrovni Lepší už to nebude či klidně i těch Nedotknutelných. S prvním srovnáním je to skvělé, s druhým tady chybí trochu té dramatičnosti. A to ne ani tak v příběhu, jako v dialozích, které měl Jirka, především u profesora Rýpara udělat trochu tvrdší. Přeci jen ta lítost, kdyby Song skočil...no nevím nevím, a hlavně to, že si k sobě vůbec nehledají cestu, prostě se to stane a konec, ovšem pak by to zase možná ztratilo svou komediální upřímnost a lehkost. Ale trochu dramatičnosti v dialozích mi tam prostě chybí. Ovšem z hlediska dramatické komedie, já opravdu nemám moc co vytknout a jsem rád, že se podobný film v české kinematografii ještě pořád najde. Alois Švehlík Třísku nahradil skvěle a jde si pro lva. Výkon závěru kariéry:-). Jeho profesor je vtipný, tvrdý, upřímný, duchaplný, inteligentní, a ta gesta, to Švehlík prostě umí. Duy Anh Tran též skvěle doplňuje ústřední tandem a teda jede jedna báseň. Plus pár obličejů jako Jastraban, Dyk, který situaci pořádně zamíchá, ruská dívka či skutečný syn David Švehlík jsou nepostradatelnou součástí příběhu. Jiří Mádl vévodí zase scenáristicky. Režijně je ještě co zlepšovat, ale scénář, opravdu palec nahoru. Mádl skvěle pracuje s vizualitou, herci a skvostnou hudbou Reného Rýpara, možná trochu hůře se střihem, dialogy jsou umírněné, stejně tak samotný příběh a humor. Mádl by se v budoucnu měl držet svého autorského stylu, protože je vidět, že s ním dokáže vyrobit nádherné věci a plně ho využívá. Srovnávat něco s Gran Torinem, to bych úplně nedělal. Tady to s tím má společného možná trochu nerudného dědka a jednoho Vietnamce. Nepovažujte tenhle film za drama, jinak budete možná zklamaní, protože čisté drama to opravdu není. Je to drama-komedie, kterou bych pouštěl od rána do večera, s prominutím českým tvůrcům, jejichž filmy si hrají na komedii, leckdy dramatickou a jejichž tvůrci si myslí, jaké mají hlášky a humor. Ale opravdu nemají. Halda výmyslů, to je bohužel status dnešní české komedie, ať už romantické, tak podobně dramatické. Tohle je ukázka perfektního scénáře, skvělého obsazení, vše dělané s citem, jemností, žádný pokus o vtip, a když tak suverénně, a s tím, že ví kdy v čem přestat. Pro mě i pro Mirku Spáčilovou, zatím český film letošního roku, který, bojím se, že už nic nepřekoná. Ale nevadí. Stačí vidět v kině jeden takový film, abyste pochopili, že to pořád jde. Když je Mádl Na střeše, tak se to rovná 75%. Nejlepší scénu nedokážu určit, ale rozhodně podotknu scénu s policií, lasagnemi a večeří. Takže ty nejvtipnější, ale to je jen hrst dobrých scén z tohoto filmu. Konec není epický, ale i tak se dá:-). (09.02.2019) (menej) (viac)

Jiřího Mádla mám jako herce skutečně rád. Hereckou kariéru sice neplánoval, okamžitě se ale ve svém hereckém debutu Snowborďáci stal mladým talentem a vypracoval to tak daleko, že si dovolím tvrdit, že Jirka Mádl jeden z nejlepších českých herců současnosti! Mladý klučina z Českých Budějovic co měl v hlavě jenom hokej to vypracoval skutečně daleko a před pár lety si řekl, že by nebyl špatný nápad zkusit i režírovat dle vlastního scénáře. V roce 2014 tak dodal film Pojedeme k moři a bylo to něco! Mádl totiž dodal hravý, dojemný snímek ukázkově natočený s láskou k řemeslu a bylo tak jasné, že po režijním debutu bude stát za to ho sledovat. Před 2 roky Mádl oznámil projekt zvaný Na střeše ve kterém si měl hlavní roli zahrát Jan Tříska. Tříska však nešťastně na podzim téhož roku zahynul a Mádl tak musel najít náhradu kterou ve finále našel v Aloisi Švehlíkovi. Po 2 letech je film konečně tady a...... Mádl to zase dokázal! Nemá cenu srovnávat filmy Pojedeme k moři a Na střeše, protože každý z filmů je výrazně odlišný, i když ne zas tak moc. Stejně jako Pojedeme k moři je Na střeše především komorní záležitost založená na postavách, jejich vztazích a vývojích. Mádl dodal další parádně dialogy napsaný scénář a i když námět není moc originální, je alespoň zdařile zpracovaný. Mádl si vybral velice zajímavé téma a to vztah starého českého důchodce a vietnamského mladíka. Skrz něho sice ve filmu nedostaneme tak drsnou podívanou jako 2 roky starý seriál Pěstírna nebo tak perfektní sociální sondu jako je aktuální seriálová pecka MOST!, minimálně ale dostaneme nějaký solidní nástin toho jak si Vietnamci žijou v České republice. A především Duy Anh Tran je solidní castingová trefa (narodil se v Čechách, takže umí plynně česky, ale v rámci scénáře musí hrát někoho kdo český téměř neumí). Tohle opravdu není Gran Torino jak Mádl zdůrazňoval. Dají se v něm sice najít jisté paralely, Na střeše má ale svůj vlastní styl a kdo tak čeká jakýsi český remake Gran Torina bude ve finále hodně překvapený. Alois Švehlík je perfektní castingová trefa a dokonalá náhrada za Honzu Třísku. Nyní po shlédnutí se snažím představit si v roli Třísku a na tu roli by fakt hrozně sedl. Zároveň mi ale stejně ideální přijde Alois Švehlík. A i když je vidět jak aktuálně na tom České lvy jsou (to je vidět na tom, že Jan Palach má 8 nominací!), bylo by hodně fajn kdyby si někdo na Švehlíka za rok vzpomněl a tu nominaci mu střelil. Jak tak větším, silnější herecký výkon v české kinematografii pravděpodobně už tenhle rok neuvidíme.... Jiří Mádl je velice dobrý tvůrce a z jeho tvorby opravdu čiší láska k řemeslu, s divákem hraje čistou férovou hru a dokáže vymyslet kreativní dějové oblouky a zajímavé režijní postupy. Kamera Martina Žiarana sice nějak převratná není, v rámci možností je ale dobrá. Zvuk se v rámci české kinematografie povedl nejlépe za celou dobu. Hudba René Rypara celkem dokáže lahodit uším.... Ve finále mi ale přece jen chyběl nějaký tah na bránu. Během Pojedeme k moři dokázal Mádl naservírovat několik zvratů a ty pomalu vedl k mind-fuckovému finále, zatím co v Na střeše je jeden menší zvrat, který je navíc okamžitě smeten ze stolu. Finále, které mělo diváka navíc ve finále pravděpodobně dojmout nakonec nedoznívá tak působivě.Několik vedlejších postav (domovník Kokeš v podání Adriana Jastrebana, mladý milenecký sousedský pár v podání Vojty Dyka a Márie Bartalos) jsou finále celkem nevyužiti a vypadá to tak, že by stačilo kdyby v celém filmu byli jen dva herci a to Švehlík a Tran. Mohli jsme se více dozvědět o minulosti Rypara (to, že byl učitel češtiny, komunista a rodina mu utekla je jediný známý fakt, který nám scénář nadělí). Mohli jsme dostat nějakou větší emoční dohru. Nějaký nečekaný konec. To ale ve finále vůbec nevadí. Na střeše je pořád parádně napsaná česká věc, která je navíc i zručně natočena a je jednou z nejlepších českých věcí, která u nás za posledních let vznikla. Scénář je protkaný plný parádních dialogů včetně citace Oscara Wildea, Švehlík herecky jede jako bůh a Mádl je oficiálně pan režisér. Takže Jirko, píšu si tě na seznam žádaného zboží a do pár let chci zase něco fakt dobrého! Už ne Svěrák nebo Hřebejk, ty jsi budoucnost! Viděno v kině: 2x (08.02.2019) (menej) (viac)