Sampo

Výprava jak u Mrazíka a patos jak u Alexandra Něvského. Takže někdy je to kapánek směšné. Byť, abych nepomlouval jen Rusy, německá filmová zpracování Niebelungů, která mi tento film připomněl, jsou na tom stejně. Jsem rád, že u nás se zfilmování našich národních bájí chopil Jiří Trnka, a ne třeba Otakar Vávra. Trnkovo loutkové podání si od patosu drží trochu odstup, přitom má monumentalitu a navíc notnou dávku poetičnosti. (27.01.2017)

Kalevalu mám rád, ale tohle je opravdu docela mišmaš, asi jako kdybyste z každého dílu Pána prstenů vytrhli kousek a smíchali to dohromady ve stylu Pejska a kočičky. Plusem budiž dobrá atmosféra, kostýmy a (v mém případě) originální (?) finský dabing, mínusem naopak logiku popírající chování postav (Lemminkäinen jede do Pohjoly sám, wtf?), slepovaný děj a především titulární "mlýnek" Sampo, který zde ze všeho nejvíc připomíná Temný krystal ze stejnojmenného filmu. Ovšem tak jako tak, stojí to za vidění. (28.08.2017)

Ptuško opäť nesklamal, ako tvorca s nevídaným vizuálnym cítením a schopnosťami obliecť do šikovného remeselného hávu aj podpriemerný príbeh. SAMPO totižto taký príbeh má a po nádejnom fantasy úvode do skĺzne to melodramatického bludu. Škoda. (14.09.2017)

Budete-li chtít znát Kalevalu, budete se muset seznámit s tímto eposem v literární podobě. Přestože děj filmu na něj odkazuje je to jen jeho malá část a to ještě značně poupravená. V době vzniku nákladný velkofilm, který dnes vyvolá spíše úsměv. (16.08.2015)

[zhlédnuta finskojazyčná, 91minutová verze] Ano, stylizací to docela připomíná Mrazíka. A trochu i děda Vševěda nebo Souboj titánů. Nevidím na tom ale nic špatného, tehdejší triky měly svoje kouzlo a vidět takový film je vždycky zážitek. Tak jako tady. Dnešnímu divákovi sice občas musí cukat koutky nad směšným patosem nebo zmíněnými triky, sem tam se vyskytne píseň, co z ní nebude zrovna šlágr :), ale to jsou jen takové malé nedokonalosti, bez nichž by to prostě nebylo ono. (11.08.2015)