Sladké starosti

Sladké starosti nejsou úplně obvyklým filmem z tvorby Juraje Herze. Je to zvláštní komedie odehrávající se na dvou rovinách. Jedna jsou trampoty hlavního hrdiny s dvěma eš. Šimon Šindelka je kuchař, ale taky pořádný popleta a smolař. Za to vrchní Balucha umí kšeftařit a sehnat si nějakou tu korunku do kapsy. Jak to ale ve filmech chodí, na svou povahu nakonec dojede. Kdyby byl film propracovanější a týkal se výhradně epizod Šimonových připomínal by mi smolařské komedie Pierra Richarda. Jenže tu je právě rozdíl mezi francouzským a československým filmem. Francouzi se toho nikdy nebáli. Zatímco našinci, respektive Slováci uvedou jako jednu ze zábavných příhod prst uvízlý ve schránce či prsten, který nejde sundat. (17.01.2022)

Československá komedie z prostředí kuchyně bratislavského hotelu. Hlavní postavu představuje šikovný a poctivý mistr cukrář Šimon Šindelka v podání známého slovenského herce E. Horvátha ml. Tomuto poctivci komplikuje život jeho matka (I. Kačírková) s enormní snahou hledání nevěsty pro svého syna a také jeho nevysvětlitelná tendence strkat prsty do malých otvorů. Vedle sympatického cukráře můžeme zhlédnout také záletného vrchního Fera, jehož představitele A. Hryce jednoznačně hodnotím jako nejkomičtější postavu snímku. Fero je známý svými pochybnými a nekalými kšeftíky a také netradiční přípravou luxusních alkoholických nápojů. Scéna s výrobou koňaku Debouche je vskutku lahůdková. Co se týče ženských postav, je potřeba zmínit R. Maškovou, pomerně půvabnou avšak příliš nerozhodnou až hloupou servírku a její kolegyni P. Mourkovou, tradičně prostořekou mladou slečnu. Z vedlejších postav bych ještě připomenul cukrářského učně J. A. Duchoslava, movitého objednatele dortu s bílým koněm Elevátorem D. Blaškoviče či znalce francouzských koňaků V. Černého. Režiséru Herzovi se podařilo natočit vkusnou a vtipnou komedii, jež se může řadit mezi nejlepší slovenské díla tohoto typu. (30.07.2013)

Zase trošku jiný Herzův film se skvělými herci, výbornou atmosférou a výborně vychytaným koncem. Zde, i přes to, že se jedná o odlišný film, co se týče tvorby daného tvůrce, zůstává i vcelku věrný svým stylovým výrazovým prostředkům. Koukalo se mi na to velice dobře. Příjemná pohodová komedie, ovšem pozor určitě ne laciná ba naopak velmi kvalitní, jakých by dnes člověk pohledal. 85% (07.09.2011)

Výborná hudba - tedy ta od Kocába... Jinak bohužel tak hrozně prostřední, pozdněsocialistické, zoufale pomalé a především (?!) neumětelsky natočené, že i vynikající koncept průřezu "důležitými obdobími filmové komedie" působí ve výsledku trapně... Jakoby se Herz musel kát za Straku v hrsti a snažil se tu trochu o Hanákovu jemnost, tu o troškovskou úsměvnost. Podobně trapně jsem se cítil při Nevěře po Slovensku, tam je to ale ještě hrubšího zrna. Vysoké hodnocení zde přičítám tomu, že Herz zas po letech natočil "slovenský film". (07.10.2014)

Nač asi myslel Herz, když točil tuto hořkosladkou komedii? Scéna, při níž všichni hledají zakutálený prstýnek, naznačuje, že snad v orwellovském roce vzpomínal na zlatá šedesátá. Ale ani to není možná pravda. Do snímku se promítají i motivy z Holek z porcelánu – především charaktery a půvaby oněch „světlušek“ – ale rozmývají se v odvážněji, ale povrchněji snímaných banálních servírkách, odžívajících své „preteky so šťastím“. Ústřední hrdina zase předznamenává příchod gagmana a prozrazuje, že vtip vždy závisí na tom, kdo žertuje, i na tom, kteří se smějí. Tak se každá vteřina různě převaluje jako neklidný spáč a je vlastně jedno, jak to celé skončí, protože film končí každou svou vteřinou, kterou spěje od sebe sama. (09.02.2024)