Noc Oscarov

Vyhrála zvrhlá církev. Určitě překvapení. Ale vlastně milé. Revenant je skvěle zrežírovaný a řemeslně odmakaný, ale zároveň i tak trochu prázdný. V jeho případě byly hned dvě tajenky: získá inspirující kameraman Emmanuel Lubezki třetího Oscara ve třech letech? Získá. Dostane cenu i jeden z velkých hereckých čekatelů? Ano, také DiCaprio už ji má. Ale furt se nedokážu zbavit dojmu, že zatímco ve Vlkovi z Wall Street dokonale hrál, tady se hlavně plazil a trpěl. Tak snad tenhle Oscar nebyl jen za tichou vytrvalost. Nicméně Leův proslov nebyl prázdný, jak jsme u některých jeho kolegů zvyklí, ale jeho aktivistická slova byla lehce úsměvná (beztak na předávání přiletěl nějakým soukromým tryskáčem a při bouřlivých party na lodích vylije do oceánu litry šampaňského a přes palubu jde i pár použitých prezervativů). Další tajenkou byl skladatel Ennio Morricone, ač si mnohem víc vážím jiných jeho kolegů. Také on se dočkal, čestný Oscar přeci jenom není tak úplně cenný. Naopak Sly se musel sklonit. Bohužel, ač asi byli lepší. Jinak to bylo příjemné setkání s hereckými velikány, stálicemi i vycházejícími hvězdičkami (kouzelná Švédka Alicia Vikander) s upištěným moderátorem, s úvody k nominacím psanými jak od nějakého průměrného recenzenta i se všemi těmi neduhy, se kterými se předávání roky potýká (sezení u kulatých stolů na uvolněnějších Glóbech je mnohem lepší). Pánové ve studiu (díky, veřejnoprávní televize) slušní, jen moc neprodali svůj potenciál, mohli nabídnout víc zajímavostí, lépe se na některé kategorie připravit (a méně mluvit třeba při představování hereckých výkonů). Téma „vybělených“ Oscarů jsem moc neřešil, pár fórků se na něj povedlo, Chris Rock se ale k němu vracel zbytečně často, jinak to bylo klasicky korektní a záslužné, ostatně jako filmy, které dosáhly na některou z cen (třeba Spotlight, ač oceňuji jeho nesporné kvality). Prostě ona záslužnost je mnohdy víc než filmařská oslnivost (třeba jako před lety vykalkulovaná sonda o rasové nesnášenlivosti Crash). Jinak několik božských hereček, roztomilý devítiletý Jacob Tremblay, výborný Sacha Baron Cohen i zjištění, že (ač dobře znám režiséra George Millera) na Šíleném Maxovi se po lahůdkové technické stránce podílela vlastně parta důchodců. A ano, jak jsem někde trefně četl, bojkot „příliš bílých Oscarů“ od Willa Smithe a dalších je stejné jako reptat, že olympijské finále mužské stovky je moc „černé“. A nebojte, i na homosexuály se dostalo!! (02.03.2016)

Jedna z nejhorších show co pamatuji, Chris Rock by měl mít doživotní zákaz moderování podobných akcí. Neuvěřitelně trapné neustálé připomíná a narážení na nedocenění černošských herců dokázalo z celého večera udělat jednu velkou frašku, která skoro zastínila dvě velká vítězství DiCapria a Morriconeho. 30 % (03.03.2016)

Zbytočne veľa narážok na neúčasť niektorých černosských hercov znížilo kvalitu odovzdávania. A pritom vôbec nejde o žiaden problém. Prečo by mali byť černosi nevyhnutne nominovaní na ceny? Kvôli farbe pleti? Nejde snáď o herecký výkon? A koľko naozaj kvalitných čiernych hercov v skutočnosti poznáte? Prsty na rukách nám pri tomto výpočte budú až až. A ešte som takisto nevidel belochov bojkotovať NBA, lebo je tam málo bielych hráčov. Okrem tohto zaujal len DiCaprio, ktorého večer to bol. Jeho reč bola znamenitá, jedna z mála, ktorá sa venovala dôležitým témam, nie len trápna ďakovačka a falošné slzy šťastia. Naopak opačným pólom bol spevák Smith, ktorý tam stál „ako hrdý gay“. Tá teplá tlačenka sa mi už fakt hnusí. A cena za najlepší film mala patriť Revenantovi. (01.03.2016)

Oscar a politika jsou spolu propojeni, co si pamatuju. Alespoň v novodobé historii Výročních cen. Proto není divu, že měl Chris Rock potřebu se vyjadřovat k tomu, jak jsou oscary bělošské a že by tam mělo být víc černých a bla bla bla... Fakt to bylo nutný? Musel v každém svém moderátorském vstupu mluvit o tom, jak letos nebyl žádný nominovaný Afroameričan? Neviděla jsem tam ani Eskymáka, Japonce či Inda. Ale možná se jen blbě koukám. Nebo prostě řešej zas jen problémy, kde nejsou. Záznam jako takový těží zejména ze slavnostní atmosféry, a proto - i když je moderátor úplně mimo - stojí za to předávání vidět. Všechny ty šaty, děkovné řeči, zábavné předtočené předěly... to se mi líbilo. Příští rok rozhodně chci koukat zas a děkuji České televizi, že mi umožnila koukat na přímý přenos z pohodlí mé postele. Příště jen prosím, aby v reklamních blocích byly lépe vybrány ukázky, protože o Jakubu Vágnerovi a jeho rybích výpravách se mi zdálo. (01.03.2016)

Rozumím kritickým hlasům, ale osobně je nesdílím. Já jsem si tuhle dlouhou noc maximálně užil, popíjel u toho vínko, koukal v telce na moje oblíbené herce pohromadě, a vrcholně se koncentroval, aby mi nic neuniklo. Do diskuzí o (ne)zaslouženosti jednotlivých ocenění jsem se vždy odmítal zapojovat, protože je mi to v podstatě ukradené, Oscary pro mě nikdy nebyly žádným měřítkem filmové kvality, beru to jako velkou show, kde je hodně politiky, intrik, pokrytectví a kdo ví čeho ještě, ale čert to vem - ten večer je prostě svátek pro každého správného filmového fandu, a nic lepšího a většího prostě není, to mi nikdo nevymluví. Chuť se Oscarů zastávat u mě vždy roste při srovnání s ubohostí Českých lvů, kterými jsem odjakživa opovrhoval - jejich provinčnost (nechápu prostě smysl filmových cen v zemi, kde se ročně natočí max. několik desítek filmů), trapní moderátoři a samotný vkus "akademiků" pro mě byly vždy dobrým důvodem, proč se přenosu udílení lvů vždy z dálky vyhnout. Naopak Oscary si už několik let po sobě nenechám nikdy ujít - pokud jsem si u nich letos uvědomil něco nového, je to můj dojem, že o nějaké (ne)zaslouženosti u nich vážně nikdy nemohla být řeč, protože prostě dobrých filmů se každý rok celosvětově natočí tolik, že na každého se Oscar prostě dostat nemůže, takže to beru spíš jako takovou slepou volbu Štěstěny, na koho se ten který rok usměje - třeba letošní Oscar pro Morriconeho je toho nejlepším dokladem. Ten chlapík měl dostat Oscara už dávno, za nádhernou hudbu k filmům jako HODNÝ, ZLÝ A OŠKLIVÝ, TENKRÁT NA ZÁPADĚ nebo MISE. To, že ho dostal až za OSM HROZNÝCH, kde té jeho hudby není ani půlhodina (je to myslím něco kolem 26 minut a v tom filmu jsem ji skoro ani nezaregistroval) a zdaleka mi nepřijde tak zdařilá jako v jeho zmíněných starších filmech, je v podstatě absurdní. Mimochodem dva vrcholné momenty večera pro mě byly 2 spoty - sestřih loňských filmů a sestřih loňských úmrtí. Jeden z komentářů zde tvrdí, že Oscary už do dnešního světa světa nepatří - já s tím nesouhlasím, a naopak si myslím, že dokud zde budou existovat, bude svět - tak jak ho mám rád - v pořádku. (02.03.2016)