Panna a netvor

Do hororu daleko a k pohádce, která se dá oblíbit, ještě dál. Herz je jako jediný režisér výrazným zástupcem hororového žánru, který u nás nikdy neměl na růžích ustláno. V dětství mně film nenahnal strach, a jsem si jistý, že ani dnes se to nikomu nestane, zvláště když Vlastík Harapes tančí v tak nepovedené a vypelichané masce a Zdena Studénková svým křikem zdatně předstírá šílený strach. Maskéři by zasloužili za takovou nevkusnou masku pokárat a svoji vinu na tom nese i režisér, který se nedržel původní předlohy. Příběh je pochopitelně věčný a vzniklo bezpočet variací na příběh o síle lásky, která zlomí sebevětší kletbu. Jestli to takhle funguje mimo filmový svět, odzkoušeno nemám, ale nic není vyloučeno. Herz zvolil pro složitou látku kvalitní filmový přístup, přesto netrefil ten správný poměr, a řada vážně míněných, původně strašidelných scén, působí z dnešního pohledu spíše úsměvně. 40% (05.04.2012)

Nikdo mi nevymluví, že tato adaptace interpretuje látku velmi psychoanalyticky a surrealisticky, kdy sexualita proniká i do názvu díla (samozřejmě, že psychiatrie zanechala v díle i další stopy: schizofrenní hlavní postava, zlo toužící po krvi lehce sklouzne k fašisticko-machistickému chování, mladá dívka touží po krásném princi a zároveň podvědomě po zviřeti etc.). (23.01.2012)

"Panna a netvor". Zdena Studenková ako mladá, krásna panna a baleťák Vlastimil Harapes ako desivý, hnusný netvor. Tak obsadil titulné postavy skúsený, kreatívny režisér Juraj Herz. V roku 1978 sa mu podarilo natočiť strašidelno romantickú rozprávku s miestami dosť hustou, horrorovou atmosférou. Keď som to videl ako decko, tak som mal z toho veru strach. Teraz po rokoch to už na mňa tak desivo nezapôsobilo, ale i tak som si tento snímok s chuťou a záujmom znova pozrel. *** (25.01.2018)

Jediný český mistr filmového horroru nemohl v dobách své největší formy točit to, co by opravdu chtěl, a tak vtrhl do říše pohádek. Dělal tam věru psí kusy. Za úvodní část tohoto snímku by se nemusel stydět žádný z jeho slavných kolegů za železnou oponou. Co stydět... Byl by na ni hrdý. Herz tímto pokazil mnoha lidem idylické notování si nad těmi našimi pěknými českými pohádkami. Ten zlý, nelaskavý Herz. Sláva mu! (29.05.2007)

Herzovi zřejmě může nejeden pediatr a dětský psycholog poděkovat za to, že nemá nedostatek práce. Věru nevím, jestli mu mám odpustit, že jsem se u toho coby dítko věku stěží školního klepala hrůzou a poté si na rodinných procházkách zakrývala oči, když jsme procházeli kolem brány místního zámku, která se v Panně a netvorovi objevila. S ohledem na české pojetí pohádek by tomu sedlo spíše označení romantický horor, ale na druhou stranu se Panna a netvor blíží tradiční grimmovské pohádce (stačí si vzpomenout na to, že v původní verzi Sněhurky je zlá macecha odsouzena tančit v rozpálených střevících, dokud nezemře, nebo na zamlčovaný fakt, že v Popelce matka svým vlastním dcerám uřízla prsty, aby pro změnu střevíček obuly) víc než naše vžité představy. Tak nebo onak je to film nesmírně krásný a působivý, s nádhernou Hapkovou hudbou, atmosférou, jež by se dala krájet, půvabnou Zdenou Studénkovou, několika zajímavě pojatými detaily (proměna ruky) a úvodní scénou, která zašlapává do země leckterý profláklý zahraniční horor. Ale nadpozemské Cocteauovo pojetí mi sedne přece jenom víc - a ta stylizace Netvora, která uvízla v půlce cesty mezi šelmou a dravým ptákem, se mi zdá už přece jen trochu příliš. (30.07.2007)