Z Paříže do Paříže
Un sac de billes
A Bag of Marbles
Réžia:
Christian DuguayKamera:
Christophe GraillotHudba:
Armand AmarHrajú:
Dorian Le Clech, Batyste Fleurial, Patrick Bruel, Elsa Zylberstein, Bernard Campan, Kev Adams, Christian Clavier, César Domboy, Ilian Bergala, Lucas Prisor (viac)Obsahy(1)
Bratia Maurice a Joseph sú chlapci vo veku desať a dvanásť rokov, ktorí radi vymýšlajú rôzne vylomeniny, a keďže bývajú v Paríži, majú neúrekom príležitostí pre svoje chlapčenské dobrodružstvá. Bohužial im do detských hier a radostí zasiahne tvrdý osud. Jedného dňa im totiž ich mama musí na kabáty prišiť žlté hviezdy. Francúzsko je okupované nemeckou armádou a nacistická správa pritvrdzuje. Židom v Paríži ide o život, a tak sa otec rozhodne, že chlapci musia utiecť do doposiaľ neokupovanej zóny na juhu Francúzska, kde dúfajú že sa všetci zas stretnú. Maurice a Joseph musia okamžite odísť z ohrozeného domova, s minimom peňazí a jedla a bez cestovných dokladov. Majú pred sebou dlhú cestu nočným vlakom, bezohľadné nemecké hliadky, nebezpečný prechod cez demarkačnú líniu a cestu cez vysokohorské hrebene. Jediné, na čo sa môžu spoľahnúť sú ich vlastné sily, bystrosť, statočnosť a inštinkt. Netušia, že potrvá ešte tri roky, než vojna skončí. Malí hrdinovia si našťastie pri tom všetkom dokážu v sebe uchovať detstvo aj nájsť čas na malé chlapčenské dobrodružstvá. (CinemArt SK)
(viac)Recenzie (159)
"Lepší je dostat pár facek, než umřít, protože se bojíš rány..." Kvalitní válečné drama s hlavním tématem antisemitismu. ()
Poetická i emotivní výpověď o válečné Francii, síle rodiny, naději i předávané víře. Scénář sice děravý, nebo lépe řečeno velmi předvídatelný, nicméně celkové vyznění 4*. A tu pátou přidávám za hudbu Armanda Amara. ()
Tento film je neuvěřitelný. ()
Když to shrnu, tak se jedná o velmi pěkný film o dvou židovských chlapcích, kteří utíkají před náckovským režimem. Já osobně jsem ale podle traileru od filmu očekával více. Některé scénky byli hodně pěkné, líbilo se mi jak je film dobrodružný. Co mě ale trochu zklamalo bylo to, že některé scénky byli celkem nudné, ale hlavní příčina mého hodnocení je to, že bohužel po velkou část filmu ve mě nebyli vyvolány emoce a když jo, tak né tak silné, jako by měli být. S podobnou tématikou jsem viděl spoustu lepších filmů u kterých jsem dokonce brečel, tohle má k tomu ještě daleko. I tak vím, že tento film si najde hodně příznivců. Velmi slušný závěr mě nakonec nějakou dobu nechal rozporuplným jestli mám dát 3* nebo 4*, ale nakonec jsem se rozhodl pro ten průměr a to hlavně kvůli tomu, že už jsem opravdu viděl daleko silnější filmy na tohle téma. PS: Opravdu mě překvapilo vystoupení Marka Vašuta ve filmu, good job Máro a také Lenko ( tu jsem ale nepoznal )... ()
Druhá světová válka je pro filmaře vděčným tématem. Pohnutých příběhů se dá vymyslet (a najít) takové množství, že z tohoto období budeme sledovat filmy donekonečna. Jenže Z Paříže do Paříže je příklad filmu, kde máte sice pohnutou dobu a na papíře silné téma, ale režisér to nedokázal přenést na filmová plátna dostatečně dobře. Bohužel to je nepříliš zajímavý film, který toho nemá moc co říct. Rozhodně ne na prostoru 110ti minut. ()
Válečný film? Ne, spíš film z války z pohledu dvou kluků. Film se skvělou výpravou, podaný velmi stravitelnou formou, bez typických válečných kruťáren. Dalo by se říct "o dětech pro děti". Tím tomu ale chybí určitá autenticita. Je to taková válečná variace na Vyprávěj. Překvapilo cameo Marka Vašuta a pár dalších českých herců. ()
One does simply not cast Marek Vašut in a war drama. ()
Veľmi pekný film, zobrazuje naozaj detailne pocity dvoch malých chlapcov, ktorí nechcú nič iné, len žiť normálne životy počas druhej svetovej. Má to spád, dej je zaujímavý a nie až tak predvídateľný (veľakrát, keď si myslíme, že sa niečo stane, tak sa nič nestane a naopak). Je to smutné, ale to je život. (alebo smrť, pán doktor Rozen?) ()
Filmů z druhé světové a zejména na židovskou tématiku bylo natočeno mnoho. Tenhle si našel svou vlastní cestičku a nutno podotknout, že mi ty necelé dvě hodiny, příběhu o dvou bratří, neskutečně utekli. ()
Naposledy jsem Francii tak silne a autenticky citila v Tatinkove slave a Mamincine zamku. Ohromne hezky a mily film, i kdyz ten namet je takovy hodne smutny. Nicmene tohle putovani z Parize do Parize me pohladilo po srdicku a to je to co se pocita. Ta Pariz je opravdu mimoradne nadherne mesto. Jsem proste fan. ()
Zaujímavá "rozprávka" z dôb druhej svetovej vojny a prenasledovaní židov. Film má viacero silnejších momentov, ktoré ale zbytočne nehrajú na city. Výprava je skvelá a celkovo mám z toho takú dobrú náladu. ()
60% neurazí nenadchne. ()
50% - komentář 20ti slovy: Dva kluci na roadtripu po Francii...hezké, smutné...ale takových filmů je hromada a hromada jich ještě bude. Pro mě průměr. ()
Film ma dobru vypravu aj herecke vykony detskych predstavitelov su fajn a su divakovy sympatycky ale celkovo je to rodinna drama pre celu rodinu ,ktora je vo vysledku priemerna a nicim neobjavna.Solidna jednohubka. ()
Naivní asi jako představa, že dnešní dvacátníci, budou na stará kolena, pobírat důchodové připojištění. ()
V tomto filmu nejde o kdovijake filmové umění jde o sílu příběhu, sílu lidskosti a zoufalství rodičů co se s svými dětmi aby jim zlo neublížilo. Prostě skvělé!!! ()
Už to psal někdo pode mnou. Je to velmi jednoduše natočený příběh a přesto takový, že vás chytí za srdce. Ne moc dlouho jsem přemýšlel nad tím, proč tomu tak je. Odpověď je totiž jednoduchá. Nepsali to scénáristi, ale sám život. Film oplývá skvělými hereckými výkony a kamerou, která jde krásně do detailu. K tomu krásná hudba. Ale to hlavní, co snímek dokáže nabídnout je ta tísnivá atmosféra. Čiší z vás natolik, jako byste tam byli. Jen srdce z kamene a duše z olova se ani na okamžik nedokáže vcítit do pocitů lidí, kteří nevěděli dne ani hodiny...kteří museli žít neustále ve strachu o sebe i své blízké. A přesto, že se na základě tohoto filmu přiblížíte jejich pocitům, pořád jste na míle daleko. Kdo to neprožil, nemůže to chápat, tedy ani já. Muselo to být...a myslím, že to žádné slovo světa nevystihuje. Ten smutek o děti, které posíláte bůhvíkam, ten strach o rodiče, s kterými nevíte, zda se někdy ještě setkáte. Ta bezmoc. Je to úžasně natočený film a právě díky té dusivé, bezmocné, strachuplné atmosféře, společně s dalšími výše popsanými atributy, si film zaslouží maximum. Bylo hodně filmů natočených o druhé světové válce, ale jen málo tak působivých. ()
To do bylo laskavé drama. Výteční kluci, jak herci, tak i role, ve kterých předvedli pěkné postoje k životu. Síla rodiny. Otázka k zamyšlení: Jak by dnes, v podobné situaci obstály současné rodiny? ()
Tak trochu válka, seno a pár facek, ale komedie to naštěstí není (i když tam straší Vašut) a představitel nejmladšího z bratrů je fakt borec. ()
Jímavý film s tématikou holokaustu ve Francii. Podle autobiografické knihy. Ani se mi věřit nechce, že ze 6 lidí na konci filmu chybí jen jeden. Patrick Bruel v roli otce byl i tak velmi výrazný. A maminka měla úžasné vlasy. Kupodivu se to u mne obešlo bez slz. ()