Z Paríža do Paríža

Neexistuje válečná reparace, která by dětem nahradila to, že musely předčasně dospět.. Duguay citlivě a nikterak okázale o rodinném a sourozeneckém poutu utuženém těžkými časy, nicméně na tohle silné téma mám o něco vyšší požadavky ohledně formy i emoční ryzosti. Drobná role Christiana Claviera v mých očích znamená jeho další rehabilitaci za tu smrdutou kreaturu v Návštěvnících.. (06.02.2020)

Velice specifický pohled na válečnou Francii, okupovanou i kolaborující, očima chlapců, kteří na své cestě za přežitím prošli současně strastiplnou duševní proměnou. Opustit svůj bezstarostný svět dětských her, popřít sebe sama a vyrovnat se s všudypřítomným nebezpečím a strachem, to chce velkou odvahu. Jejich příběh je proto úžasný a samozřejmě také notně emotivní, i díky obrovské dávce štěstí, které jim osud daroval, aby ho mohli vyprávět. Jeho filmová podoba je po všech stránkách vynikající, počínaje provázáním jednotlivých scén, přes postupné proměny nálad nebo výtečnou atmosféru ve všech polohách a konče hereckými výkony hlavních hrdinů. Krásný snímek, při němž někdy přeběhne mráz po zádech, ale který jindy naopak chytí za srdce. 90 % (06.06.2017)

Již tradiční zástupce subžánru sentimentální válečné drama na téma holocaust, velmi pěkně natočený, ale až příliš idylický film... Christian Duguay je schopný a nadaný režisér, ale samotný příběh je tak silný, že mu ten tvůrčí emoční kalkul a hraní na city škodí...je to sice pochopitelný tah, zvláště v kombinaci se zvoleným rastrem vyprávění z pohledu dětského hrdiny, ale té poetiky bylo na můj divácký vkus příliš... Pěkná kamera Christophe Graillota a záměrné tónování barev, v němž převládají ty teplé, ten pokus o proslunění a charakter ,,letního příběhu" mi příliš nekoresponduje s šedavou dobou té nejhorší éry v moderních evropských dějinách... PS: Letos se v daném subžánru urodilo, film s velmi podobným rastrem je i náš koprodukční Úkryt v zoo... (25.07.2017)

„Jsi můj brácha. Klidně tě ponesu až na konec světa.“ No jasně. Předvídatelnosti, tvé jméno je v námětu. Příběh, který nejvíc vystihuje slovo – klasický. Je jako suvenýry ve skleněné vitríně minulosti: je tu rodina, zásady, válka, dětství, nebezpečí, hodnoty, dojetí, odvaha, lidství, krutost, naděje… vlastně nezáleží na tom, jak je uspořádáte, vypadají spolu hezky a patří k sobě. Postavené na dečce dramatu, potřené leštěnkou napětí a místy vyšisované od klišé. A ať děláte, co děláte, vždycky se k nim dostane prach klišé. (21.08.2018)

Možná je to jen tím, že jsem filmů s podobnou tématikou viděl už tolik, ale nějak už mě přestávají dojímat. Uznávám, že tento film je dobře natočený, ale místy tu na mě působil skoro až naivně. O to zvláštnější mi připadá, že je natočen podle skutečných událostí. Hlavní postavy filmu se dostávají každých pár minut do smrtelného nebezpečí a pokaždé se z něj dostanou nějakou náhodou, jednou nepravděpodobnější než druhou. To mi vadí i proto, že holokaust nebo válka jsou tu zobrazeny až na pár výjimek jako něco, čemu nebylo tak těžké se vyhnout. Možná to přeháním, ale tento film na mě tak po většinu svojí stopáže opravdu působil. (18.04.2018)