Z Paríža do Paríža

,,A PŘÍSAHEJTE, ŽE NIKDY NIKOMU NEŘEKNETE, ŽE JSTE ŽIDI. TO NENÍ ZBABĚLOST…“ /// Čestní a hrdí Židé v Paříži. Všeho do času – řekli si Němci a zavedli tu parádu s hvězdou na voblečení. Ti moudřejší pochopili. A vydali se na cestu… Žádný ponurý ukrejvání, ale zdrhání na čerstvým vzduchu, s nebezpečím a bratrskou péčí (láskou). Osud (kterýmu jdou kluci vobčas naproti) se snima nesere (stejně jako Němci). Ale děcka bojujou… Takový pohádkový vyprávění s dětským (klukovským) podtextem, plný hrdinů (a trochy Vašuta), u kterýho se dá celkem stoprocentně upustit kroupa. (Což by nemělo překvapit ani cyniky.) /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Autobiografickou knihu „A Bag of Marbles“, kterou v roce 1973 napsal Joseph Joffo, ani film z roku 1975 neznám. 2.) Na vlastní bulvy zjistím, že je lepší přijmout bolest z fackování, než přijít o život ze strachu z něj. 3.) Thx za titule „katrab“. /// PŘÍBĚH ***** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ ** (28.10.2017)

Taková pohodová road movie dvou kluků, která se ovšem odehrává na pozadí 2 Sv.války... Takže samozřejmě nejde o nic veselýho. Tenhkle tejden sem si v pondělí střelil Pianistu, což beru jako absolutní vrchol filmů o židech. Den poté sem si střelil tohle. No a rozhodně zajímavá podívaná. Hlavně mazec, že je to podle pravdy. JE vidět, že ne všichni židi šli bezhlavě do lágrů. Někteří měli koule na to zdrhnout... JAsný, žádná sranda, žádnej med, hlavně teda rozdělit vlastní rodinu na 3 party. Ale fotřík věděl, ten věděl. _Není to zas tak drsnej film, ale rozhodně je pořádně hlubokej... (22.10.2020)

Reziser Christian Duguay /Jappeloup, Hytler - vzestup zla, vychovny tabor/ natocil len priemrny film z obdobia Druhej svetovej vojny, kde dvaja chlapci stvaraju lumparnu za lumparnou. Potom divak zisti ze ide o mlade zydy - teda zas len utrpenie jedneho naroda je v popredi, jakokeby Cigosi, Svedkovia Jehovovi, politicki vazni atd atd proste nejestvovali. To je uz dlhodobo znama zalezitost a tento film to zas dodrzuje, preto len sivy, sedivy nevyrazny priemer : 50 % (10.09.2019)

Válečná léta, zaznamenaná pohledem židovského chlapce, který díky okolnostem předčasně dospěl ... v mnoha ohledech. Přesto jeho oči neztratily stříbřitý odlesk dětství, které má neuvěřitelnou schopnost regenerace. Pokaždé dokáže vstát, vydat se na další dobrodružnou cestu, přizpůsobit se složitým a nepřátelským podmínkám ve složitém a nepřátelském světě - a dívat se do budoucnosti s nadějí a optimismem. Možná i proto, že mu vrtkavá štěstěna poslala naproti pár dobrých a statečných lidí ... že ve správnou chvíli odehnala mraky z jasné tváře Slunce ... že stála při něm i ve chvílích, kdy se chtěl vzdát ... 4,5* ... P.S.: Příběh vychází z autobiografické knížky Josepha Joffa. (04.01.2019)

V časoch takého Saulovho syna pôsobí Z Paríža do Paríža ako značne retro kúsok, ktorý sa ale nehanbí za svoju sentimentalitu, klasické rozprávanie alebo vlezlú hudbu. To by mi ani tak nevadilo, ak by tento košatý príbeh, hodný jednej seriálovej sezóny, nebol prerozprávaný ako z rýchlika. Občas som sa strácal v tom, kde sa zrazu postavy ocitli a prečo sú práve s tým, s kým zrazu sú a pred minútou ešte neboli. Ale je možné, že je to čisto iba môj problém a súvisí so sústredenosťou. Kažopádne pozerateľné, vyhýbajúce sa drásavým scénam, len netreba očakávať žiaden art, prípadne svojský, autorský pohľad na udalosti druhej svetovej vojny. (07.05.2019)