Ospalá zátoka

Nejhorší Durmontův film? Pro mě zatím určitě. I když ho mám v topce, byly pro mě ty víc, jak dvě hodiny víceméně zklamání. Možná je zklamán trošku silné slovo, každopádně jsem čekal po Quinquinovi, nebo Stranou Satana něco podobně neotřelého a originálního, ale dočkal jsem se bohužel "buržoazní taškařice", která má sice své světlé momenty, ale ve výsledku za mnoho nestojí. A Juliette bych za její výkon postavil do kouta. Aspoň na čtrnáct dnů. (13.07.2019)

Krásné lokace a kamera, dobří herci (s výjimkou Juliette Binoche, kterou jsem nikdy moc nemusel) a spousta výtečného humoru (tlustý detektiv nemá chybu, byť to jeho neustálé padání na zem je trapné jako každý opakovaný vtip). Přesto jsem se neubránil pocitu, že je ten film strašně dlouhý, a vkrádala se mi tam nuda. Kdo Dumonta zná, nemůže být překvapen, ti ostatní se ale asi můžou dost divit, jak moc zvláštní ten film je (to lítání na konci už bylo moc i na mě). Rozporuplná místní hodnocení to jen potvrzují. (07.07.2019)

V Slack bay sú rozdelené úlohy toľkým postavám, že na ich správne alegorické zaradenie do (súčasnej) spoločnosti by som film musel vidieť ešte raz. Ale možno je to iba o tom, že všetci sú divní iba ja som lietadlo. Vzhľadom na to, že viacero scén malo v sebe potenciál, ktorý v mojich očiach nebol využitý, asi neuvidím. Slack bay je bizarnosť, ktorá už samozrejme dnes nikoho nešokuje, ale minimálne pobaví a celkovo poteší. Len by mohla mať kratšiu stopáž. (18.09.2016)

Líná zátoka má lecčíms nakročeno k silné antiutopické vizi, ale osudově klopýtla svým přehnaným důrazem na stylizaci postav. Huysmansovské pohrávání s neurastenií a degenerací, živé ve francouzské tradici (a snad nedávným novým koncem století zase aktualizované?), zde k sobě strhává nepatřičnou pozornost právě tak jako hyperrealistické snímání krajiny, interiérů a tváří, kterým nechybí mnoho k tomu, aby se tou hrůznou konkrétností proměnily v masky. A skutečně – Dumontův snímek mi přišel spíše jako filmová adaptace absurdního dramatu než jako autonomní film – a jako většina zfilmovaných absurdních dramat na své „filmovosti“ také troskotá. Zasazen do bezčasí jakéhosi nekonečného dne, do něhož se všechny dny neodlišitelně skládají, vypráví příběh o nelidsky lidských bytostech, beznadějně zauzlovaných a v sobě izolovaných, které jdouce odnikud nikam, k ničemu nedojdou. Vyprávění se ale rozplývá ve všudypřítomné grotesknosti, která do něj nevnáší ani humor ani neprohlubuje hrůzu, jen veškerá sdělení předem neutralizuje. Cirkus… (25.03.2021)

Absolutně nadnesená abnormalita. V labutím kraji anomálie. Když plkají, siestu si dávají. Letní hosté libové figury. Místní famílie zase maso chystá, po drákulovsku, na havraním dvoře, v zubech jezero krve. Brr, a pak račte skousnout um notně smontované, teatrálně groteskní show. Prázdné rakvičkáře s roz/u/teklou šlehačkou. (30.05.2020)