Môj sused Totoro

Snímek je podobně jako nejnovější Ponyo on the Cliff také především pro mladší diváky (i když zcela sledovatelný i staršími). Ale toho Totora tu mohlo být více. Je to strašně roztomilá postava, která se ale ve filmu objeví celkem jen na pár minut..přitom je to hlavní tahák. Další nápady jako třeba Kočkobus mi dokonale sedly, ale na pět to tentokrát není. (13.01.2008)

Jeden z nejznámějších tvůrců anime Hajao Mijazaki za léta natočil spousty velmi kvalitních animovaných filmů. Princezna Mononoke, Cesta do fantazie, Zámek v oblacích.... Mijazakiho filmy většinou představili kreativní a půvabné světy, které představili spousty ikonických postaviček. Jednou z těch největších (a dost možná i největší) je poté rozhodně duch Totoro, titulní hrdina dalšího slavného Mijazakiho animáku Můj soused Totoro. A právě ten patří mezi největší Mijazakiho pecky.   Mijazakiho mistrovské dílo z roku 1988 představilo jednoho z nejroztomilejších a nejsympatičtějších animovaných hrdinů všech dob. Jde o neskutečně hřejivé a milé dílo, které předvádí fantastické dobrodružství, které sice cílí spíše na dětské publikum, rozhodně to ovšem neznamená, že by pro starší diváky existovala nepřekonatelná bariéra. I díky tomu ve finále vznikl vrchol japonské kinematografie s nádherným příběhem, vtahující animací a neskutečně sympatickým hrdinou s neodolatelným úsměvem.   Poctivě ručně animovaná práce, která pocitově neskutečně rezonuje. V příběhu mého souseda Totora absentuje jakýkoliv záporák či nebezpečná hrozba, celý příběh je složen ze zkoumání pozoruhodného světa. Je to zábavné, v jistých momentech smutné a v součtu různými pocity bohaté. Mijazakiho představivost je neskutečná, už zde se navíc projevuje jeho schopnost do fantasy světů přivádět jistá poučení a krom půvabné animační stránky tak mít i silný obsah.   Mému sousedu Totorovi už je 33 let, přesto má jeho animace dodnes neskutečné kouzlo a minimálně se vyrovná těm největším animovaným peckám současnosti. Především je ovšem pořád pocitově silný, ať už v silně vyobrazeném vztahu dvou sester či fungujícímu rodinnému dramatu. Je to ovšem především skutečně neskutečně kouzelný film, kterému by jeho kouzlo mohlo většina dnešních filmů cílené na dětské publikum závidět.   Kouzelná záležitost s mistrovskou animací. Jeden z vrcholů animovaného filmu i japonské kinematografie, plnohodnotně fungují záležitost i po téměř 40 letech a především film, který Mijazakiho tvorbu ztělesňuje dost možná nejvíc. Dodnes naprostý klenot, který o své kouzlo nepřijde snad nikdy....... (04.12.2021)

Bez kontextu miestnych kultúrnych tradícií som zostal trochu stratený v preklade. Popravde tie "väčšie" Mijazakiho príbehy ma oslovujú viac než tie, kde decká spoznávajú nejaké nestrašidelné strašidlo, ako napríklad ešte v Ponyovi. Je to ale milé, avšak stále viac pre deti než pre dospelých, čo nie je nutne výčitka. Každopádne tu máme riešenie pre bratislavskú MHD, nikto tam ale za tých vyše 30 rokov od vzniku tento film evidentne nevidel. Po oboznámení sa s kontextom sa k filmu vrátim. (04.03.2021)

"Trees and people used to be good friends. I saw that tree and decided to buy the house." Očima dospělého asi ten nejkrásnější animovaný film pro děti. I když, ty nejkrásnější filmy obyčejně a zcela přirozeně bývají úplně pro všechny... a hýčkají si je především dospělí :-) Je obrovská škoda, že tahle japonská klasika je u nás široké veřejnosti, neřkuli dětem, prakticky neznámá. Obdivuju Miyazakiho cit pro vykreslení hravě bezstarostné radosti dětí z maličkostí, ale taky jejich skrytých obav a strachu. Jak nádherně a přesně je třeba podáno to jak malinká Mei vzhlíží ke starší sestře Satsuki. Balzám na duši. (12.02.2011)

Tenhle Mijazaki je trochu jiný, než ty ostatní (no dobře, to je každý jeho film), fantasijních prvků je sice docela málo, ale za to jsou výrazné a neskutečně inspirativní (nebo lépe řečeno, je to na nich víc vidět, než jinde), ale dost záleží na tom, kterak je člověk naladěn, jinak může být trošku problém najet na tu správnou vlnu, která rozhodně není po celou dobu tak positivní jak by se mohlo znát (ještě teď si pamatuju, jak jsem neustále očekával nedobrý konec, v jedné chvíli jsem se skoro cítil jako u vrcholně depresivního Hrobu Světlušek). Sice tenhle film není to nejgeniálnější, co mág Hajajo vytvořil, ale i tak to znamená vrcholně dobrej film. To - to - ro ... (06.02.2014)