Môj sused Totoro

Scénář: Hayao Miyazaki .. Venkovské zasnění bez nosného příběhu, jen líné blbnutí prozelenalým hájem (ekolog Miyazaki dává dětem jasně vědět, že je správné sázet a ctít stromy). Absence hlubšího děje a nějaké zápletky dosti ubírá body. Přišlo mi to jako vytržení několika málo epizod (přistěhování se, nemocná maminka, objevení Totora - vše zahuštěno holčičím pištěním) z nějakého většího celku, které právě díky tomu působí značně chudě a nevyužitě. Pravda, Tonari no Totoro krásně hraje i vypadá, ale na výraznější zahřátí mé současné "dětské duše" už nestačí. S nižším věkem jistě roste i hodnocení. Lepší tři - 65%. (16.04.2008)

To, že Miyazakiho filmy překypují neuvěřitelnou fantazií není nic překvapivého a nejinak je tomu i u jednoho z jeho nejznámějších filmů. Takřka komorní příběh vypráví o dvou malých sestřičkách, které se se svým otcem přestěhují do nového domu, který obklopuje tajuplný les. A nebyl by to Miyazaki, kdyby ten les neobývala neobvyklá stvoření v čele s lesním duchem Totorem, kterého objeví mladší sestra Mei. Neuvěřitelná animace vypadá skvěle i dnes, film je krátký a nenudí a konec s kočičím autobusem jen tak nezapomenu. Skvělá fantasy pro malé i velké. (09.04.2009)

"Trees and people used to be good friends. I saw that tree and decided to buy the house." Očima dospělého asi ten nejkrásnější animovaný film pro děti. I když, ty nejkrásnější filmy obyčejně a zcela přirozeně bývají úplně pro všechny... a hýčkají si je především dospělí :-) Je obrovská škoda, že tahle japonská klasika je u nás široké veřejnosti, neřkuli dětem, prakticky neznámá. Obdivuju Miyazakiho cit pro vykreslení hravě bezstarostné radosti dětí z maličkostí, ale taky jejich skrytých obav a strachu. Jak nádherně a přesně je třeba podáno to jak malinká Mei vzhlíží ke starší sestře Satsuki. Balzám na duši. (12.02.2011)

Je sice ocivine, ze Miyazaki tento film nasmeroval hlavne pre detske publikum, avsak ta neobicajna krasa, ktoru dokaze vlozit do jednotlivych obrazov, ta magia ktora z obrazovky na divaka priam sala, ta fantazia a jemna, prenadherna animacia.......aj ked budem mat 60 (ak sa dozijem) tak si to pozriem znova. (9/10) (07.08.2007)

Já chci taky takovýho krásnýho huňatýho lesního démona jako mazla a kámoše a kočičí plyšový autobus, co mu nápis s příští stanicí osvětlují dvě krysy :o) Roztomilost a optimismus srší na všechny strany, ale nesklouzne nikdy ke kýči nebo infantilnosti. Totoro je sympaťák až to bolí, vždycky když se objevil na obrazovce, uvědomila jsem si po chvíli, že se usmívám jako debil a jsem úplně nadšená. Scéna s deštníkem na zastávce tenhle pocit vzbudila asi nejvíc, Totorův obří úsměv a jeho vykulené oči mě naprosto odzbrojili. Přestože jde o pohádku vhodnou i pro hodně malé děti, je to prostě originální, neotřelé a zábavné i pro mě. Opět zjišťuji, že Miyazakiho fantazie nezná hranic a začínám si jeho díla víc než zamilovávat. (18.12.2007)