Cesta do fantázie

Dobrá, po mnoha a mnoha letech přidám komentář. Tohle bylo moje první setkání s japonskou animací (v dospělosti, jinak jsem třeba Včelku Máju samozřejmě znal). Zavedlo mě ke Ghibli, kde mě totálně získal Totoro a nakonec jsem sehnal prakticky všechny filmy i seriály z ruky Miyazakiho. Byla to jedna z inspirací, proč se učit japonsky (u čehož jsem vydržel spoustu let a dostal se na slušnou úroveň, která mi umožnila novějším Ghibliovkám i dělat titulky, které nebyly zmršené přes čínštinu a angličtinu). In medias res, hlavním neporozuměním tomuto filmu je považovat jej za dětský film. Japonec, má-li jej komentovat, ošívá se a je mu nepříjemný kontext dětské exploatace a práce v sexuálním průmyslu (jo, lázně...). Což má velkou tradici a stejný schematický průběh, kdy nebohé děvče tělem splácí dluh své rodiny. Miyazaki si spoustu témat nedělá jednoduchými a zápaďanům bez znalosti kontextu dost často "nálada" uchází. Poměrně málo filmů je opravdu pro děti, jsou adresovány spíš tomu dětskému, co zbylo v dospělých. Což bych viděl jako velmi zjevné hlavně u zmíněného Totora, nebo u nádherného a neznámého Pompoko (příběh + scénář), Conana i dalších. A potom filmy méně tlačící na infantilní metodu výpovědi (Porco Rosso, Kaze tačinu...) uvádějí diváky v rozpaky nemístné. P.S. a čisté srdce vítězí. (04.01.2020)

Příznivci ťamanských manga bajek nechť se na mne nezlobí (anebo jo, mně je to u análního otvoru), ale jejich nadšení ve mně vzbuzuje nedůvěru v jejich příčetnost. Fakt se vám tolik líbí animace postav s nosánky velikosti průměrného beďara a očima jak mlýnská kola? Opravdu vás nesrala ukvílená holčička a její dementně se chovající rodičové? Neiritovala vás nesrozumitelnost symbolů a motivů, nepochopitelnost jednání všech těch makabrózních postav? Já jsem teda v první polovině trpěla jak chlap s rodinnými klenoty beznadějně přiskřípnutými mezi zabouchnutými dveřmi. Postupně jsem v sobě vyhrabala trochu pochopení a tolerance, pochválit můžu grafiku prostředí a sem-tam zajímavý nápad, ale stejně si nejsem jistá, jestli třetí hvězdička není až moc pro divně jeblou pohádku, u které jsem 4x vytuhla, než jsem ji byla schopná dokoukat. 50% s očima přivřenýma tak, že bych byla zaměnitelná se spící asiatkou. (18.12.2012)

Nakreslené je to opravdu nádherně, do opravdu nečekaně pojatých detailů. Už z názvu je poznat, že je to fantazie jak vyšitá, ale většinou filmy tohoto typu mají hoooodně daleko od reality. Příběh je vcelku pěkný spíš se mi zdá tak trošku dětský, ale přesto ne nezajímavý. Český dabing ač si na něj každý stěžije se mi celkem líbil i když dvě malé děti, které ve filmu hrají hlavní roli dabovali osoby podstatně starší. Nádherně pojatá pohádka s příjemně pojatou hudbou a příjemným koncem který pohladí na duši. (04.09.2006)

Povznášející, jedním slovem povznášející. Nádherné kresbičky a hudba, to je v této autorské skupině pravidlem. Ale ten příběh, prostě báseň v obrazech. Od Miyazakiho jsem viděl jenom Můj soused Totoro a ten mě tedy nezaujal ničím jiným, než právě vzhledem a hudbou. Příběh tam ale skoro nebyl. Jenže Cesta do fantazie je naprosto jiná. Zezačátku mi sice všechny ty fantastický postavičky přišly podivný, zdálo se mi jich tam opravdu hodně, ale za okamžik si mě příběh chytil. Ta pohádkovost, ale zároveň drama a okořeněné romantikou naivního dětství hlavní hrdinky. Neustále nové podněty a postavy, které se objevují po celou dobu. První dětská láska, nevinná a nejčistší, jaká může v životě vůbec být. Proměna charakteru hlavní postavy, která je tak pozvolná, že si jí všimnete až už je dokonána. Přestože se mi zdálo, že Chihiro na svých deset let jedná hodně dospěle a že konec je trošku nedodělán, líbilo se mi to. I to pozvolné tempo, menší akčnost, občasné mystično či spousta neobvyklých postaviček (aspoň pro mě neznalce asijské kultury) byly fajn. Vždycky se na to podívám rád znovu. Jindy Dodatek: Vždycky se na to podívám rád znovu, pokud to nebude mít českej dabing. Ten to opět úplně ničí. (24.08.2006)

Šest stanic k Zenibě ve vlaku, zpátky se proletím na Haku.. Na detaily dbající animace malých nosánků, líbivá hudba a metafora přechodu z dětství do dospělosti či japonských sociálních problémů. Parní stroj Miyazakiho fantazie jede na plné obrátky - o to větší škoda, že prostřednictvím příběhu nedokáže dostat do plného výkonu i ten divákův, nicméně samý závěr "návratu" byl zpracován s citem a odpovídající naléhavostí. Permanentku do extraordinárních koupelí Yubaby si však kupovat nehodlám. Ta baba má totiž na můj vkus moc odtažené žaluzie a co je horší, vůně jejich vonných tyčinek zdá se mi příliš nasládlá.. (29.10.2012)