Evropa, Evropa
Europa Europa
Europa Europa
Europa Europa
Réžia:
Agnieszka HollandScenár:
Paul HenggeKamera:
Jacek PetryckiHudba:
Zbigniew PreisnerHrajú:
Marco Hofschneider, Julie Delpy, René Hofschneider, André Wilms, Andrzej Mastalerz, Hanns Zischler, Norbert Schwarz, Halina Łabonarska, Artur Barciś (viac)Obsahy(1)
Bezmála „švejkovský“, místy až bizarní příběh židovského mladíka, který musí před celým světem zapírat svou totožnost, se odehrává na řadě míst Evropy a odhaluje v celé hrůze nesmyslnost lidské netolerance, fanatismu, a války vůbec podle autobiografického románu S. Perela.
Salomon Perel se příliš neliší od svých součastníků, vlivem bouřlivé válečné doby jeho životní cesty dostávají nečekaný spád. Nejdříve s rodiči patřícími k německo-židovské komunitě utíká před hrozbami nacistů, pak se za letního táborového soustředění sám stává podezřelým politickým živlem. Po nečekaném útočném vpádu Němců na polské a ruské území je jejich zajatcem a tlumočníkem. Ironií osudu se ocitá v centru německé říše, kde prožívá první milostné vzplanutí k mladé Němce, ale vzápětí pocítí na vlastní kůži život obyvatel židovského gheta... (pstp)
(viac)Videá (1)
Recenzie (150)
Už v úvodu, kde zazněl můj nejoblíbenější valčík Na krásném modrém Dunaji, jsem vytušil, že tenhle film se mi bude líbit. A taky že ano. Navíc Evropa, Evropa na nic nečekala a hned v prvních 10 minutách přišla tragédie, která odstartovala tento neskutečný příběh Salomona Perela. Bylo více než zajímavé sledovat přesuny hlavního hrdiny z Německa přes zrovna zaniknuvší Polsko do Ruska, tam a nazpátek a hlavně perfektní schopnost Salomona se z každé nepříznivé situace vykecat. A tak ho chvíli převychovávali Rusové, pak zase Němci a já si stále říkal, kde pořád bere to štěstí (samozřejmě v neštěstí) a jak je možné, že ho tolik neuvěřitelných náhod dokázalo zachránit. A to je právě jediný problém tohoto filmu. Jejich tam tolik, že i když byl prý inspirován knihou napsané podle skutečné události (na konci vidíme i pravého Salomona Perela), dikákovi (nebo alespoň mně) se to prostě nějak nezdá. Proto "jen" ty 4*, jinak jsem byl moc spokojen a některé scény mě i pobavily (ať už to byl taneček 2 dikátorů, braní Žida jako vzor pravého árijce, nebo "obsazení" nepřátelské pozice). "Jezte správně s vidličkou a nožem. Nůž do pravé ruky, vidličku do levé. Žádné mlaskání! Žádné drobení! Mějte úctu k německému chlebu!" ()
Miluji filmy o ideologiích. A pak taky ty o strachu, vzdoru a síle. A tento... tento, páni, stojí za to vidět. Smutný příběh o tom, co dělá ideologii ideologií, o jejich vzájemném střetu, rozčarování, počátku konce "Věku ideologií" či o tom, co dokáže zcestná idea udělat s obyčejnými lidmi. Film, který ukazuje, že německý voják/sovětský komsomolec/jiný týpek automaticky nemusí být do_morku_kosti_prohnilý_tyran, ale že v civilním životě může jít o mnohdy dobrého souseda, milujícího manžela atd. Snímek, který tímto však nijak nesnižuje zvěrstva holocausta či války; ba právě naopak - tímto toto zvěrstvo ukazuje v celé své šíři a hloubce. Shrnuto a podtrženo: výtečný film + vynikající hudba Zbygniewa Preisnera. ()
Je to tak na hrane, pretože od vojnovej drámy by som očakával viac vypätých situácií, a pritom to má skôr taký dobrodružný nádych. Mladučký hrdina prepláva vojnovou dobou celkom ľahko, najprv od židovského chlapca ku komsomoľcom, potom prebehne ku nacistickým vojakom, opäť sa pokúša vrátiť ku komunistom, potom prichádza do Hitlerjugend, aby sa opäť vrátil ku komunistom. Všade stúpa po chodníčku uznania a všade je čiastočne vymývaný propagandou, na jeho živote sa to okrem toho, že sa nemôže veľmi hlásať ku židovskému národu, príliš neodráža. Ale bolo to celé zaujímavé, 2-hodinová stopáž nenudila a to, že je to podľa skutočnej postavy, je už len taká čerešnička. Mohli si ale odpustiť toľko nahoty, nepotrebujem každých desať minút sledovať holé mužské zadky. ()
Geniálny film, ktorý dokázal vierohodne prepojiť hrôzy vojny s jej karikatúrnosťou. Najviac sa to vyníma v prípade otázky židovstva, kde sa jediným rozdielom medzi židmi a nemcami stáva obriezka a to či bol, alebo nebol Josef Peters(hehe) obrezaný, alebo nie tizhoduje v určitých momentoch o jeho záchrane. Scény zosmiešňujúce nacistickú ideológiu ako napríklad tá na hodine s učiteľom, ktorý sa snaží vysvetliť, že židia sa odlišujú stavbou tela a lebky a vyberie si ako príklad Árijca práve Josefa, alebo ešte ironickejšia scéna, kde sa s ním vyspí Hitlerova obdivovateľka pretože sa narodil v ten istý deň ako Hitler a počas orgazmu na mladého žida kričí 'meine fuhrer'...a kopu ďalších, ktoré len podtrhujú bizarnosť nemeckej propagandy. Holland však nezabúda ani na kritiku stalinizmu a nesnaží sa vyberať lepšiu, alebo horšiu stranu. Tak ako hlavná postava, aj ona sa ako režisérka prikláňa na tú stranu, ktorá príbehu v danej chvíli najviac vyhovuje. Jeden z top 3 filmov o druhej svetovej vojne, minimálne po scenáristickej stránke. ()
Vzpomínky Sallyho Perela pod názvem "Salomon: Přežil jsem v Hitlerjugend" vyšly před časem i v češtině. Kdyby to nebyla skutečnost, považoval bych tohle vyprávění za přitažené za vlasy. "Výtečný námět," říkal jsem si, když jsem knihu četl, "a přitom je to všechno tak neobratně napsané." Film Agnieszky Hollandové naštěstí využívá dramatický potenciál příběhu naplno, mnohem lépe než knižní předloha. Přítomnost židovského chlapce, jenž je nucen skrývat svou identitu v baště mládežnického nacismu je neustálým zdrojem napětí. A absurdita celé té situace dává všemu potřebný přesah. Jen jsem se pořád nemohl smířit se Sallyho bezskrupulózním pragmatismem, s nímž pohotově měnil role a zapíral víru svých otců, jen aby si zachoval krk. A ono se mu to ne a ne vymstít. Člověk z toho nakonec může nabýt dojmu, že holé přežití je ta nejdůležitější hodnota. (Na druhou stranu, měl bych být opatrný v soudech, když jsem žádnou podobnou zkouškou neprošel...). ()
Reklama