Paterson

Dokud jsem si nepřečetl pár zdejších komentářů, bláhově jsem myslel, že hlavní protagonista byl diletant, který se pokoušel parodovat poezii. Hlavní myšlenku celého filmu (o ničem) jsem pak hledal v jeho nesoudné, excentrické a sexy perské přítelkyni, která mu hustila do hlavy, že je geniální básník, protože nedokázala rozeznat burgundské červené od krabicového vína z večerky. Z tohoto banálního středobodu filmu jsem cítil ponaučení, že můžete být úplně neschopní a stejně prožít krásné (a velmi nudné) chvilky u své vášně, kterou ale skoro neovládáte ani na základní úrovni (takže perfektní idea přímo pro mě). Jak ale podle orgastických ohlasů šokovaně čtu, to schizofrenní blábolení o krabičce zápalek bylo zřejmě umělecké dílo nevyčíslitelné duševní hodnoty. Paterson byl poetický génius a jeho hlasité uvažování nad dalším přirovnáním hlavičky zápalky k vlasům přítelkyně zase básnický výkon, který pohladí na duši. Zřejmě jsem ignorant, ale budu varovat podobné ignoranty mého ražení, že se jedná o klasický indie film, který se vyžívá ve stereotypním dni/týdnu ještě nudnější postavy, která každé ráno zarecituje své mizerné pokusy o básně, poslechne si v autobuse jeden nudný rozhovor cestujících a pak to celé skončí neskutečně dramatickou scénou (boiler), kdy si pokecá s Japoncem na lavičce u vodopádu o jejich žebříčku nejoblíbenějších básníků (konec boileru). Vzhledem k tomu, že jsem otevřený člověk a po zhlédnutí filmu se cítím i na umělce, chtěl bych s nedovolením přednést svojí vlastní báseň, která je zhruba na úrovni geniální zápalkové poezie mistra Patersona. BALKÓN: Z balkónu pozoruji osamělé psí hovno, leží nehnutě na chodníku, je smrdutě teplé a vábí život, mouchy se slétávají na jeho počest, dovádějí a kladou larvy, zběsilost uspěchaného světa, zbývá tak málo času do jeho konce, usínám na balkóně nudou, po probuzení hovno stále leží, na povrchu krásně tvarované, uvnitř zcela prázdné, po dvě hodiny pozoruji v polospánku hovno, mám z toho hovno, ach, Jarmuschi, to nebylo psí hovno. 40 % (19.02.2017)

Z toho, co mi zatím Jarmusch dal, jsem vždy většinou rezonoval ještě nějaký ten pátek, což Paterson, při vší úctě k unikátnímu Driverovu výkonu, nemá, a po pár dnech vzpomínám jenom na líbivou hipsterskou pózu, která je, byť jsem se té myšlence při pohledu na spokojené vousáče v legínách a converskách po vylezení z kina zuby nehty bránil, bohužel přesně za hranou, kdy už je více pop, než art. (08.01.2017)

Americký Jiří Wolker řidičem autobusu. Odkazy na Williama Carlose Williamse a teď už i Patersona. Jim Jarmusch měl poezii ve svých filmech vždycky, tady je to poprvé napřímo přiznané, a je to příjemné osvěžení. Paterson není asi zásadní snímek, v tvorbě JJ jakýsi úkrok, asi jako když David Lynch zčistajasna natočil Příběh Alvina Straighta, prostě takový obyčejný nenápadný film...Alvin Straight jel napčíč Amerikou na sekačce a pozoroval mlčky svět kolem, Paterson jezdí autobusem a pozoruje tiše Pateson v New Jersey...a přitom holduje civilismu, vitalismu a volnému verši... Milý film... (24.03.2017)

Začnem trochu atypicky, presnejšie ANGLICKY, ale tak trochu inak. Herec, ktorý stelesnil postavu Patersona z malého mestečka Paterson, sa volá ADAM DRIVER, a je to zvláštny, ale zaujímavý to človek... Chcem sa vlastne dostať k jadru veci. Jeho priezvisko Driver, znamená po našom : VODIČ, v snímku stvárnil vodiča autobusu, linky č. 23. Keď si to spojím doslovne, tak by to vyznelo : BUS DRIVER, čo sa dokonalo hodí k tomu, o čom vlastne tento film je, a nielen o tom. Skrátka, bol predurčený k úlohe, ktorá mi vytvorila veľký a nesmierne pozitívny úsmev na tvári, jednoducho ma tento nezávislý film, strašne NADCHOL ! Odohráva sa od PONDELKA, do pondelka, a keď to správne počítam, tak by to malo byť osem dní, aj s tým nasledujúcim, definitívnym. On je šoférom pravidelného spoja, ktorým dennodenne preváža rôznych cestujúcich, ktorí sa zvyknú rozprávať počas jazdy, o rôznych situáciach, ktoré prežívajú. Jedným uchom dnu, druhým von, tak by som to charakterizoval, z jeho pozície. Čo ho veľmi zaujíma, je písanie básničiek, ktorými je totálne fascinovaný, a ja s ním. Je posadnutý jednak svojou excentrickou iránskou priateľkou, v ktorej sa skrýva velikánska CHARIZMA, ale aj tým, čím si kráti voľný čas, tou fascinujúcou literárnou činnosťou, ktorá vytvára bravúrne nápady z hlavy, obyčajne - neobyčajného šoféra LINKY č. 23, inak vo filme, je veľký výskyt : DVOJIČIEK, ktoré si praje mať jeho krásna frajerka, a tak zrejme preto pozorujem práve tento častý jav. Už si ani úprimne nepamätám, kedy naposledy som videl niečo tak naprosto : GENIÁLNE, žiadne prestrelky, žiadne vyšinuté výbuchy, žiadni super - hrdinovia, a iné somariny, len pekne pomaly plynúci snímok, v ktorom ide hlavný hrdina do roboty, a zase domov ( Kedy naposledy ste mali možnosť vidieť to, čo sami robíte... ? ), po šichte ide vyvenčiť PSA, ktorého priviaže pred barom, a v tom si pre zmenu poklábosí s barmanom, no, sem zvykne chodiť aj jeden, bývalý černošský párik, kde si vymieňajú medzi sebou názory, lebo Everett sa nevie spamätať z rozchodu s Máriou... A práve aj černoch, i neskôr tento milý psík MARVIN, mu pripravia nepekné PREKVAPENIA... Zbytočne to viac rozpitvávať, pretože mne film parádne SADOL, ale som si viac - menej istý, že mnohým sadnúť nemusí... JIM JARMUSCH JE BOREC ! (29.03.2017)

Milujem filmový minimalizmus. Ale nie v tejto podobe. Resp. podoba, vizuál aj hudba sú v poriadku, tu mi nesedí posolstvo. Film chce zrejme povedať, že to najdôležitejšie v živote je vzťah a popri ňom aj nejaká vášeň, koníček. Poézia v poslednej dobe zažíva renesanciu, to si všimne už zrejme aj človek, ktorý sa ňou nikdy nezaoberal. Vodič autobusu sa v poézii vyzná. Doma ho čaká hyperaktívna nezamestnaná Peržanka (ak by to bola Filipínka, vzniklo by vo mne podozrenie, že si ju kúpil cez internet, hoci aj tento vzťah vzbudzuje mnohé otázniky), večer si zájde na vyprchaný odporný americký Budweiser a... no vlastne žiadne "a", lebo to je všetko. Ak to malo byť o vzťahu, tak práve tomu vzťahu neverím. Ak to malo byť o poézii, tak ani to ma nepresvedčilo. (08.12.2022)