Anihilace

Bioložka Natalí ekosystém odhalí! Garland káže o sebedestrukci na molekulární úrovni a přitom pije víno, které si vyššími smysly a vizuálním buketem sice hraje na luxusní odrůdu, ale kvalitou je někde u průměrných epizod The Outer Limits.. Výklady se to na sociálních sítích jenom hemží, takže přihodím i svůj (pozor, následující text vyzrazuje děj). Když pětičlenné kowomando inženýrek nakráčelo vstříc neznámému smrtelnému nebezpečí ozbrojené automaty, ale bez přileb (!), nebylo to proto, aby měly pěkné hlavy, ale proto, že to všechno bylo podobenství nevěry, kterou při vzplanutí základních pudů provází iracionálnost. Když se doma v úvodu objeví zmatený Kane, o nevěře své partnerky Leny už ví a udělalo to z něj jiného člověka, než kterým byl doposud. Zároveň slouží jako pozvánka, kterou sama sobě poslala jeho žena, aby se mohla vydat na odyseu, jejíž druhotným cílem je vyrovnat se s hříchem. Zbylé čtyři ženy jsou kamarádky, které ji od nevěry odrazují, nebo ji naopak kryjí a problém, do kterého je zatáhla, ovlivňuje i jejich životy. Prvotním cílem je dorazit k dlouhému, pevnému, žulovému majáku. Ano, jedná se o falický symbol, metaforu vyvinutého přirození jejího vědátorského nabíječe. Povšimněte si, že v rámci klamání tělem je maják bílý (no, možná je tak i normálně, aby byl na pobřeží dobře vidět). Zde dochází k vyvrcholení, kdy Lena najde titěrné ostatky svého manžela krčící se uvnitř obřího lighthouse penisu, zavrhne své egoistické nevěrné nové Já a maják chtíče a sexuálního uspokojení se proměňuje i se svým okolím v popel vzpomínek a viny. Nakonec se Lena a Kane setkávají a po prodělané zkušenosti už ani jeden není tím člověkem, co předtím.. Ha! A teď mi to zkuste někdo vyvrátit! (20.03.2018)

Máte umělecké ambice udělat remake Pikniku u cesty a viděli (a nepochopili) jste Tarkovského vizi. Na druhou stranu, máte v kontraktu, že se má jednat o náborovou reklamu na US Army, kde budou kůl a nepřekonatelní profesionálové. Takže vymyslíte postavu ženské, která po 7 letech vymytí mozku vojenským drilem dělá profesorku biologie (a učí posluchače VŠ učivo základní školy). Jelikož dosavadní (jak jinak, vojenské) výpravy do zóny selhaly, pojmete podezření, že je to genderem a pošlete tam tentokrát jednu vysoce nekompetentní, feministickou. A vona neselže. Teda selže. Teda neselže. Když zóna působí lidem zdravotní problémy (viz navrátivší se chlap), stejně posíláte další oběti do mlýnku bez skafandru. Ale hlavně s arzenálem, chápete, to je na výzkumnou výpravu potřeba. Celé to proložíte mírným náznakem gore, vyšperkujete konstantně vypruzenou Portman a přidáte jí absolutně zbytečné postranní zápletky a postavy. Uvnitř zóny to chvíli je velmi zajímavé kvůli jinak fungujícímu pojetí evoluce. Super. Ale téma je uchopeno značně polovičatě a úzce. Štěk pro Benedikta Wonga a pro Oscara Isaaca jako obrana tvůrců proti obvyklému nařčení z whitewashingu, proto i velmi slabé herečky v týmu. Jo a na okraj, ty dva jmenované mám celkem rád. Hezký a kompromisní vizuál. Buď byl malý rozpočet, nebo to hrubě nezvládli. No, vlastně nevím, možná nejsem ani moc zklamán. Možná. (03.03.2019)

Akademičtější verze Věci v zeleném pralesu (a na pláži). Prvotně mainstreamový námět s lehce béčkovým rázem ale zajímavými nápady, vygradovaný v dosud neviděné blízké setkání třetího druhu, fascinující dalecesáhlou fantaskností a dráždivou potřebou v úžasu v něm najít co nejvíce odpovědí. Finální scéna je návratem k žánrovým pravidlům, ale funguje mňamkózně. Garland není žádný hitmejkr, je to hard-core sci-fista. Arrival byl o relativitě vnímání času, Annihilation je o relativitě biologických forem života. Naprosto odlišné, v obou případech ale brilantní, obsahově ambiciózní a inovativní sci-fi. (24.12.2018)

Kosmický horor s nejděsivějšími myšlenkami a obrazci, jaké uvidíte. Technicky, herecky, režijně i hudebně jde o naprosto špičku, tvořící unikátní, děsivou a nepříjemnou atmosféru, která provede postavy cestou a změnou, jaká sedí k jejím charakteristikám. Film vyvolávající hromady motivů a myšlenek, které ale jasně nezodpovídá, což není vůbec špatně. Dnešní diváci jsou zvyklí dostat vše na zlatém podnose a nevnímat, co se děje a nehledat si interpretace dění a podle toho i hodnocení filmu vypadá. Posledních 20 minut je naprostá slast bezeslovného vyprávění, zúčtování motivů, podivné a jedinečné vizuální stránky a úžasného zakončení. "I don't know." TAK PERFEKTNÍ! Jedno je jasné, lidé jsou sebedestruktivní! (11.03.2023)

Čím kratší rozum, tím silnější odsudek, aneb u někoho by ani mutační mimozemský ekosystém nestačil k tomu, aby nějak smysluplně hýbnul s jeho inteligenční kapacitou prvoka, že jo, Marcelo. Nicméně na druhou stranu, žádné velké filosofické dílo bych ve filmu Annihilation rovněž neviděl - fakž, že už tahle úroveň dokáže někoho frustrovat, je vyloženě veselý. Portmanová a čtyři další vědkyně, o nichž by šlo napsal leccos, ale určitě ne, že k nim režisér umně váže divákovy sympatie, jdou prozkoumat Zónu ... a objeví ... zhruba to, co sliboval trailer, akorát že survivalu a naháněček se zmutovanými kreaturami je méně, než jsem čekal. V závěru to pak sympaticky uhne do vysoce atmosférického, nemluvného mindfucku, ale není to nic zásadně nečitelného. U Nolana by to v závěru Natálka obkecala a byli bychom doma. Já jsem si Annihilaci v zásadě velmi užil - vizuál výborný, triky podmanivé, sem tam to naťukne k myšlenkám správně temným směrem. Ale je to patrně hlavně tím, že já mám pro takovéhle sci-fi náměty slabost v rámci jakéhokoli média. Taky jsem teď dost nalákán na knižní předlohu! Ten film sám o sobě ale za zas až takovou pecku asi nepovažuju, očekávání možná byla trochu vyšší. (12.03.2018)