Kimi no na wa.

Nejpřeceňovanější anime roku 2016. Příběh nepřináší nic nového. Mistrně poskládané střípky nepříliš okoukaných klišé, skvěle odvedená řemeslná práce, emoce naladěné tak, aby film rezonoval ve vaší vlnové délce. Ale aby bylo jasno, stále je to výborná podívaná. U první poloviny jsem se náramně (neironicky!) bavila, ta druhá se na můj vkus už trochu táhla. Obávám se, že máme tendenci promíjet animovaným filmům mnohem víc, než by prošlo u hraných. Asi proto, že reálněji působící fikci budeme rozpitvávat ze všech hledisek, kdežto zde se necháme unést do jiné dimenze a když přistoupíme na režisérovu hru, zapomeneme na pozemské zákony a na konci nám zůstane jen ona melancholická rezonance... K žebříčku filmů mého života má však toto mooc daleko. (10.02.2017)

To se tak jednou koukám na žebříček anime po delší době a na co, že bych se to mrknul a tu najednou na mě vykoukne tato novinka. TOP1. Vážně? Sice na japonské anime filmy nekoukám, ale dám tomu šanci, když to má takové hodnocení. Inu, zklamaný nejsem, ale troufám si říct, že pod drobným hypem tu operujeme. Jisté atributy tomuto filmu nejde sebrat: Nežná citlivost, takové to dětinské romantično, roztomilá poetika života a hlavně se klade důraz na hlavní dvojici; vedlější postavy jsou téměř nepodstatné. S těmito klady se nakládá opatrně a jemně pohrává. Napínavějších scén a velkého rozuzlení se překvapivě pro mě moc nedočkáváme, ale kde nepomůže atmosférický vizuál, tak podrží děj melodická hudba. Z těchto popisků už téměř každý vyčtě, že u mě zvítezila rozhodně forma nad obsahem. Pro tahleta drobná cestování časem a hraní si s paradoxy nemám úplně pochopení, takže jsem uvítal, že jsme se v tom fyzicky moc nepatlali a nerozebírali. I přes tento katalyzátor je příběh bohužel ne moc složitý, poměrně předvídavý a konec, i když mi vyvolal mírný úsměv na tváři, tak mě nijak neohromil a nijak vnitřně nenaplnil. Hlavní postavy jsou fajn, ale pouze fajn a rozhodně ně nijak zapamatováníhodné. A tím tak nějak, minimálně prozatím, končí můj výlet do filmových vod japonského anime. Výletu rozhodně nelituji, ale věřím, že se dočkám i o kapánek lepších. (16.09.2016)

Anime nevyhledávám (dosud jsem viděla jenom "povinnou" Mononoke), ale tohle mě uchvátilo. Příběh je sice hlavně z počátku náročnější na zorientování se, ale užívala jsem si nádhernou animaci, jímavou hudbu, a i když jsem si nebyla jistá, že jsem pobrala to střídání časových linií, závěr ve mně vyvolal spoustu emocí. Po další projekci už zvedám na maximum. Překrásné. (03.03.2019)

Aj keď bol príbeh Mitsuhy a Takiho pekne vyrozprávaný, k dokonalosti tomu chýbalo pár detailov. No zároveň ako tohtoročný najúspešnejší japonský film (k tomu animovaný) s tržbami v kinách presahujúcimi 100m $ jasne naznačuje, kam smeruje japonská tvorba a hlavne záujem diváka posledných pár rokov. Tak populárne sci-fi akčné sekačky ustupujú do úzadia a (najmä) japonci začínajú zbožňovať jednoduchú romancu. Kto by to bol na tých "hikikomorov" povedal. Teraz len treba rozhodnúť, všetko sa to udialo kvôli bezhraničnej sile lásky alebo z vôle bôžika Mutsubiho aby zachránil ničnetušiacich dedinčanov? Odpoveď ostane asi navždy len v našich myšlienkach. (10.10.2016)

Tak jsem se s přítelkyní znovu koukl na jeden z mých top 10 filmů všech dob. Je to animační mistrovské dílo, které je naprosto překrásné, má to tak silnou režii, že rozbírat to pouze okrajově, by bylo jen kontraproduktivní. Pokud někomu chybí víc experimentální kousky, plné originality a neotřepanosti, ale zároveň držící se v přijemných komfortních kolejích příběhů, které nejsou naprosto šílené, asi nic lepšího nenajdete. Upřímně doporučuji na tento film kouknout naprosto slepě bez znalosti čehokoliv, postupné odkrývání toho, o co vlastně že to jde, je na poprvé strašně kouzelné, díky geniální struktuře a náznakům respektující divákovi inteligenci. Tak to si příběh dvou mladých lidí, kteří nemají zdánlivě nic společného, krom pocitu že jim něco chybí, nejvíce užijete! Každopádně pokud vám to nestačí, tak bych Kimi no na wa specifikoval jako cestování časem spojené s výměnou těl v podání romanticko-katastrofického filmu. Zní to podivně? Věřte, že ani trochu není. Naopka je to přirozený, hřejivý, krásný, srdcerivný, kouzelný a oči otvírající. To vše podáno nejlepší možnou cestou, obzvláště musím vypíchnout i střih, který zde dělá strašně moc a je naprosto na místě, prodává to a dokresluje celé vysokokonceptové scény a momenty. Střih kdy spadne propiska je jeden z těch nejsilnější jaký jsem kdy v životě zažil. To vše geniálním způsobem podtrhává jeden z nejlepších a nejvhodnější soundtracků, jaký ve filmech byl a jeho poslouchání ve mě vyvolává stejně silné emoce jako film! Instantní klasika a veledílo! 20/10! PS.: na druhé zhlednutí má spousta scén z první poloviny úplně jiné a krásné až děsivé vyznění. (25.09.2022)