Obsahy(1)
Vnímavý pohľad umelca na jeseň ľudského života inšpirovaný piatimi fotografickými cyklami Martina Martinčeka. Hovorí o starých ľuďoch, zdanlivo živoriacich na okraji ľudskej spoločnosti. 15 rokov trezorovaný film získal takmer tridsať ocenení na filmových festivaloch doma a v zahraničí. (oficiálny text distribútora)
Recenzie (130)
"Čo je v živote najcennejšie? Človek. Ten obyčajný človek." Nádherná ukážka tej najčistejšej (ani príliš zidealizovanej, ani príliš skeptickej) ľudskosti, ktorá je divákovi podávaná bez príkras a servítok. Realisticky a predsa akosi zvláštne poeticky. Jednoducho veľmi silná výpoveď o ľuďoch, vypovedaná prostredníctvom vymierajúcej generácie. Ak vás tento film neprinúti zamyslieť sa nad životom, je najvyšší čas, aby ste sa zamysleli nad sebou. ()
Dokument, v ktorom sa skvie viac ľudskosti ako v civilizácii samotnej. Hanákove famózne zábery, Martinečkove jedinečné fotografie a Hálkova hudba sprostredkúvajú všedné príbehy, ktoré doslova a do písmena napísal sám život, neskutočne pekne a zároveň bôľne. Úprimné, neherecké rozprávanie ľudí v jeseni svojho života som hltal ako sa len rozprávanie starých rodičov dá hltať. Každá jedna veta je skvost, či už úsmevná alebo smutná životná múdrosť. O samotne a biede, o starobe, o prírode a láske, o práci na vidieku, bolesti, závislostiach, o Bohu a ľudskej sile, o živote, o smrti. O človeku. (9/10) ()
TOTO SÚ PRÍBEHY ĽUDÍ, KTORÍ OSTALI SAMI SEBOU, ZABUDNUTÍ A PROSTÍ, VRASTENÍ DO ZEME, Z KTOREJ VYŠLI. NEMOŽNO ICH PRESADIŤ, PRETOŽE BY ZAHYNULI. - D. Hanák: "Kdyby se nám podařilo udělat aspoň jeden film, který vydrží tu zkoušku času..." Vím, pane režisére, o jednom Vašem filmu, který tou zkouškou času prošel! A z celého srdce Vám za něj děkuji! ()
Ak existuje film, ktorý svojou úprimnosťou dokáže vzbudiť také emócie ako žiaden iný tak je to tento. Hanák ma cit pre obyčajných ľudí a tiež pre ich osudy a obrazy starého sveta to jasne dokazujú. svojou citlivosťou a úprimnosťou rúcajú bariéry a v čias socializmu tento film pôsobil ako päsť na oko, pretože obišiel ideológiu a hovoril o zmierený so smrťou čo vtedy svetlá komunistická strana nepripúšťala. takže sa s tohoto filmu stal jeden z trezorových filmov. striedanie forografií a hraného tvoria doslova umelecký dokument v ktorom každé jedno políčko má svoj význam, každá jedna myšlienka svoj základ v prostosti ľudu a každé jedno slovo pôsobí ako filozofická a životná úvaha nad nepremárnením a premárnením životom. hudba podfarbuje atmosféru dediny a nematerializmu s takou intenzitou že sa pred vami doslova odohráva koncert obrazov a myšlienok, do ktorých vstupujú už typický Hanákovi neherci v ktorých spočíva sila a skutočnosť. všetky tieto prvky tvoria doslova excelentné dielo na ktorom som nemohol nájsť ani jednej chybyčky a ktorý ukazuje odvahu obyčajných ľudí a vtedy zabudnete na supermanov a spidermanov ale uvedomíte si že jediná osoba ktorú treba obdivovať a ktorá je odolnejšia ako hovädo je samotný človek. hanák je rozhodne jeden z najvýznamnejších režisérov, vďaka ktorému sa na svet pozerám trocha inak, trocha realistickejšie a za to mu patrí veľká vďaka. ()
No tak jo. Tak Dušan Hanák fakt umí a neměl jsem ho posuzovat jen podle Dně radosti. Obrazy starého světa (i když dneska už by se to mohlo jmenovat Obrazy zanikajícího světa) jsou naprosto dokonalým dílem, které je silným poetickým dokumentem s obrovským myšlenkovým rozsahem. Hanákovi se perfektní filmařinou povedlo z rozhovorů s několika starých lidí a jejich fotek vytvořit něco velkolepého a mnoho pronesených vět mi přišlo dost pravdivých a hlubokých. Bylo jich fakt hodně a až se na ten film podívám podruhé, klidně je zde vypíšu, protože teď si pamatuji jejich poselství, ale ne to, jak přesně byly řečeny. Je to film o mnoha věcech - stáří, rozdílech mezi životem ve městě a na vesnici, o člověku a jeho existenci, o drobných radostech ze života (a s tím spojené to, že má smysl žít na tomhle světě) a i dalších tématech. To vše je dostatečně probráno v pouhých 64 minutách, které rychle utečou a dívá se na ně příjemně, pokud vám tedy samozřejmě sedne styl, jakým je natočený. Mě sedl fakt hodně (i když jsem v to moc nevěřil), a to i svou zvláštní poetikou. A scéna, kdy muž pasoucí ovce chodí po poli a hraje na nějaké divné dudy (nevyznám se v hudebních nástrojích, sorry) je jednou z nejlepších, co kdy v dějinách filmu vznikla. A to říkám málokdy. Jen mám tak trochu dojem, že kdyby někdo natočil takový dokument dnes, asi propadne, jelikož je dneska "in" nadávat na důchodce a vesnice... Možná to je ale jen můj dojem. Každopádně Obrazy starého světa mě svojí poetikou a filozofií dostaly tolik, jako už fakt dlouho nic - naposledy snad Šťastný Lazzaro. Jestli se mi dostanou do oblíbených filmů, to si nemyslím, ale do mého seznamu oblíbených filmů patří určitě, a to na dost vysokou příčku. Taky to byl snad ten nejsilnější dokument, co jsem kdy viděl a ani bych se to nebál označit za nejsilnější československý film - spolu s Démanty noci. A to jsem ještě v 10 minutě říkal, že to není špatné, ale že těch 86% si to tady nezaslouží... Houby! 5* ()
Galéria (9)
Fotka © Slovenský filmový ústav
Zaujímavosti (6)
- Film byl roku 2000 zvolen v anketě filmových kritik zvolen nejepším slovenským filmem všech dob. (Bediverecs)
- Dušana Hanáka inspirovaly k natočení filmu cykly portrétních fotografií starých lidí z Liptova, jejichž autorem byl významný slovenský fotograf Martin Martinček. (hippyman)
- Svojou poetikou vzbudil film výčitky ideologických dozorcov a bol označený za “estetiku škaredosti“. (Raccoon.city)
Reklama