Obrazy starého sveta

"Keď som sama, sama som..." Dušan Hanák pronikl mezi Bohem zapomenuté staříky a natočil upřímné výpovědi lidí, kteří si díky svému věku mohou dovolit být "nemúdri a hlúpi". Osamělí staroušci žijí své životy navyklým způsobem po mnoho let, společným ukazatelem pro všechny z nich je činorodá práce, která jim nedá zakrnět na mysli. Klaním se té vůli. A navíc film podtrhávají úchvatné černobílé fotografie Martina Martinčeka... (30.08.2009)

Nádhera a šok. Příběhy o velmi starých, prostých lidech, žijících na sklonku života z různých důvodů osaměle. Podmínky jako ve středověku. Stáří, těžké nemoci, postižení, přitom závislí jen sami na sobě. Bída a dřina, nic víc. Dnes máme desetitisíce zubožených bezdomovců (vloni cca 30 tisíc, další stovce tisíc bezdomovectví hrozilo), bezprizorních a opuštěných mladých, starých, takže tenhle film tolik lidí nepřekvapí. Ale tehdy, za totáče, kdy všichni byli jakž takž zabezpečeni a komunisté si na tom zakládali, to musela být síla. Inu, taky byl dlouho v trezoru. (09.02.2014)

Tento legendárny dokument bol vo svojej dobe prekvapením a dodnes rezonuje zrejme najmä kvôli svojmu formalizmu. Montážne sekvencie, vložené množstvo fotografií, kombinácia ruchov a hudby, vložené ankety, využívanie symboliky. Nemôžem však tvrdiť, že ma osudy jednotlivcov nejako zvlášť emocionálne zasiahli, skôr je pozornosť venovaná mozaike ľudí ako celku. No a navonok opäť vypláva stará pravda, že najšťastnejší je ten, čo nič nemá, pretože bohatý chce mať stále viac. Teda v princípe, niežeby to bola exaktná pravda, to nič je v úvodzovkách. (09.01.2016)

„A smrti viac nebolo. Ani bolesti.“ Ak ste normálny, toto vám musí roztrhnúť srdce. Smutný a geniálny dokument zo starých čias, ktorého obyvatelia už dávno nie sú medzi nami. Z čias, ktoré sa už viac nevrátia. Dokonalé zachytenie nielen miesta (chudobný slovenský vidiek začiatku 70. rokov 20. storočia, ktorého obyvatelia museli každý deň tvrdo pracovať, aby mali čo jesť), ale i pomaly, ale isto odchádzajúcej doby, ktorá sa už nikdy nevráti, navždy zanikne a zostanú po nej len archívne pozostatky v podobe fotiek alebo práve tohto famózneho dokumentu. Samozrejmosťou je úchvatná kamera, výprava a samozrejme jednotliví protagonisti. Ťažko sa mi to pozeralo. Strašne ťažko. Úchvatný, zničujúci film. (29.06.2009)

Do tváří vryté strasti života... Zní to jako kýč? Jistě, ale je to tak. Tohle je pravda, žadné masky, přetvářka, hra na city, vyumělkovaný stroj na soucit. Naopak, na mě sledování působilo velmi pozitivně. Navíc zpracování je úžasné, kamera geniální (některé záběry, např. na pluh, jsou opravdu učebnicové) a dokreslení fotkami velmi povedené. Dokonce ještě o stupínek lepší, bereme-li v potaz, že nejde o práci s herci, ale s obyčejnými lidmi, z nichž někteří ani netuší, co je mikrofon. Když už jsem u toho, tak jedna z nejlepších pasáží jsou odpovědi na otázku: "Co má v životě největší cenu?" (06.08.2008)