Obrazy starého sveta

Tento legendárny dokument bol vo svojej dobe prekvapením a dodnes rezonuje zrejme najmä kvôli svojmu formalizmu. Montážne sekvencie, vložené množstvo fotografií, kombinácia ruchov a hudby, vložené ankety, využívanie symboliky. Nemôžem však tvrdiť, že ma osudy jednotlivcov nejako zvlášť emocionálne zasiahli, skôr je pozornosť venovaná mozaike ľudí ako celku. No a navonok opäť vypláva stará pravda, že najšťastnejší je ten, čo nič nemá, pretože bohatý chce mať stále viac. Teda v princípe, niežeby to bola exaktná pravda, to nič je v úvodzovkách. (09.01.2016)

"Co jste vy, byli jsme i my, co jsme my, budete i vy." I tak se to dá uvést. Netvrdím, že budeme všichni na stará kolena žít v maringotce, chlastat borovičku a po ránu vydudávat po pastvách. Ale každý jednou, dá li Bůh, zestárne. Zdaleka ne každý se ovšem může procházet po vzrostlém lese v místech, kde před sedmdesáti lety pěstoval brambory. Úžasné! Po pětatřiceti jsem začal chápat svoje prarodiče. A proto milujme, pracujme a radujme se... Život je o každodenních malých radostech. (06.03.2012)

,,POVEDZTE MI, ČO MÁ V ŽIVOTE CENU?" ,,V ŽIVOTE CENU? ...NO ČLOVEK, VEĎ LEN ČLOVEK." __ Strhujúca výpoveď o svete, ktorý už takmer úplne zanikol označovaná za najlepší film našej dokumentárnej tvorby, čo je aj podľa všetkého pravda. V krásne zrozumiteľných svedectvách starých ľudí sa zrkadlí ich prostá životná filozofia. Zrejme najsilnejšia je časť s mužom, pre svoje nemohúce nohy štverajúceho sa po štyroch, ktorý si i napriek tomu dokázal sám postaviť dom. Odtiaľ je aj tron-ov citát. (08.09.2007)

Přemýšlím, o čem tento film vlastně vypráví. O starých lidech na vesnici, kteří bez flašky v ruce by zřejmě už neexistovali? Také mi nepřijde správné, dívat se na člověka, který se po úraze plazí celý život po kolenou a přesto musí zvládat vše, co ostatní v jeho okolí. Má můj obdiv ten pán, ale připadal jsem si jako v zologické zahradě. Na druhou stranu Obrazy mají pěknou kameru a vůbec jsou po formální stránce pěkně natočené. (05.03.2008)

Po stránce režisérské se jedná o nefalšované dokumentární dílo. Skutečně, pouze samotná režie si zaslouží plný počet. Obraz času v bezzubých tvářích a ve vráskách, kterými již proteklo mnoho slz. Radosti i smutku. Generace i předminulého století má svojí životní neměnící se filozofii, každodenní povinnosti, a také má své smíření. Smíření se s vlastním životem, s tím co máme. Na první pohled jednoduchá myšlenka je dnes čistou utopií. Smíření se s tím co máme v 21. století? Film může vyvolat i pocit zatracení naší generace, která je neskutečně vzdálena tomu, co tento snímek nabízí. Vědět kde má člověk své místo, co je důležité...film plný (ne)zodpovězených otázek...velice inspirující. Stáří je vždy stejné, ať již člověk prožil cokoli a na konci všeho je to to jediné co mu zbylo. Vlastní vzpomínky. V porovnání s dneškem, je toto obraz z jiného světa. Světa, ve kterém se mění hlavně lidé. Jestli k lepším či horšímu...nad tím se můžeme zamyslet na sklonku života. Neuvěřitelná upřímnost a lidskost vyvolává v divákovi i dobrosrdečný úsměv. (01.07.2013)