Jejich nejlepší hodina a půl

Překvapivě vcelku povedené. Zaměřeno spíše na filmové prostředí namíchané s válečnou propagátorskou politikou. Válka zde byla jen okrajově. Na skromnou Gemmu Arterton, zamilovaného Sama Claflina a herce za zenitem Billa Nighyho se příjemně koukalo. Film je taková idylická oáza uprostřed bombardovaného Londýna. Trošku mě mrzel tragický konec, to se na lehce naivní romatické drama nehodilo a děj to moc neprohloubilo, ale jinak fajn pokoukání pro všechny, kteří mají rádi filmové prostředí i za kamerou. (28.03.2021)

Film o filmařích a scénáristech zvláště. Žena pracující na scénáři filmu je pro mě velice zajímavé téma, kdysi jsem se sama pokoušela (amatérsky) psát. Nahlédnout do filmového zákoutí při vzniku nového díla je také nanejvýše nosný motiv. Líbilo se mi, jak je zde patrno, že do práce scénáristů mluví kde kdo, včetně politiků. Autoři slov musejí dobré i špatné až směšné připomínky bystře a diplomaticky zasouvat do příběhu, aby pořád při tom všem vypravování dávalo smysl a nerozsypalo se jim na nesourodé, podivně poslepované, nezáživné kousky. Nebo je poutavé jak scénáristé upravují skutečné historky ze života, ať už k dobru či ke škodě vznikajícího filmu, jak z obyčejných žen dokáží udělat hrdinky a zkreslit z různých důvodů fakta. Drama nepostrádá ani poměrně četné více či méně úsměvné inteligentní vtipy a nadhled, přestože je z válečného období. Nicméně jsem se při tom všem trošičku nudila. To je také důvod, proč tomuto spíše povedenému filmu dávám pouze silnější tři hvězdy, ačkoli i ty čtyři by si tento kousek patrně zasloužil. ( - Viděno v rámci 52. Mezinárodního filmového .festivalu Karlovy Vary 2017). (08.07.2017)

Utahaná milostná romance z válečných časů, kde je mnohem více romance a mnohem méně války, než by se mi líbilo. Nepříliš zajímavé vztahové peripetie jsou aspoň okořeněné zajímavým prostředím natáčení filmu, který musel za války plnit mnohem víc úkolů, než jenom pobavit publikum. Bill Nighy jako neokázale sebestředná hvězda sice ani tady nevynechal tu svou roztržitou hereckou manýru a pohyby starého baleťáka, přesto mi udělal větší radost než hlavní bledničková dvojice. A když se k němu ještě připojila sebevědomá a zručná krotitelka čtyř i dvounohé zvěře, tak jsem jejich lásce fandila. Zatímco ta hlavní milostná linka kolem mě jen proplula, aniž by vzbudila emoce. (14.05.2018)

Že letos uvidím dva filmy o Dunkerku, to by mě teda ani ve snu nenapadlo ;). Po rozpačitějším úvodu se rozjede zajímavý vhled do zákulisí příprav propagandistických snímků, který podporují dobře zvolení herci (Claflinovi sekne dokonce i knírek, Nighy je hvězdou vždy a všude bez ohledu na velikost jeho role), výprava a hudba. A protože za hudebním doprovodem nestojí nikdo jiný než Rachel Portman, dojde v závěru i na dojetí. Jedno z nejmilejších překvapení KVIFF 2017. (07.07.2017)

Začínala před devatenácti lety s rodinným filmem, aby o dva roky později podle manifestu Dogma 95 bavila s Italštinou pro začátečníky. Hlavní myšlenky manifestu náležitě prodala, ovšem při přechodu z dánské půdy to začalo v případě režisérky Lone Scherfig drhnout a trestuhodně klouzat po povrchu (Škola života). Jeden den byl zase trošku kalkul, ale svůj účel splnil (emoce, energie). Tenhle kousek o filmařích má sice slušnou atmosféru, ale sráží ho roztěkanost a schematičnost. Samotný příběh pro mě nebyl z nejatraktivnějších, široké spektrum emocí se nedostavilo, víc bych navíc popohnal střihače. Za mě ve výsledku film, na který nebudu vzpomínat tak, jak bych původně doufal. Ovšem Bill Nighy si zase jednou užívá svou roli. (03.08.2017)