Vlak do Pusanu

Nech by som bol akokoľvek hororovo nespôsobilý, čokoľvek z tohto žánru tolerovať, či presne naopak, znalec, chyby v systéme neustále vyhľadávajúci, po vzhliadnutí "Train To Busan" (už len z dôvodu vysokej kvality spracovania), pod tri pri hodnotení v živote nemožno ísť. Neskutočne ma vedia pobaviť určitý "jedinci" svojimi názormi jak zo spomalenej školy, kedy amatérska ducharina z Grónska, má v ich očiach väčšiu hodnotu, ako solídne spracovaný snímok, ktorý spĺňa takmer všetky najvyššie kritériá. Na druhú stranu, práve vďaka nim presne viem, že akýkoľvek nový, menej známy horor "bez reklamy", z ničoho nič svetlo sveta spatriaci, v garáži na kolene zrobený, nimi ohodnotený za "☆☆☆", bude pre mňa a mojich blízkych úplnou stratou času. A potom už len človek s úsmevom na tvári sleduje ten voľný pád z 1500 metrov, jak pri bohom odopieranej samovražde, ako dokonale sa vedia strápniť. Pri "Home Alone 5" človek kritiku pochopí, ale tu, pri takomto počine, rovnako ako pri "Gokseong", ani omylom. Jediné čo fanúšika hororu, obzvlášť zombie subžánru môže zamrzieť, je nedostatok gore. Ale inak, od "dvacky" žiadna nuda nehrozí (!), výzor nakazených smelo porovnateľný s pohľadom vašej svokry po 4 hodinovej bitve so šminkami pred zrkadlom, záver zas prináša satisfakciu v realite, napriek nepriaznivému osudu, nádej umiera posledná. Viac ako slušný "film" - 75% (14.09.2016)

Kurva jo! Tuhle Koreu si dám líbit. Ťamani se tentokrát vytáhli, když se na plný čáře vysrali na to svoje čaro a tu svou typickou poetiku kterou jsem nikdy nechápal a v duchu nejlepších tradic převzali všechny dějové postupy a typická klišé obvyklá pro zombie filmy. Výsledkem je snímek kterej po všech stránkách působí jako by vylezl z holýho údu a nebyl točenej kdesi v Ťamanistánu. Pravda cgi efekty při srážce vlaků jsou z trochu slabšího soudku, ale tak chápu, že tohle nestálo miliardy. Každopádně se z toho vyklubala nečekaně zábavná nonstop akční popkulturní zombárna z minimem hluchých míst a maximem zlikvidovaných hlavních postav. Kdyby ještě na konci sejmuli tu těhotnou blbku a tu afektovanou malou píču, tak bych uvažoval i o plný palbě, takhle zůstanu u velmi pěkných 4* Svižná a nekompromisní záležitost. Určitě doporučuju! 85% (28.09.2016)

"Korejské RAF!, to mělo drajv!" Sympatičtí exotičtí zombíci jsou jako já – rádi jezdí vlakem a sežerou na co příjdou. Na rozdíl ode mě běhají jako srnky a korejská těhule v devátém měsíci lítá jak vzteklá fretka. Ovšem ve tmě tunelu jsou z nich beránci, asi proto, že trpí šedým zákalem. Celkově jsou to telata, viz srážka dvou proudů zombíků řítících se kolejištěm. Taky jsou drzí jak opice, protože mi předčasně sežrali nejsympatičtějšího hrdinu, což byl známý 한국 복서 Rocky Balboa. Jejich virus má velmi proměnlivou inkubační dobu, od pouhých pár vteřin až po mufnáct minut, jak se to zrovna hodí scenáristovi do krámu, ale budiž, ostatně koronavirus taky leze na každého z nás jinak. Jen škoda, že hned zkraje nesežrali nesympatického, neschopného a na veškeré situace opožděně reagujícího tatínka (ten dostat od zombíka facku, tak řekne Au! až za dvě minuty), ale to bychom přišli o onen slzodojný Hup z lokomotivy. Nicméně, přepravu cestujících korejským Košičanem jsem si parádně užil a to drobné zpoždění na příjezdu do Busanu určitě do nádražní haly reklamovat nepůjdu :-). (26.04.2020)

A máme zde historicky první finále soutěže ,,Co bude větší píčovina"! Z filmů, vilně se povalujících po ploše a chytajících lelky, prach a filcky od složky s krycím názvem P-rn- jsem si dovolil nominovat následující hity, které delší čas prokrastinuji: Hladový gejs - Mocinkygej, díl druhý (síla vzorů) a Vlak do Buzanu Pusanu. Pročpak že jsem po nich nesáhl ihned po zakoupení, ptáte se? Mám své důvody, mám. Zhůvěřilostí o blbečce či blbečkovi, co ve svém pubescentním zápalu a ukrutné neschopnosti zachraňují svět mám již tak trošku plné klektáky, a vlaky nesnáším, jsou pro pitomce. Ovšem vše krásné musí jednou skončit a dnes skončilo i období blažené nevědomosti. Už jsem to viděl. Ajvaj ajvaj. Tak tedy: V prvním kole se proti sobě staví Kaknis, vyzbrojená lukem, šípem, kozama, stále odulejší tlamou a tou svou silou vzdoru, oproti ní se s výrazem čerstvě penetrovaného štěněte do ringu šteluje devítiletá So-ja Kim, vlastnící jen plachý pohled ve svých očkách mongoloidní laně. Gong, obecenstvo ztichlo, samou nervozitou si hryže prsty až u samé prdele. Zbytečně, protože hrdinka z filmů o Hrách vo život se sama poutá do morálních dilemat a malé děcko, taková ta tabula rasa, v klidu vítězí kontumačně. Nevadí, snad se situace vystříbří v mači následujícím. Pýta kontra EE-septik Kim. Očekává se hladký průběh, hebkomodrý klaďas (byť tedy těžce retardovaný) zajisté smete pouhým pohledem záporníka z nejzápornějších, takového, co kolem krku nosí provaz z pupečních šňůr, osázený sušenými bulvičkami albínských novorozenců. A ejhle. Pýta nám zmatečně bloudí po bojišti, našlapuje do provazů, pláče a z levé trencle vypouští nažloutlou tekutinu. EE-Kim, který díky tomu již ví, kde soupeř ponáší nádobíčko, jej v poklidu a férově zezadu poltí požárnickou sekerou. No nebudeme to natahovat - takto končí prakticky každý souboj, a to i tehdy, když proti sobě vystrčím (jindy vcelku schopnou) Můrovou a toho posledního, nejpomalejšího zombíčka s vylámaným chrupem a ujetými chodidly. Je to tristní. Buď stárnu a mé povadající libido již nedokáže reagovat na rozpuklé cecky Lawrencový, jak by mělo, nebo se to celé zvrátilo v naprosto slaboduchou zábavu pro lobotomizované.... jistě to první, nebudu si fandit. Zato korejská reklama na prostředek veřejné popravy vysloveně nadchla. A to jsem se toho bál setsakra více, než oproti hodnocenému výměšku. Tak tedy - tímto jsem spláchl dva komenty najednou a mějte mě rádi! (05.11.2016)

Napínák to byl teda ukrutnej, takhle dobrá zombárna už se pár let neurodila. Recenze film často správně připodobňují k Snowpiercerovi a World War Z. Train to Busan je opravdu takový jejich prvotřídní kříženec, což bohužel platí především v jeho první půli, k níž v podstatě nelze mít výhrady, do cíle se ale dojede v třídě druhé. Pro zombie filmy typická sociální kritika je zde totiž místy až moc očividně vychtěná, objeví se nějaká ta nadbytečná odhalení a melodramatické momenty, které do té doby výtečně rozjetý katastrofický vál trochu zbrzdí (a natáhnou na mírně přepísklé dvě hodiny stopáže). Pozitivní dojem ale rozhodně zůstává. (12.09.2016)