13 minút

Důraz na věcnost a přesnost před ideologizující jednosměrností je příznačný pro válečnou - v tom i německou - dramatickou a literární tvorbu zhruba od druhé poloviny osmdesátých let minulého století. Fakt, že Georg Elser má v Mnichově své náměstí a je součástí anatifašistických německých tradic mluví za vše. Film sám je syntézou poetiky současného hracího filmu i - téměř jistě - dokumentární precíznosti, mluví za vše. A určitě nejen k německému divákovi. (01.11.2022)

Stačilo skutočne 13 minút a meno tohto muža mohol dnes poznať takmer každý. Trochu poopravím komentár užívateľa magu, pretože si nemyslím, že by to bol životopisný film. Film rozoberá konkrétnu udalosť, čiže atentát a vyšetrovanie s tým spojené. Elserove spomienkové scény majú byť len menším oživením, spestrením snímku a hlavne ukazuje okolnosti za akých sa rozhodol atentát urobiť, to jest hlavne vzostup nacistickej strany, jej silná pozícia v mestách a vidieku a nenávistné čistky hlavne voči komunistom a Źidom. Film pekne odsýpa, nikdy nespadol na úroveň nuda a prakticky celú stopáž si udržiava slušné tempo. Scény mučenia a vypočúvania asi ťažko niekto prespí... Cením si vykreslenie postavenia komunistov a ich sympatizantov, pretože tieto 20-30-40 roky to bol večný boj a nenávisť medzi "červenými " a "bielymi". Spomeňme len občiansku vojnu v Rusku, Fínsku, Španielsku a takto to bolo v mnohých krajinách. Herecky je film výborne obsadený, Nemci robia v posledných rokoch skutočne výborné filmy. Rád by som vo filme videl, scénu v ktorej by sa vyšetrovacia komisia vrátila na miesto atentátu, ale inak som spokojný. Meno Elser dostalo dôstojný a historicky pomerne presný film. 80%. (12.02.2017)

Mám rád také filmy, pri ktorých si uvedomím, na akých maličkostiach a náhodách stoja dejiny ľudstva. A milióny životov. Bohvie ako by to vyzeralo, ak by sa Elserovi plán vydaril. Hirschbiegel sa v téme druhej svetovej vojny vzhliadol a vlastne aj vo vojne všeobecne, jednou z tém Invázie boli aj súčasné vojnové konflikty. Ibaže je otázne, či osobný život Georga Elsera stojí v tejto forme za dvojhodinový celovečerný film, či by nebolo dramaturgicky vhodnešie sa venovať napr. príprave atentátu a následne tomu, čomu sa film venuje celú svoju polovicu paralelne s retrospektívnymi momentami. Pretože okrem zopár scén, kde sledujeme postupnú premenu nemeckého vedomia v priebehu 30. rokov, ma jeho osudy nijako zvlášť nebrali. Jednoducho či by film nefungoval lepšie ako triler, než ako dráma. Ale to je myslím skôr vecou vkusu, režisér mu chcel zrejme podrobnejším zmapovaním jeho života vzdať dostatočnú poctu. 70% (12.09.2017)

Opět jeden z filmů, jehož hlavním přínosem je doplnění mozaiky historického povědomí o jeden ztracený kamínek. Ovšem pro samotné Němce je to zřejmě i nezbytná součást vyrovnávání se s historickým traumatem pramenícím z pocitu viny za své předky, kteří připustili vznik tak zrůdného režimu. Nepochybuji o tom, že všichni Němci nepropadli hitlerovskému fanatismu, ale bylo jich žalostně málo. Jako poučení i pro jiné národy s imperiálními ambicemi ale film fungovat nemůže, protože lidstvo je nepoučitelné. Což není chyba filmu. (29.10.2022)

Hirschbiegel vyšel z bunkru do stínu, aby vykreslil pohnutky jednoho z mnoha atentátníků, co i přes svou snahu nechali Hitlera zrealizovat poučku: „jestli chceš mít něco udělané správně, udělej si to sám“. Čin pacifistického vlka samotáře, který dlouho vykazoval znaky spiknutí, tady není nosným motivem. Spíše lidská deziluze z dění kolem sebe a probublávající odvaha jedince, něco s tím udělat. Spousta lidí si mohlo ušetřit nervy, starosti, život, kdyby starej Álojs při náhlém pnutí v létě 1888 poslal pár pohyby rukou tuhle vadnou šarží na cíp kuchyňského ubrusu. Máme ale jistotu, že by místo něj nebyl někdo podobného smýšlení, co by i třeba udělal méně chyb vedoucích k porážce? Možná to tak mělo všechno být. I včetně bomby, na kterou cíl třináct minut nepočkal.. (11.11.2022)