13 minút

Mám rád také filmy, pri ktorých si uvedomím, na akých maličkostiach a náhodách stoja dejiny ľudstva. A milióny životov. Bohvie ako by to vyzeralo, ak by sa Elserovi plán vydaril. Hirschbiegel sa v téme druhej svetovej vojny vzhliadol a vlastne aj vo vojne všeobecne, jednou z tém Invázie boli aj súčasné vojnové konflikty. Ibaže je otázne, či osobný život Georga Elsera stojí v tejto forme za dvojhodinový celovečerný film, či by nebolo dramaturgicky vhodnešie sa venovať napr. príprave atentátu a následne tomu, čomu sa film venuje celú svoju polovicu paralelne s retrospektívnymi momentami. Pretože okrem zopár scén, kde sledujeme postupnú premenu nemeckého vedomia v priebehu 30. rokov, ma jeho osudy nijako zvlášť nebrali. Jednoducho či by film nefungoval lepšie ako triler, než ako dráma. Ale to je myslím skôr vecou vkusu, režisér mu chcel zrejme podrobnejším zmapovaním jeho života vzdať dostatočnú poctu. 70% (12.09.2017)

Známý německý režisér Oliver Hirschbiegel natočil zdařilou poctu mimořádně statečnému muži se silným morálním cítěním, jemuž chyběl jen malý krůček k tomu, aby podstatným způsobem ovlivnil chod světových dějin. Odvážný není ten, kdo se ničeho nebojí. Je jím ten, kdo se i přes svůj strach odhodlá k činu. A přesně takovým člověkem truhlář a hodinář Johann Georg Elser byl. (80%) (25.02.2023)

Hirschbiegel vyšel z bunkru do stínu, aby vykreslil pohnutky jednoho z mnoha atentátníků, co i přes svou snahu nechali Hitlera zrealizovat poučku: „jestli chceš mít něco udělané správně, udělej si to sám“. Čin pacifistického vlka samotáře, který dlouho vykazoval znaky spiknutí, tady není nosným motivem. Spíše lidská deziluze z dění kolem sebe a probublávající odvaha jedince, něco s tím udělat. Spousta lidí si mohlo ušetřit nervy, starosti, život, kdyby starej Álojs při náhlém pnutí v létě 1888 poslal pár pohyby rukou tuhle vadnou šarží na cíp kuchyňského ubrusu. Máme ale jistotu, že by místo něj nebyl někdo podobného smýšlení, co by i třeba udělal méně chyb vedoucích k porážce? Možná to tak mělo všechno být. I včetně bomby, na kterou cíl třináct minut nepočkal.. (11.11.2022)

Opět jeden z filmů, jehož hlavním přínosem je doplnění mozaiky historického povědomí o jeden ztracený kamínek. Ovšem pro samotné Němce je to zřejmě i nezbytná součást vyrovnávání se s historickým traumatem pramenícím z pocitu viny za své předky, kteří připustili vznik tak zrůdného režimu. Nepochybuji o tom, že všichni Němci nepropadli hitlerovskému fanatismu, ale bylo jich žalostně málo. Jako poučení i pro jiné národy s imperiálními ambicemi ale film fungovat nemůže, protože lidstvo je nepoučitelné. Což není chyba filmu. (29.10.2022)

Film o skutočnom hrdinovi ani nemusí vyzerať hrdinsky. Nacistický výsluch sa strieda s milostným románikom, ktorému vojna na spadnutie nepraje. Nie je veľmi podstatné, ako prebiehal atentát, ani jeho príprava, ale to myslenie, ktoré k nemu viedlo. V tom je sila tohto zvláštneho filmu, a pri tom zúfalom závere som zauvažoval aj nad štvrtou hviezdou. –––– Je veľmi divné, že apolitický človek naplánuje a spácha takýto atentát. – Bol som slobodný človek. –––– Musí sa niečo urobiť. A rýchlo! Rýchlo a radikálne! Rovno proti vedeniu. –––– Lieskový orech je hnedý, hnedá som aj ja. Aj dievča musí byť hnedé, tak ako som aj ja. (15.02.2017)