50 odstínů vášně

Bohužel tam není ani troška humoru, nebo byť jen lehkého nadhledu. Takže se stalo, že tak vážné věci, které hlavní hrdinka řeší (problémy v posteli, uvědomění si vlastních fetišů, kurvící se dcera, nějaké nepodstatné problémy v práci, kde je očividně jen díky tatínkovi), vyzní naprosto směšně. Takže ano, je to blbost :-), navíc s nedomyšleným koncem. Povinná jedna hvězda za více než zachovalou Charismu Carpenter a její chirurgicky zdařilé pětky, na které jsme čekali věčnost, od Buffy-Přemožitelky upírů. (23.01.2016)

Obal je fakt úžasný, krásný filtr, kontrast, pozadí. Kéž by se tak řídili i ve filmu a dali tam normální filtr, jako v každém filmu. Buď je to moc syté, nebo moc vybledlé, nebo je tam červený filtr, nebo modrý filtr. Ale nebylo to zlé, proboha, mě se tahle verze líbila víc, než 50 odstínu šedi. Má to příběh, chemie funguje, nemám velká očekávání. Charisma Carpenter je kočka, chtěla bych v jejím věku jako ona. Ono, když není zapotřebí speciálních efektů, nějaké vědecké znalosti, tak si Asylumu umí poradit. Pro mě asi nejlepší film od Asylumu, co jsem viděla. Ale i tak 2* (31.03.2015)

V podstatě 50 odstínů z Wishe. Vzhledem k tomu, že Padesát odstínů šedi považuji za dost otřesný film, který drží pohromadě pomocí kvalitní a dobře uchopené kamery, hudbě a odpovídajícímu rozpočtu, měl jsem tu malinkou naději, že tento mockbuster by třeba mohl původní film i trumfnout. Stačil by přeci nějaký průměrný scénář, to není tak těžké, ne? Ale ne, je to zkrátka klasická "asylovina". Základní kostra příběhu sice může působit uchopitelně, provedení a jednotlivé detaily se ale skupinově všechny dohromady hroutí. Pravděpodobně si domyslíte, že vám tvůrci chtěli naservírovat příběh realitní makléřky, která před stresem a extrémním pracovním vytížením utíká ke svému druhému já, které chce prozkoumávat nové a neotřelé sexuální zážitky. Kéž by to jen bylo natočeno tak, aby divák nemusel hledat tu myšlenku, jež měl asi scénárista v hlavě. Nic z toho, co jsem výše popsal, v tom filmu prostě není vidět. Občas je tedy něco naznačeno alespoň jinak prázdným dialogem, což vám dá alespoň nějakou indicii k hlavnímu tématu. Hlavní hrdinka Michelle se chová většinou naprosto iracionálně a Ryan je prostě hajzl, protože je to hajzl. Na konci je nám zběžně (asi) naznačeno jakési jeho backstory, to je ale stejně rychle zašlapáno do země a není v něm nijak pokračováno. A ani samotná byznys linka tu nefunguje. Nemusíte být ta nejostřejší tužka v penále, aby vám i bez základních znalostí došlo, že scénárista v tomto odvětví tápe mnohonásobně více než vy. Michelle se tak drží několika slov a základních frází, které uslyšíte na každé schůzi a nikdy to není schopna rozvést. Když jsme se přenesli přes scénář, můžeme pokračovat, jak špatné je vizuální zpracování. Musím uznat, že tu asi byl jakýsi pokus o kreativitu, pokud se to tak dá nazvat. Avšak z pohledu diváka to vypadá, jako by měla kamera mořskou nemoc, protože jinak si nedokážu vysvětlit, proč se v tolika scénách naklání zleva doprava. Přechody během erotických scén jsou také poklad. Barevně mi dosti připomínají intro z Kobry 11, což vlastně dává smysl. Kvalita filmu je vražedná stejně jako tempo Semira Gerkhana. Ještě bych vypíchnul hudbu, která vám už od začátku chce naznačit, že tenhle film bude opravdu vážný. Ať se stane cokoliv, hudba prostě musí být dramatická. Třeba když začíná schůze. Nebo když do místnosti vejde dcera Michelle. Nebo když jdou postavy do restaurace. Nebudu to asi víc protahovat. 50 odstínů vášně je prostě masterpiece of shit. Je to zkrátka (jako je u studia The Asylum zvykem) tak špatné, že se u toho člověk neskutečně dobře pobaví. (13.07.2022)

Velmi zachovalá manažerka si najde hezounka. Už tahle charakteristika mi vyhodí dalších několik desítek trapných romantických zvráceností. Tady, aby se to přece jen odlišilo, je to jen šmrnclé SM praktikama. Ve výsledku je to ale stejná nuda jako všechno ostatní. Snad jen ten konečný osud hezounka a kozy té bláznivé ženské trochu kompenzují to rozčarování, že už zase vidím další nánu, která se nalepí na největšího debila v okolí a ještě podezírá všechny ostatní (viz ta domina) kromě zmíněného debila. A tak tomu je až do té doby, kdy té dotyčné krávě (nemusí se jednat jen o tuto manažerku a jen o film), která tupě žvaní něco o lásce (i když posedlost nebo hloupost jsou ty správné výrazy), otevře nějaká náhoda nebo tragédie oči. Jen kvůli této podobnosti s realitou (stačí jen vyhodit jisté praktiky a události filmu za trochu jiný druh týrání) a mé touze vylít si srdce má cenu vůbec zanechávat komentář, jinak je to jen další romanticko - ani-ne-moc-erotická blbost. (27.12.2015)

The Asylum a erotický film? Kuriozita. Předem upozorňuju, že film Padesát odstínů šedi, na kterém je tento mockbuster založen, jsem dosud neviděl, takže ani nemohu říct, jak moc a v čem si jsou oba filmy podobné. Vezmu to tedy čistě z pohledu dalšího zhlédnutého filmu od neslavného studia. Nepříliš prosperující a stejně ani tak šťastná MILFka, která se nechá svést sic pohledným, ale už od pohledu odporným chlápkem, který je naprosto zvrhlý a jde mu jen o to jedno. Asi o tom je první polovina filmu, kdy ta druhá se náhle raketově mění v drama a dostává se i nějaké té uspokojivé spravedlnosti, když sebou tedy do té doby hrdinka nechává pouze manipulovat a opravdu musí dojít na lámání chleba, aby se jí rozsvítilo. Scénky odehrávající se na poli realitní firmy byly těžce nezáživné, protahované. Erotické scénky vypadaly naprosto hloupě, spojené situace místy až příliš zvrhle. Ne, ne. Dát tomuto studiu do ruky jakékoliv téma znamená katastrofu, při nejlepším marnou snahu. Zde uděluji hvězdu za to, že alespoň hrdinka dobře vypadala. 15% (26.01.2017)