9. duben

Nepříliš dlouhý válečný film, který není ani epický, ani vyloženě strhující. Jenže tím, jak si na nic nehraje, je vlastně nesmírně sympatický. Vypráví skromný příběh několika vojáků, kteří na počátku války velmi krátce bojují proti obrovské přesile německé ozbrojené divize. Film hlavní postavy nijak neglorifikuje, německé vojáky nedémonizuje a ani nestaví před divaka přehnaně šokující scény. A přesto má velmi kvalitní vizuál, precizní herecké výkony a zručně vyobrazené a vskutku intenzivní přestřelky. Film jednoduše vypráví jeden "malý" scénáristy nepřikrášlený příběh, který je i přes svou (v kontextu dějin) nedůležitost velmi zajímavý a stojí za to ho vyprávět. Na mě to působilo nesmírně osvěžujícím dojmem. Neobyčejně obyčejně. (17.12.2016)

Jsem rád za takový evropský válečný film prostý velkohubých řečí o obraně svobody a hrdinství. Krátký boj dánské armády je zobrazený jako akt zoufalství ve chvíli, kdy Dánové mají kola, pušky a sem tam nějaký kulomet proti odhodlanému německému parnímu válci s tanky, obrněnými vozy a letectvem. Přesto bojují někteří s minimem prostředků déle než jejich vláda, protože jim nikdo neřekl, že už byla vyhlášena kapitulace. Zajímavá je situace, kdy nakonec jednotka končí s odporem, ta chvíle, kdy si poručík uvědomí, že už prostě nemá další boj smysl a vzdává se. Hodně dobře je ta scéna zahraná a psychologicky zvládnutá. To je ve filmech zachycené velmi vzácně, přednost dostávají vítězství. Bojových scén je málo, ale právě pro svojí neokázalost a komornost působí mnohem přesvědčivěji a realističtěji než v mnohých drahých filmech. Mimochodem něco podobného se stalo u nás u Czajankových kasáren ve Frýdku-Místku, o tom by se dal natočit zhruba podobný film. (10.11.2015)

Chápu, co chtěli filmaři říct, ale je to vážně hodně nudné. Dlouhou dobu to vypadá jako rozhlasová hra, pak jízda na kolech, pak chůze po lesích... Když se objeví ve scéně malý kluk, a když pak nestíhá doběhnout, je vám jasné, že padne. Navíc mi přijde, že ti dánští velitelé nebyli nějak moc kovaní v taktice, když proti obrněnému nepříteli postaví pět chlápků s bicykly, jedním kulometem a s puškami. Ani ty postavy mne nebraly, i když se film snažil, abychom je jako diváci znali a cítili s nimi, ale sorry, k tomu mi nestačí fotka jedné holky, kterou si vojín chce brát, nebo že jedna postava potřebuje po ránu kafe. To já taky, a nic to o mé povaze nevypovídá. Celkový vzhled je ke všemu takový televizní, jako když si Kanaďané chtějí natočit levný horor v lesích a roztřepanou kameru vážně moc nemusím. (18.05.2020)

„NEBYLO TO ZBYTEČNÉ. ALE CENA JE PRO NĚKOHO PŘÍLIŠ VYSOKÁ…“ /// Je 8. dubna 1940 a Němčouři už stojej za Dánskejma vratama. Nezvanou návštěvu se Dánové rozhodnou přivítat s hrdostí. Jsme vrženi do situace – třeba jak to znáte s Českýho století. Tohle je totiž film o lidech, kteří nepříteli čelili z Dánský armády nejvíc. Cykločeta proti divizi – věrohodnost tomu věru nechybí. Počátek okupace Dánska je předveden tak, že za každým padlým i raněným vidíte především člověka. A nakonec, jelikož znám ten pocit, že se mnou někdo kurevsky vymrdal, těm klukům rozumím. Jeden by řekl, že si alespoň (na rozdíl od nás) nemají co vyčítat, ale v nesmyslnosti není síla… Malej, ale přesvědčivej snímek, prostej patosu a plnej zklamání, kterej slouží jako pocta těm, kteří tenkrát bojovali. Navíc baví Pilou Asbæk v jiný roli, než jako Euron Greyjoy. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Zjistím, co a jak uvázat na kolo. Třeba kulomet... 2.) Chcu poradit Stropnickýmu s modernizací armády (jen kurva nevím, jestli byste to chlapi zvládli…). 3.) Thx za titule „UniCorn“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE ** NAPĚTÍ * (06.04.2016)

Pomerne netradične pojatý, ale aj tak slušný menší vojnový film z dánskej produkcie, na ktorom je zaujímavé nielen to, že sa venuje tým prvým, ktorí sú nútení čeliť agresorovi, ale hlavne ten výrazný rozdiel v bojaschopnosti oboch strán. To mi už štýlom skôr pripomínalo prakticky až sci-fi filmy, v ktorých ľudstvo čelí omnoho vyspelejšej mimozemskej livilizácii, než štandardné vojnové filmy, v ktorých býva ten rozdiel dvoch strán predsa len trochu vyrovnanejší. A tak síce dejovo sa nejedná o nič výnimočné, aj keď aspoň vďaka ideálnej dĺžke je to tempo príjemne svižné, ale práve tá atmosféra prakticky neporaziteľného protivníka, ktorý sa nachádza neďaleko a jeho postup vlastne nie je možné zastaviť, ale vojaci aj napriek takmer beznádejnej situácii sa aj tak len tak nevzdajú ma na tom dlhší čas dosť bavila. A podporuje to aj fakt, že Nemci tu s výnimkou záveru nemajú vlastne žiadny priestor a jedná sa len o protivníkov v diaľke, s ktorými sa nedá vyjednávať. Celkom mi sadli aj postavy, ktoré mi prišli sympatické, obzvlášť dôstojník a tak som im nemal problém fandiť. Po akčnej stránke sa tu ani nedá čakať nič výnimočné, ale aj tak film ponúkne tri celkom slušne zvládnuté bojové sekvencie, ktoré sú ale očakávane celkom krátke, keďže hlavným postavám v danej situácii aj tak nezostáva nič iné, len protivníkov na chvíľu spomaliť a hneď ustúpiť. A ani režijne to dopadlo skôr len tak štandardne. Takže 9.april nie je práve film, ktorý by vo svojom žánri kvalitou vynikal a znovu si ho už asi nepozriem, preto aj to priemernejšie hodnotenie, ale aj tak som rád, že som si to pozrel, bavilo ma to. 66% (21.02.2016)