Bitka o Sevastopoľ

První polovina je naprosto perfektní. Způsob nasnímání a vyprávění je svěží a neokoukaný. Pěkné válečné scény. Druhá půle se mění v blockbusterový velkofilm i se všemi negativy, které k tomu patří- zpomalené scény, patos. Celkově mne to ale docela slušně vzalo, je to protiválečný film jak má být. Srovnání s Nepřítelem před branami je nabíledni, tohle bych řekl je české duši trochu blíž. 80% (19.03.2017)

"Taká je vojna, musíš iba prežiť..." Príbeh o Ukrajinskej a naj sovietskej sniperke sa celkom vydaril, ale chyby sa nájdu. Dejové linky, ktorých je viac, niekedy zbytočne preskakujú a občas narúšajú celistvosť snímku. Tá z frontu a Bieleho domu sú fajn, a tie milostné romániky sa dajú prežiť. Nedá sa nezastaviť pri jej rodičoch. Otec dôstojník NKVD a mama učiteľka angličtiny! Vo vtedajšom Rusku šialená a málo vídaná kombinácia...Akčné scény sú výborné, film je natočený moderne a zaznejú tu aj dve piesne, čo mi do vojnového filmu veľmi nesedí, ale tá prvá celkom ušla a tá druhá pri mínometnej paľbe ma zaujala a do filmu i deja dobre zapadla. je trochu škoda, že sa film viac nevenoval jej pobytu na fronte , prípadne v sniperskej škole. V závere škrípe dosť nedôveryhodný sniperský súboj s Ottom von Singerom( nenašiel som o ňom na nete nič), ktorému dosť nesympaticky prilepili aj "Hitlerovské" fúzy. Možno sa mýlim, ale veľmi pochybujem , že také nosil. Pochváliť však musím casting. Predstaviteľka Ljudmily je sympatická, čo je dosť dôležité v prípade, že je na obrazovke takmer neustále. Vždy to ide lepšie, ale nakoniec celkom fajn. 70%. (03.06.2015)

Hned na první pohled se nabízí srovnání s Nepřítelem před branami. Opět geroj snajper, opět jakože souboj s německým protějškem, opět tu střílíme do německého spojaře :). Je toho samozřejmě víc, ale jeden musí chtít vidět. Jsou to navíc (IMHO) jen berličky. Podstatné je, že film jako celek nepůsobí úplně zle. Př. v případě Stalingradu jsem ml už pocit přeplácanosti (prostě "ruské až moc"). Tady se snaží držet zpátky (asi za to můžou ti Ukrajinci :)) a to filmu jen prospívá. Na druhou stranu musím také říct, že závěr mě nenadchnul. Přišel mi odfláknutý a "o ničem". Já sice chápu, že jde o film podle skutečné osoby (Ljudmila Pavličenková opravdu existovala), ale také to šlo se s tím malinko víc pomazlit. Co mi také z počátku vadilo bylo to přeskakování mezi třemi časovými rovinami během vyprávění. Baba vzpomíná na setkání ve kterém se vzpomíná (?). Celkově beru jako nadstandard. (02.06.2015)

... a rána sú tu tiché, teda ženy v armáde priamo v boji je obľúbený podžáner ruského vojnového filmu. U tvorcov, aj u diváka, tak som si nenechal ujsť aj takúto modernú verziu. Bojové scény strieda romantika, ak sa ńou dajú nazvať zamilované pohľady pri zabíjaní alebo slastné úsmevy pri pohrávaní sa s fašistami, ktorí by nemali zomierať krátko. Viac ako boja (s obstojnými digitálnymi efektami) je osobného prežívania Ľudmily, jej života, a zaujímavosti z pobytu v Amerike. Nejdem skúmať, koľko je na tom všetkom pravdy, ako to bolo s vrúcnym priateľstvom s pani Rooseveltovou, beriem to ako film. A ten bol aj so značnou dávkou vlastenectva a hrdinstva dobre natočený, zaujímavý a nemôžem ho odbiť iba tromi hviezdami. –––– Vojna, to nie je len smrť. Ale aj život. –––– Počúvaj svoje srdce, strieľaj medzi údermi. –––– Pavličenková už nie je len vojak. Je symbol. A symboly sa nevyraďujú. (02.09.2017)

Do Ljudmily P. bylo (soudě dle filmu) opravdu těžké, ba nemožné se nezamilovat, nebo o ní aspoň nesložit song ("Miss Pavlichenko"), jako to udělal Woody Guthrie. Jeho "300 nazis fell by your gun" mi okamžitě evokovalo folkové popěvky, které ve své vynikající politické satiře Bob Roberts hrál a zpíval Tim Robbins. A jinak? Víc ostrostřelby, míň kýčovitosti a Eleanor Rooseveltové by filmu v mých očích jen prospělo. (30.11.2015)