Westworld

Westworld je po GoT druhá vlajková loď HBO na seriálovém poli, která momentálně vychází a jelikož vím, kolik je HBO schopna do svých trháků vrazit, tak jsem do parku Westworld šel s vysokým očekáváním. A moje očekávání byla naplněna. Nejedná se totiž o western s prvky sci-fi, ale právě naopak. Jedná se o sci-fi, které se krásně doplňuje s westernem a všechno toto je okořeněno filozofickými otázkami jako z Blade Runnera. Příběh nás dostává do parku Westworld, což je park, kam si jedou nechutní pracháči odpočinout od všedního života a užít si to, co si ve všedním životě jen tak dovolit nemohou a to všechno v romantizované stylizaci divokého západu. V parku je mnoho možností jak se vydovádět, návštěvníci mohou buď souložit a zabíjet jak se jim zachce a nebo se mohou chytit jedné z mnoha příběhových linií a vydat se po ní. Přičemž park není pustý, obývají ho roboti, kteří ale o své mechanické struktuře či existenci vnějšího reálného světa nic neví a žijí zde vlastním životem, který ale má přesnou strukturu a linii, vytvořenou správci parku a když robot zemře, tak se linie resetuje a jede se bez obtíží dál. Takhle to funguje desítky let až do chvíle, kdy si pár robotů začne pomocí malých náznaků uvědomovat realitu a tím příběh začíná. Tato série se dá skvěle přirovnat k seriálem mnohokrát zmíněnému labyrintu. Každá epizoda představuje jeden stupeň labyrintu. Takže na začátku je divák zmaten, hledá správnou cestu pochopení tohoto světa a jak svět funguje a to samozřejmě jde těžkopádně a pomalu. Ale jakmile postupuje stupni a dostává se více a více do středu, tím více se vyzná, postup je rychlejší a mnoho věcí začíná dávat smysl až divák dojde do středu labyrintu, kde dojde k dokonalému rozuzlení a vysvětlení všeho, co dříve bylo tak těžko pochopitelné. Průvodci tímto labyrintem jsou skvělé postavy, kde herecky vládne legendární Anthony Hopkins a Ed Harris, jejichž postavy jsou taky moje nejoblíbenější. Cesta labyrintem je také lemovaná nádhernými scenériemi divokého západu pořízené velice dobře vedenou kamerou a do toho všeho hraje naprosto skvělá hudba, kterou složil Ramin Djawadi, kde si pro každou epizodu vybral jeden nebo dva známé songy a přetvořil je do své podoby, takže do jeho celkového díla skvěle zapadají. Závěrem mohu říct jen to, že se to nebude líbit každému, tenhle seriál je aspoň zpočátku hodně pomalý, hodně na přemýšlení a obsahující pro někoho až moc filozofující myšlenky, takže ti, co pouze hledají zábavu na večer radím, od tohoto ruce pryč. (17.03.2019)

V roce 2016 se došlo do středu Labyrintu, kde už čekali na diváka dveře, které se otevřely až za dlouhé dva roky. Po jejich otevření se nám dostal sice ten starý, dobrý, zmatený, propracovaný, filozofický Westworld, ale přece jen o něco jiný a bohužel slabší, než předchozí zážitek. Zde jmenované aspekty byly v první sérii na stejné obsahové úrovní, všechno mělo více či méně stejný prostor skrz všechny epizody. Tady to bylo už hůře vyvážené, takže některé věci a postavy dostaly více prostoru než jiné, což nebylo vždy k užitku, ale že by to vysloveně škodilo, to se říci též nedá. K horské dráze se dá přirovnat i celková kvalita. Tam kde byla v první sérii vcelku konzistentní, tak tady to jde opravdu na vrch a pak zase poměrně rychle dolů. Nelíbila se mi také proměna charakterů některých postav, takže ty, které byly v první sérii dobré či aspoň přijatelně koukatelné, tak tady jsem si kvůli nim div nevyškubal pár vlásků z mého hlavového porostu. Děj je v této sérii ještě zmatenější než v sérii první, čehož je důkazem to, že jsem si musel vyhledat timeline, abych se aspoň někde chytal. To je způsobeno mimo jiné také tím, že tvůrci ubrali filozofování a více přidali na samotném příběhu. Asi největší novinkou byla možnost podívat se i do jiných světů než je Amerika ve svých divokých letech a musím říct, že to bylo opravdu osvěžující. Jen mě mrzí, že první z oněch destinací dostalo tak minimální prostor oproti druhému, protože aspoň mně přišlo mnohem zajímavější. Řemeslně je ale tato série lepší než ta první, hlavně kamera je zde opravdu vytažena do maxima (zakomponování širokoúhlého formátu k určitému prostředí je skvělý nápad), takže snímané prostředí je ještě více oku lahodící než když dřív. Po stránce herecké se to stále drží na stejně skvělé koleji. Pozici hlavního hereckého tahouna tu od pana Hopkinse přebral pan Harris, který svůj herecký um vybalil ještě více než minule a výkony ostatních poměrně snížil, bohužel. Po stránce hudební je to ovšem fenomenální, Ramin tu hodil do placu kus výborné práce, snad i lepé než minule. Odlišnost je i v konci samotné série, který zanechal mnohem více otázek než série minulá. Proto jsem zvědav, co nám tvůrci příští rok nadělí a jak z momentální situace vybruslí. (07.04.2019)

Yes, yes, yes, konečně je Westworld zpátky a jeho úvodní hodinka fungovala velice dobře. Z falešné prérie se dostáváme do reálné městské džungle za hranice parku, tedy přesně tam, kam nás trailer směřoval. Epizoda funguje jako stylistický protipól a typická narativní roztříštěnost je zde (zatím) umírněna, což je velmi dobrý tah pro úvod do nové etapy ve víru futuristického světa. Staré postavy se vrací s nově načrtnutými linkami a jasně promítnutými zájmy, nové postavy (Aaron Paul <3) dostávají základně dostačující charakteristické prokreslení a začínají se krásně míchat do osudů našich známých. Řemeslně nemám co vytknout, pouze pochválím pro seriál netradičně pojatou akční scénu s nekonvenčně vystavěnou mizanscénou, již řídí prvky dobře kombinovaného zoomu a přeostřování, plus na seriál atypické hrátky s licencovaným hudebním podkresem. Velká paráda a už se nemůžu dočkat dalších epizod, kdy nás tvůrci začnou znovu tahat za fusekli jak to umí jen oni a jak my máme rádi. 9/10 (16.03.2020)

Epizoda zabývajicí se postavami, jež minule buď prostor nedostali a pokud ano, tak minimalní, diváka opětovně přivítává za hranice ohraničeného parku/ů s návratem nesmazatelného pocit, že jste konzistentně bullshitováni ze strany autorů a to se nám, fanouškům, velmi líbí. Zároveň je tento prvek zatím znatelně prohlédnutelný, ale věřím, že se po pár epizodách toto klubíčko znovu zamotá a člověk se bude v časových rovinách orientovat s pomocí internetu. The war is near a jsem velmi zvědav, jakým směrem se to ještě vyvine, nýbrž mi to zatím připadá na Westworld velmi prosté. P. S. Krásný easter egg, jenž funguje na více rovinách než jen vizuální, hehe. (23.03.2020)

Šešlápnutí nohy z plynu jako pokračování úvodní krasojízdy bylo podle mě zbytečné, pro značně výživné prohloubení Aaronovy postavy by se hodilo větší dynamické pojetí i když to vypadá, že to samotná melancholicky szžíravá nálada nepotřebuje, to platí i pro expoziční práci ohledně postavy Tessy Thompson a celkového futuristického fikčního světa, v němž se nacházíme. Epizoda může nabývat až nežádoucího vysvětlujícího dojmu, zdání díky bohu klame a autoři nás jen zasazují do potřebných kontextů, jež jsou na určitých styčných bodech stále těžko uchopitelné přesně tak, jak máme rádi. (30.03.2020)

Na návrat mé nejoblíbenější postavy jsem se hodně těšil, character development ho položil na lopatky a já jsem zvědav, jak se mu podaří znovu nastolit pořádek jak ve své hlavě, tak popřípadě v dalších linkách. Ty se konečně dostaly všechny do jedné epizody, čímž výrazně vzrostla dynamika a v nepřímé úměře klesla zajímavost. Tuto záležitost vyřešila skvělá gradace a já na konci epizody zase skončil zamotaný v síti nejistot. Kdo je ten a kdo zas tamten? (06.04.2020)

Zas a znova geniální. Toto pondělí jsem místo každoročního mlácení žen raději (a vlastně z donucení kvůli globálnímu problému) seděl doma a zkoukl další epku nevšedního Westworldu, v němž máme konečně možnost se dozvědět, kdo je vlastně tím hlavním zaporákem a jak široce amorální jeho možnosti jsou. Tyto nově zjištěné skutečnosti hází ironický prostředník směrem k minulým sériím a samotné Dolores, jejíž emancipační šíření svého druhu musí jíti stranou, jelikož je tu mnohem větší nepřítel, jež celičké lidstvo ironicky podrobil údělu totožně zkaženému proti němuž Dolores bojovala v parku. Nolan mladší ještě ke všemu umí game changing situace dávkovat a epizodu proložil na Westworld velmi stylizovanou podzápletkou drogového tripu, v němž projevil další cit pro ironii a přiřadil ji tomu nejpovolanějšímu s letitou zkušeností (Aaron). Droga ještě ke všemu měla velmi zajímavý a originální průběh působnosti stojící na hudbě složené z orchestrialních coverů známých klasik pana Djawadiho (mnou nejvíce rezonovala Ziggyho klasika) a pro tuto sérii nově nalezené lásky pro originální písně (nejvíce mě zaujala Iggyho Nightclubbing, jež ještě dolaďovala drogové téma se svým nesmazatelným poutem k legendárnímu Trainspottingu, plus hudební výběr také čítal znatelný tribute pro mistra Kubricka). Tuto lahůdku akorát narušovala téměř nic nepřinášející Bernardova linka, ale to je jediná vytknutelná vada a minimálně viditelný vroubek. Geniálně atypická epizoda pro ještě atypičtější sérii... (13.04.2020)

Dějově velmi bohatá a dynamická epizoda plná akce a šokujících zvratů v ne tak dokonalém provedení, jaké by se dalo, zbytečná rozjuchanost bohužel převažuje značný dějový posun a dehonestuje jeho funkčnost. (21.04.2020)

Vypiplané vyjevení Calebovy minulosti rozvržené skrz celou epizodu je jistým tahákem a zásadní událostí. Vedlejší macho souboj dvou silných žen nebyl tak frenetický a zajímavý, jak jsem čekal, trpěl na klasické klišoidní zmatky a prkennost. Zato druhou vedlejší linii si pro sebe ukradl nahláškovaný Ed Harris, jenž zas chytil dech a co slovo, to perla. Jako předfinální nájezd to dopadlo dobře, i když se dalo vykřesat více, tož jsem zvědav, jak to příště dopadne, můj drahý bart_ík byl dosti nadšen, tak uvidíme. (07.05.2020)

Zpočátku se epizoda pohybovala na úrovni méně zajímavé akce jako minule, ale dramatická část to těžce převážila a jako závěr série to funguje výborně. Plynoucí příběhové oblouku dostaly konečné vysvětlení a bezprostředně racionální ukončení nekulhající na chybkách ve scénáři a ty zbylé byly navedeny k bezproblémovému pokračování v další sérii. Finální tribute scéna Fight Clubu všímavé diváky potěší a za tónů Mozkové poruchy z dílny Růžového Floyda nutí k orgasmickému vznášení ve vesmíru blaženosti. Btw, jestli skutečnost potitulkové scény je už jistě neměnná, tak budu velmi nasrán! (25.05.2020)