Steve Jobs

Stejně jako si Tarantino dialogově zaonanoval v Osmi hrozných, udělal si podobně radost u Jobse i Sorkin. A jeho neustálá dialogová smršť je zde tak enormní, že to bohužel v některých částech upozadilo i samotného Boyla a ubírá to bohužel i některým emotivním scénám. Někdy by zkrátka neuškodilo dialogově malinko přibrzdit a nechat vyniknout i obraz a samotnou režii. Možná by to pak celkově nepůsobilo tak chladně a odměřeně. Jenže i onanující Sorkin je pořád výborný Sorkin a i Boyle v pozadí má své řemeslo plně v rukou, takže jde pořád o velmi solidní nadprůměr. A po herecké stránce už je to úplná extra třída. Jen se nemohu ubránit dojmu, že kdyby se milovaný scenárista držel trochu na uzdě, mohlo to být ještě o něco lepší a hlavně emotivnější. (13.03.2016)

Každý občas narazí na nějakého vychvalovaného autora, jehož styl mu nesedne, a pro mě je tímto člověkem Aaron Sorkin. Nebaví mě arogantní, sarkastické postavy, které jsou snad v každém jeho filmu, nebaví mě ukecané hádky, které tvoří většinu stopáže. Takže navzdory tomu, že Stevu Jobsovi objektivně nemám moc co vytknout, filmem, který bych si někdy pustila znovu, nejspíš nikdy nebude. (18.01.2016)

Měl jsem jisté pochybnosti, ale on nakonec tenhle scenáristický konstrukt filmu jako zákulisního dramatu o třech dějstvích funguje velmi dobře. Chameleon Fassbender vlastně není Jobsovi příliš fyzicky podobný, ale během chvilky na to zapomenete. Danny Boyle se sice drží nenápadně v pozadí a slouží textu Aarona Sorkina, ale třeba při opakovaném použití flashbacků během probíhajícího dialogu cítíte, že přesně věděl, jaký film to vlastně točí. Jen bych film neoznačoval za životopisný, byť k tomu svádí už samotný jeho název. (14.11.2015)

Aj keď v IT sfére niesom zrovna zbehlým jedincom a tým pádom som sa čas od času len tváril, že rozumiem tomu, čo niektorí herci rozprávajú, film som si nad moje očakávania dosť užil. Režisér skrátka vsadil na dobrú kartu (skvelé duo Winslet a Fassbender) a vytvoril mimoriadne pútavé predstavenie, ktorému nemusíte vždy rozumieť, ale u ktorého vás vývoj postáv a ich vzťahov medzi sebou perfektne vtiahne do deja. (17.04.2016)

„Můžu ti nejdřív něco říct o Time magazínu? Věřím, že je to tréninkové centrum pro nájemné vrahy.“ K filmu jsem přistupoval nezaujatě (Jobs a „jeho“ produkty jsou mi u vy-víte-čeho), laicky (danou problematiku neřeším) a s žádným očekáváním. Zprvu mě pobavila vizáž „Winsletky“, avšak postupně jsem objevil hned řadu vtipných věcí, což jsem nečekal. Naopak hlavní hrdina mně byl dost odporný (Fassbender to hrál možná až příliš dobře) a pak jsem měl také problém ještě s jednou věcí. Kdo viděl něco dle Sorkinova scénáře, asi uzná, že je sice mistrem rychlých dialogů, ale má také své manýry, které jsem ještě schopný přijmout třeba v Newsroom, ovšem zde už ne. Řešení osobních vztahů skoro pořád a nejlíp před co nejvíc lidmi, mě stále víc otravovalo, působilo to nezáměrně vtipně a moc chtěně (stejně jako jisté odkazy). A rádoby hřejivý pocit na konci tomu věru nepřidal. Takže ve výsledku to vidím na lepší, ale stále jen průměr. „Chci tím jen říct, že je fajn, že přišli.“ - „Žalují mě.“ - „Ale stejně…je od nich pěkné, že se zastavili.“ (13.07.2016)