Steve Jobs

Úvodem snad několik málo slov, jak to mám s námětem tohoto filmu, než napíšu něco k tomu, jak na mě film jako takový působil. Osobní život Steva Jobse mě nikdy nezajímal (jednak jsem nějak nikdy nedokázal pochopit, k čemu kdo potřebuje vědět, zda Jobs měl či neměl nemanželskou dceru, jak se ke komu choval, apod., a jednak moc nemusím životopisné filmy obecně) a humbuk kolem Applu mi je rovněž ukradený (jsou mi protivné hádky fandů a odpůrců Apple, o jablečné produkty se obecně nezajímám, a celkově asi i dost postrádám nějaké větší "znalosti Jobse nebo jeho majstrštyků", které Franta Fuka ve své recenzi považuje za nezbytné pro to, aby se člověk ve filmu netrácel). Takže výchozí podmínky asi nic moc - na film jsem vyrazil prostě proto, že mám rád filmy Dannyho Boyla a herectví dua Fassbender & Winslet, takže jsem byl prostě zvědavý, jakému filmu nechali vzniknout - a hlavně jestli to bude zajímavé i pro člověka jako jsem já, který má k nějakému geekovi na míle daleko. V kině jsem nakonec zjistil - když opadl můj počáteční zájem - že mě ten film strašně nebaví a shledával jsem ho jako protivně užvaněný a zbytečně dlouhý (nekončící příval replik nepoleví ani na chvíli - sledovat dvě hodiny takového filmu není rozhodně žádná odpočinková podívaná, naopak). Dojemný závěr mě ale nakonec dostal, a spolu s respektem k Fassbenderově herectví je pro mě nakonec hlavním důvodem, proč s přemáháním za sebe dávám 4 hvězdy, i když dost nahnuté. Své diváky si to jistě najde a věřím, že spoustu lidí ten film upřímně nadchne, ale osobně se k nim řadit bohužel nemůžu a k tomuto filmu se stavím hodně rezervovaně - jiné filmy o Jobsovi jsem neviděl a už po tom ani nijak netoužím. (11.11.2015)

Celkem překvapivý film v kontextu kinematografie Dannyho Boylea, jakoby Danny Boyle naruby, režisér, který vždy kladl důraz na vizuální stránku svého díla a který doposud točil své filmy na fundamentu detailu a postav co nejblíže před kamerou, najednou obrátil formální stránku vzhůru nohama a odzoomoval na level celků, Steve Jobs je rámován nedetailně, z odstupu, což vytváří zajímavé kontexty, paralelně s tím se vlivem scénáře Aarona Sorkina postaveného ortodoxně na dialozích drží nefilmové podstaty, neboť celý film vypadá jako klasická filmová adaptace divadelní hry, žánr hojně rozvíjený (nejen klasickou) hollywoodskou kinematografií, v němž se jakoby rezignuje na princip filmového vyprávění a film slouží pouze coby nápodoba dramatického činoherního kusu (vzpomeňme Kočku na rozpálené plechové střeše či namátkou novodobého Polanského Boha masakru). Členění na tři akty, jednota místa, času a děje, prakticky vše postavené na třech hercích, filmové divadlo 21. století... (01.02.2016)

Fassbenderův herecký koncert, od začátku do konce + špičková Kate Winslet. Boyleova dynamika dodává konverzacím (fantastická výměna názorů uprostřed filmu) a nejen jim neskutečný náboj. Sorkinovy vybroušené dialogy jsou sázkou na jistotu. Dokonce i poměrně okaté věci a nástřely + inspirace nepůsobí rušivě. Letos zatím asi jediný film, který naplnil má očekávání. P.S: Mac mě na základce spíše omezoval (jaké překvapení!), nemám iPhone a Jobse jsem, než umřel, znal jenom ze Simpsonů. (13.11.2015)

Každý občas narazí na nějakého vychvalovaného autora, jehož styl mu nesedne, a pro mě je tímto člověkem Aaron Sorkin. Nebaví mě arogantní, sarkastické postavy, které jsou snad v každém jeho filmu, nebaví mě ukecané hádky, které tvoří většinu stopáže. Takže navzdory tomu, že Stevu Jobsovi objektivně nemám moc co vytknout, filmem, který bych si někdy pustila znovu, nejspíš nikdy nebude. (18.01.2016)

Boyle příjemně utlumený a jdoucí plně na ruku Sorkinovi. Výsledkem je hezká divadelní inscenace, která dokáže ve vrcholných momentech strhnout a neselhává ani po stránce konstrukce. Sorkin uklouznul jen při přílišném topení se v technických žvástech a při dekonstrukci titulní postavy, která se na základě jeho scénáře dá bohužel definovat jednou, maximálně dvěma větami. Což je prostě škoda. UPDATE: Zraje to, napodruhé výrazně lepší a má to vrstvy. (18.11.2015)