Kilo Dva Bravo

Lone Survivor zdánlivě nešel překonat, podařilo se to Kajaku. V prvně jmenovaném "realistickém" eposu hrdinové defenzivně zastavovali kila vystřílených kovů vlastními těly, případně ještě více defenzivně padali bez škrábnutí ze skal, aby zbloudilé kulky z teroristického kalacha netrefily přes půl planety blonďaté desetileté holčičky před nákupním centrem v Houstonu. Zde o něco menší hrdinové (nejsou to Američané) neváhají obětovat své končetiny, genitálie a hlavně poslední zbytky už tak nulového rozumu, aby zabránili... Já nevím kurva čemu, ale určitě to bylo hrdinné a nesmírné potřebné, aby i nad afghánskou misí zavlála cedule svobody jako v nedalekém Iráku, kde je dnes klid, prosperita & svoboda s.r.o. a na ty vylhané důvody k invazi na ropná pole si už nikdo ani nevzpomene. Nejvíce šokující je fakt, že se tento příběh skutečně stal, díky čemuž vidíme nesmírně hrůznou anální sondu do střev všech zelených mozků, tou dobou bedlivě střežících naprosté hovno, připravených na střet s pastevci koz, ale bojujících jen proti nudě a třicet let starým sovětským minám, které soudruzi nakladli proti "hrdinnému afghánskému tali-lidu", jak nám příkladně tvrdí Rambo 3, v prehistorii minulého století, kdy ještě v geopolitice nešlo o kladné obranné prosazování trvalého sluníčka bez jediné oběti na civilním životě, ale o zlé a útočné potírání vývozu heroinu do posraného Ruska, kde si nikdo nemohl dovolit ani tři pomeranče, natož herák. Výsledkem je nejlepší teen vyvražďovačka za posledních deset let. To, co postavy ztrácí na rozumu oproti jiným středoškolákům, to vynahrazují smyslem pro šťavnatý černý humor, s jehož pomocí se neváhají vysmát vlastní debilitě. Autoři zaslouží uznání, jelikož do nás až na jedno trapné martyrium o "My jsme kurva paragáni!" nehučí žádný trapný patos, ale spíše se připojují k divákovi a vysmívají se té demenci na place, kdy snad i chápou, že tohle přednést jako vážně se beroucí patos o důležitosti angažovanosti, dopadnou stejně trapně jako vlastenec Berg s vlastencem Marky Markem, proto zvolí raději ironický nádech a bude to lepší. A ono bylo! 79% (14.07.2015)

Až dodneška jsem si myslel, že si Ryan dělal prdel, ale jak to tak vypadá, tak Ernest Goodbody nejen že vyhrál válku, ale patrně se následně stal za odměnu instruktorem britských výsadkářů. Mnozí z nich však svého mentora dalece předčili, pročež se místo metody lstivých Afghánců dočkáme ukázky jiné, neméně brilantní vojenské taktiky, a to tradičního ruského způsobu likvidace minového pole. Když totiž jeden z mamlasů ve zbrani nastoupí na minu, nenapadne ty ostatní nic lepšího, než se kolem něj seběhnout snad z půlky Hindúkuše, a zuřivě okolo dupat jako stádo epileptických bizonů. Výsledkem pak nepřekvapivě není nic jiného, než minimalizace i několika dalších členů roty (chtělo by se říci, že patrně sedmé, ovšem to by i ona trojice Chaudard, Pithivier a Tassin vedle našich Kajakářů nesměla působit jako Kuffenbachovo komando křížené s Adeptes Astartes). No, prdel je to, jak zde již ostatně výstižně popsal pan verbal, vskutku náramná, zejména nekonvenční technika průchodu minovým polem (kterou bychom mohli pracovně nazvat např. „vypoulený králík“) v podání posledního celistvého medika pobaví a v mé osobní filmové dementbázi zdatně konkuruje i tulenímu zdolávání afghánských svahů. Bohužel v poslední třetině stopáže si protagonisté řekli, že víření končetinami již bylo dost, a že budou tedy místo střepin raději za neustálého tlachání chytat bronz. No prostě zčistajasna nuda k ukousání. O to víc ovšem uzemní závěrečný kiling džouk, když se dozvíme, že naši minolovkové za svou heroickou odvahu projevenou tváří v tvář zdravému rozumu a extrémnímu nasazení (tj. až do roztrhání těla) obdrželi metály… (03.06.2016)

Film ponúka toho málo. Veľa zbytočných rečí o ničom a skoro žiadny dej a akcia. Toto bolo hodné akurát na jednu časť bežného 30 minútového seriálu a nie na celý film. Vôbec mi nebolo ani ľúto tých pajácov, lebo scenár vôbec neobsahoval citové, či emočné prepojenie diváka s postavami. Ako som napísal len kopec kvákania o ničom. (20.01.2022)

Takhle nějak to bylo - nebylo. Praotec Inuita v bývalé sadě globálního obuzňování sedl na své plavidlo, aby ulovil nějaké mořské prase, ovšem sebral jej proud asiják, prohnal přes půl Zeměplacky a vysadil až v Afghánských horách. Tam poté, co potopa ustoupila, pojmenoval jedinou zbyvší vodní plochu po své arše, odchytil si pár opolidek a vytvořil národ, co je slovutný skrze svou genialitu, mírumilovnost a kladný vztah k modernitě, jak je ostatně všeobecně známo. Bohužel mu tam pořád někdo courá a snaží se jej připravit o tvrdě zasloužené kameny, prach, mák nebo dysenterii. Ivani, Bicmacové.... třeba tací křivozubí Britové se stavili již poněkolikáté. Nepoučitelní dobrodruzi. Pravda, takhle navečer v Pickwickově klubu, s dýmkou v ruce a papučí na noze, jsou o zbylé oudy osekaný veterán i jeho senilní vzpomínky na vraždění středem pozornosti, a to za to asi stojí. No, to je jedno - tlupa moulů s nedostatkem škrtidel vleze do údolí, do kterého poslední deště, tedy před cca dvaceti lety, naplavily pár dárečků, které ráčil pod povrchem zanechat ještě taváryšč. A zatímco tam v boji proti nepříteli odhazují hnáty, zábrany i životy, vláda, co je na místo ráčila poslat, v tichosti svou vlastní zemi zapleveluje nepřítelem stejným. Zvláštní doba. (17.04.2017)

Z komentářů jsem získal dojem, že to bude Černý jestřáb s fórkama. Není, no. Kajaki je vpodstatě komorní drama o tom, jak se sympatický lékař v trenclích snaží udrežet naživu svého kamaráda, než přiletí evakuační vrtulník. Většina filmů se odehrává na prostoru deset krát deset metrů, není tam žádné pobíhání se střílením, žádné "tango na šesti, všem jednotkám pal!", jenom stres a deprese. Postavy občas řeknou něco vtipného, ale smát se tomu moc nejde, protože ty fórky většinou říká voják v deliriu, kterému lezou ven střeva. Takže tak. Je to super film, ale rozhodně ne akční oddychovka. (19.04.2018)