Pirko

Hodně kontroverzní film, který chce svým obsahem šokovat- což se poměrně dost daří (4 lidé odešli během promítání). Sama vlastně nevím jak film hodnotit, je to strašně těžké a závažné téma.. Všem nám přijde, že obchod s bílým masem se nás netýká a děje se to jen někde za oceánem a nechceme si připustit fakt, že by se to mohlo dít ve vedlejším baráku. Hvězdička za téma.. 2 hvězdičky za skvělé herecké výkony především Dominiky Morávkové Zeleníkové, ale i ostatních (mně) "neznámých" herců, kteří filmu dodali na autentičnosti..... Smíšené pocity, které mi budou vrtat hlavou ještě minimálně týden..... za mě 3+ hvězdičky... (01.02.2017)

Aneb když jeden odchod z dětského domova a několik naivních rozhodnutí rozjedou koloběh fatálních událostí. Brzy plnoletá Martina nejprve tančí svým „kamarádům“ z domova kdesi na východním Slovensku, aby brzy vyrazila vstříc životu za svým chalanem do Prahy, protože „otec neznámy, matka nikdy neprejavila záujem.“ Jenže chalan má momentálně úplně jiné starosti, s pouličními živly by to zrovna tak vyhrála. A naneštěstí feťácký přítel potřebuje prachy, takže láska neláska, dívka se ocitá v bytě hrůzy plném násilí a zneužívání. Ano, možná mícháme žánry, mícháme pocity, jenže asi něco bude na tom, že veliké procento dětí z domovů končí na drogách nebo coby prostitutky. A tomu, že děvčata vycházejí z domovů s obálkami nepřipravené na život, věřím. Názory „nejpovolanějších“, že je to nesourodé, neberu. Je to autentické, je to depresivní, je to pestré, je to výborně zahrané. Prakticky od všech!! Což je v domácí tvorbě jedno velké umění. Ano, lze mít problém s tím, že k dívce si kvůli jejímu chování hůř budujeme vztah, lze komplikovaněji přijmout, že z lokací zase vyskakuje socialistická šeď, špína a všudypřítomná beznaděj, jenže Praha není jen Karlův most a nákupní domy. Pokud něco dokáže naštvat, tak závěr, který mi také úplně nesedl. Jinak ale tvůrci předkládají několik momentů, které vizuálně přenášejí bolest hlavní hrdinky na diváka, volí netypické sekvence, dlouhé kamerové jízdy, statické záběry, jsou pestří, zajímaví. Pokud někdo hovoří, že leccos je samoúčelné, ukázali by vševypovídající scénu ve sprše. Odvážná Dominika Morávková-Zeleníková hraje na jedničku. Chyby byly, ale za mě hodně depresivní vstupenka do života. Pouštěl bych ji tabletářům a fejsbukářům v devítce na základní škole. I proto, že jde o debut, tak ty čtyři hvězdy střelím. PS: Skladba zesnulého otce-skladatele puštěná v autě je milým pomrknutím. (12.11.2017)

18letá Martina je propuštěna z dětského domova na východním Slovensku s taškou oblečení a obálkou s několika bankovkami. Rozjede se za bývalým přítelem z domova, Romanem, který žije v Praze. Tam se setká se skupinou narkomanů, bezdomovců a různých obchodníků s lidmi. Peníze brzy utratí a ani její matka, žijící s novou rodinou na Kladně, nevypadá, že by jí chtěla pomoci. (07.01.2022)

Oproti Zázraku je to hotová oscarovka, ale aj tak je to furt riedke, dej na 15 minút natiahnutý na celovečerák. Sexploation až po dlhej hodine a 10 minútach nachvíľu, dosť explicitné a na ČSSR pomery nevídané. Inak je to taký súčasný rytmusovský Discopríbeh. Štýl neujednotený, chvíľu umelecká narácia, chvíľu klasická, často dokonca aj vyprázdnená narácia (dlhé zábery snímajúce prostredie po odznení naratívnej informácie, upriamovanie sa na nedramatické detaily). Hlavné postavy celkom dobre vymotivované, ale nie je tam žiadny dramatický oblúk, nemá to žiadnu zápletku, takže tie drastické veci nemajú ten emocionálny dopad, ako keby sme sa do hrdinky viacej mohli vžiť. Pri kastingu si inak museli dosť ulietať, je to defilé pošukov a šeredných tlám. (06.10.2016)

I když si spoustu lidí myslí, že o děti z dětských domovů je dbáno tak,aby se v dospělosti dokázali zařadit do normálního života a po propuštění z chráněného prostředí se většina z nich o sebe uměla postarat, že je připravena na život venku a neocitá se na ulici, v pasti dluhů, neřešitelných situací, které vedou k asociálnímu jednání jako je například prostituce, opak je pravdou. Statistiky mluví jasně. Přečtěte si jakoukoli studii o bezdomovectví či profesionální, erudovaný rozbor sociologů o tom, s jakými životními vyhlídkami většina bezprizorních polodětí končí a jaké mají možnosti nebo spíše nemožnosti (pokud se náhodou miniaturní hrstky šťastlivců neujme nějaká neziskovka) a možná budete mít jasno. Pokud někdo z diváků jako reakci na shlédnutý film řekne, že je příběh přemrštěný a takhle přece lidé v 21.století nežijí, pravděpodobně je to hýčkaný jedinec, který neví nic o reálném, tvrdém životě k těm, kteří měli v životní loterii hodně velkou smůlu. Ano, někdo si myslí že by to zvládnul lépe a kdo chce, může si najít slušnou práci, bydlení a normálně žít. Pokud ovšem takové dítě není nadprůměrně schopný jedinec, s velkou pravděpodobností ve všech těchto oblastech i při snaze selže. A selhal by i ten mudrc, který žije v jiné dimenzi. - Film není obhajobou svobodně zvolené prostituce. Přesto film nepopírá, že někdy je tato profese ještě nejlepší cestou z pekla, jak se v mládí může atraktivní žena v bezvýchodné situaci bez zázemí zajistit a díky finanční podpoře se zařadit do obyčejného života, najít si byt, vdát se za slušňáka... Ale to pochopí jen ten, co pracuje se sociálně vyloučenými nebo někoho takového osobně zná. P.S. Víte kolik je lidí, kteří chodí do obyčejného zaměstnání, ale mají tak nízký plat, že nemají ani na bydlení (komerční nájem je u nás ve městě včetně ostatních poplatků za bydlení už skoro stejný jako nájem v Městském bytě, vyloženě sociální byty takřka nejsou ani pro zdravotně postižené občany s dětmi) a tak žije mezi bezdomovci někde v odstaveném vagónu na nádraží a svoje tajemství před obyčejnými lidmi úzkostlivě tají? Kolik z nich se myje a holí ráno v placených veřejných sprchách, aby v práci nikdo nepoznal, kde strávil noc? Kolik z nich neholduje alkoholu ani nebere návykové látky? A přesto to do zařazení do společnosti pořád ještě nestačí? - Dobře, že se alespoň podobné filmy točí, i když je nepohodlné jim uvěřit. Zvlášť neuvěřitelné se to zdá tomu, kdo má byt v osobním vlastnictví zdarma zděděný po babičce nebo mu rodiče umožnili vystudovat vysokou školu a podporují ho doposud. Já ve svém okolí neznám jediného normálního člověka, který by začal v osmnácti letech samostatně fungovat bez jakékoli podpory buď od rodiny nebo od životního partnera. Pracují, do toho studují, snaží se, ale citové a finanční zázemí a předávání životních zkušeností, aby byl mladý člověk schopný v tom dospělém světě fungovat, jsou přesto ještě v těchto letech nezbytnou potřebou. (09.11.2017)