Nebezpečný svět Rajka Dolečka

Z toho milého starého pána, který byl tak příjemný v silvestrovských show 70. let či nedávno u Krause, kde mimochodem doporučil žrát vlašské ořechy, a tak je od té doby žeru, mám najednou trochu strach. (16.02.2017)

Myslím, že režisérka se malinko tlačí do role naivní čisté duše, aby byla Dolečkovi protikladem jakoby z principu a nemusela pro to příliš víc dělat než vedle něj být a nechápat ho. Ale v podstatě to jako plán (pokud to byl plán) vyšlo a ten film i díky tomu víc než do značné míry funguje. A asi nebyl způsob, jak by fungoval jinak. (25.08.2016)

Mladé děvče si ukrojilo příliš velké sousto, chce z důvodů rodinné historie (babička se přivdala do muslimské rodiny v Serbenici, kde pak došlo k masakru), kterým sama nerozumí a jsou nejasné, konfrontovat RD s jeho slepotou vůči zločinům proti lidskosti, jichž se měl dopustit v Serberenici generál Mladic, jehož RD hrdě prohlašuje za osobního přítele. Stařík, akademicky a publikačně stále činný, už žije plně ve vlastním zafixovaném světě, který si urputně střeží, aniž by ho toužil vystavovat nebezpečným ovlivněním realitou, a Kristýna nemá dost zkušeností, lstivosti, a konečně ani pochopení, aby mu to dokázala narušit. Vzniká tak bezzubý a bezmocný medailonek o samolibém, nervózně přisprostlém, ješitném akademikovi, který už dávno – pokud někdy vůbec – necítí rozpory v tom, co zkratkovitě hlásá, s chorobnou pečlivostí a s nerudnou žárlivostí udržuje a posiluje svůj obraz a přesvědčení a svou oblíbenost ve stejně senilnějících kruzích a všechny nevhodné podněty ucvakává v zárodku. Přemoudřelý tam, kde o nic nejde, a kde jde do tuhého, mává ležérně a přezíravě rukou. Protože na svém sebepojetí už do smrti nehodlá nic změnit, tak to je. Není ale jasné, co jiného vlastně autorka čekala, čeho chtěla dosáhnout, v co naivně věřila – že ho promění? Otevře, donutí prozřít, přiznat něco, co v sobě hluboko pohřbil, pokud to v něm vůbec ještě je? Ona? Jeho? Pána s reputací na sklonku života, který už nemá čas ani sílu na to nechat si zhroutit představu, na které založil svoji existenci? Haleluja? Končí to také očekávaně, do ztracena a fiaskem. Možná i proto, že děvče si ve skutečnosti potřebuje rodinný příběh vyřešit v sobě, pro sebe, a nechápe, že starého pána k tomu nepotřebuje, že její vnější cíl je zástupný, stejně sobecký jako Dolečkova nevůle, a její tudy napřená snaha předem marná. *~~ (08.03.2016)

Z filmu čiší bezradnost, jíž člověk před Dolečkovou démonickou osobností pochopitelně propadá. Režisérka zašla do několika slepých uliček (k nimž počítám i cestu do Srebrenice), ale pozorovat její pokusy a vývoj vztahu s protagonistou a k tomu poslouchat Dolečkovy bizarní výklady je fascinující i zábavné. (01.11.2015)

Dokument o nepochopení. Mezi režisérkou a jejím objektem, stejně jako o tom, že skoro nikdo neví, co se doopravdy v 90. letech dělo v rozpadající se Jugoslávii. Možná je Doleček ďáblovým advokátem válečného zločince, možná ne, o tom ať se rozhodne divák sám. Každopádně mi (stejně jako režisérce) připadá spousta jeho vášnivých promluv ve vzájemném rozporu, asi holt nerozumím levicovým intelektuálům. V neposlední řadě je dobré vidět, jak se stravuje respektovaný dietolog. Veršů mohlo být i méně. (15.02.2017)

Generál Mladič byl zločinec, ale co když bude někdy bude ten zdegenerovaný tlustý rozmanitý národ Američané bombardoval také Prahu? Třeba aby ochránil svůj kapitál, prosadil přistěhovalecké kvóty přemnoženého afrického a arabského obyvatelstva apod." (11.05.2020)

Nevím, jestli to je pouze fenomén České republiky, ale existuje mýtus, že pokud jste v něčem dobří, tak se zároveň stáváte morální autoritou. Nohavica, Konvička, Kundera, Ronaldo anebo Doleček. Je důležité, rozlišovat mezi moralitou a inteligencí (či umem) a to bych řekl, že má být vyznění dokumentu Nebezpečný svět Rajka Dolečka. Triviální věc jako je rozpoznávání reality, se kterou dříve měly problémy pouze lidé s psychickými obtížemi, začíná být v dnešní době trochu oříšek. Ano, trochu mě mrzí, že nedošlo k nějaké přímější konfrontaci, ale jaký by tak mohl být výsledek hádky s někým, kdo popírá vaši realitu? (15.12.2018)

Jsem ráda, že tento dokument vyšel a pan Rajko Doleček dostal slovo v tak ošemetné otázce, jakou je konflikt v Jugoslávii. Za odvahu a za samotného pana Dolečka dávám hvězdičky. Dokument sám ani jeho zpracování nechci hodnotit, jde o příliš osobní pohledy aktérů. Ale takovýchto odvážných studentů/ek by mělo být víc. (08.03.2017)

Pilát sa ho opýtal: Čo je pravda? (Quid est veritas?) Táto otázka mi znie v ušiach pri hodnotení každej historickej udalosti. A ja pochybujem, že sa pravda o dejinách dá objektívne a tobôž subjektívne zistiť. Môžete človeku predložiť aj stohy nepopierateľných dôkazov, pravdou preňho ostane aj tak iba to, čomu bude chcieť uveriť. (14.02.2017)

Zdá se, že na dokumentaristice FAMU se rodí nové dogma "naivní" režisérky. Takto nastavené zrcadlo dnes stačí a osobnosti všech vyvolených národů a státostran se pravidelně nachytat nechají a do smradlavého bahna svých osobnostních rysů se gravitačně zhroutí samy. Funguje to stejně jako u Kancléř na hradě, Hájek v podhradí (takhle si název pamatuju já) nebo u Stát Knížák. Zde je zdůrazněna posvátná rétorika ve službě obéznímu Ratkovi, kterou v defenzivní nouzi nejvyšší doplňuje zbabělá psychologizace názorového odpůrce z kvaziexpertní pozice. Lehce mrazivá sonda i do enkláv dnešního jihoslovanského národovectví, návod ke gerontologickému sebezpytu pro všechny z nás po čtyřicátém roku věku, memento dnešní publikační nadprodukce. Subjektivita tvůrce je střídmě naznačena, scénáristická příprava slouží výsledku. "Voni se bojej, protože vědí, že člověk zná pravdu." (23.10.2016)

Živorodý dědek... který miluje moc a pozornost... " Musíme naučit děti kdo je jejich nepřítel"... Tahle věta k pochopení charakteru docenta vdolečka bohatě stačí... emoční primitiv se nikdy nezdržuje hledáním skutečné pravdy a nikdy nemá dost odvahy na to mít pochyby o tom co opravdu ví... Dokument po mě stekl... (13.08.2021)

Rajko Doleček je pro mne především předrevoluční ikona zdravého životního stylu a vynikající endokrinolog. To je tady lehce upozaděno a autorka ukazuje pana profesora hlavně jako obhájce a osobního přítele válečných zločinců Ratko Mladiće a Radovana Karadžice. Snaží se o konfrontaci, ale po většinu času je pouze korektním pozorovatelem. Co jí také zbývá, když ve chvíli blížícího se možného střetu nasadí Rajko Doleček svůj šarmantní úsměv a sebestředně konfliktu zamezí. Je to trochu hra na kočku a na myš s nerozhodným výsledkem, ale velmi zábavná. A jak v dokumentu říká sám pan profesor: "Když je zábava, tak i hajzl může shořet!" (16.02.2017)

Kľudne by tu mohli aj zmeniť hlavičku filmu, pretože režisérom aj scenáristom je tu pán Doleček. Mladé dievča ale malo dobrý nápad vyraziť so starým pánom na cestu a natočiť k tomu road-movie. Jeho osobnosť má všade dvere otvorené, jeho názory sú jasne vyhranené a skalopevne nemenné. Akýkoľvek náznak diskusie nemá šancu, to je často pripad starších ľudí, v jeho prípade ako exemplárny príklad. Film je zavŕšený návštevou priateľa generála Mladića v haagskom väzení. Na ktorej strane bude stáť divák, to sa musí rozhodnúť každý sám, ale dokument je zaujímavý po každej stránke. –––– Pane Dolečku a komu píšete? – Jedné ze svých přítelkyň. – A kolik jich máte, přítelkyň? – Je jich několik. Člověk se musí potěšit i v starým věku. –––– Pan Doleček mi jednou řekl, že pochopit znamená odpustit. Můžu ale doopravdy pochopit něco, co jsem sama nezažila? (16.02.2017)

Slečna se snažila manipulovat, ale Rajko jí na to neskočil. Každopádně tenhle intelektuál má, co nabídnout. Určitě se to dalo natočit lépe. Režisérka se skoro vůbec nevěnovala jeho profesi, no a jeho politická činnost zase nebyla představena dostatečně komplexně. Mělo to dost mezer. 55%. (19.11.2017)

Doleček je i ve svých 90 letech stále démon a krade si film pro sebe, za to režisérka selhává na celé čáře, ať už filmařskými postupy, kdy celý dokument staví do studentského až amatérského filmování, tak i svou osobností, kdy se snaží Dolečka konfrontovat a snaží se ho změnit své názory, kdy ten ji vždy sjede jak malou holku na pískovišti, ale co by taky čekala, když nemá žádné kloudné protiargumenty, jen že si babička vzala muslima a tudíž s něma ona soucítí, a lidi s opačnými názory jsou všechny špatní? Příště by se slečna měla lépe připravit na tvorbu dokumentu, tady ji hraje do karet, že si vybrala příliš charismatickou postavu, který ji ten film částečně zachraňuje, že není čas moc přemýšlet nad jejími tvůrčími chybami. (15.02.2017)

Ja to fakt nevydrzel... mirne pomatena naivni slunickarka reziserka se snazi moralizovat a konfrontovat p. Dolecka se svym videnim valky, kterou nikdy sama nezazila... Rajko si postupne film i jeho vyzneni krade pro sebe z rukou cim dla vice bezradne mlade autorky... vyzniva to cele nejak toporne az chvilemi trapne to rozhdone ne zasluhou pana Dolecka... :oT (14.02.2017)

Film se tváří objektivně a snaží se jen naznačovat. Ale bezradnost režisérky, vydírání Dolečka, to mi nesedí. Trochu to připomíná otázku, jak mohla i vzdělaná německá inteligence páchat a schvalovat zvěrstva. Doleček je chytrý pán s pokřivenou morálku, ale především s tendenčním výkladem historie, jenž nepřipouští debatu a podtrhuje svým chováním své názory. (16.02.2017)

ona ho (dolečka) opravdu nezvládla... on ji prostě převálcoval a její naivní - problematiky neznalé otázky - byly často až k smíchu. ale nevadí (opravdu) - po dlouhé době zase dostal prostor někdo z "druhé strany", komu bysme za normálních okolností nenaslouchali. myslím, že ty problémy v takových neklidných oblastech jsou složitější než černobílé a profesor to dokazuje. a máslo na hlavě tam maj myslim obě strany, ne jen ta srbská.... (12.03.2017)

Skvělé. Cílem režisérky, domnívám se, vůbec nebylo "názorově vyhrát", ale "nastavit ono pověstné zrcadlo". A tohle zvládla dokonale. Pochopit "nepochopitelné" se jí totiž logicky nemohlo podařit. Předložila nám tak plastický obraz vysoce inteligentního člověka, jehož život byl evidentně dlouhodobě (de)formován přemrštěnými ambicemi a touhou vyniknout za každou cenu a jakýmikoliv prostředky. Pokud by setrval ve svém "světě kalorií", snad by se to dalo přijmout. Ovšem zvolil si bigotní zavírání očí před realitou, nebo například vulgární mluvu, neospravedlnitelnou ani vysokým věkem. Tak vzbuzuje místo obdivu a úcty, spíše útrpný úsměv a rozpaky. . (15.02.2017)

Hezký popis…kdo nejde s námi, je automaticky fašista, lhář a manipulátor. I kdyby se ta blbka na hlavu postavila, tak pravdu nezmění. Díky, Rajko…sláva Republice Srpske. (24.09.2022)