Muž a žena

Keď tento film sleduje divák, ktorý zažil viacero romantických príbehov, tak počas sledovania spomína, hodnotí, porovnáva, asi aj objavuje nepoznané a je s pozadím, ktoré sa premieta na obrazovke, či na plátne spokojný. Ak však film sleduje divák, ktorý nemá chuť ani potrebu sledovanie ozvláštňovať, dopĺňať, skrátka spolupracovať, tak na filme síce môže oceniť skvelú kameru, vtieravú hudbu a sympatických hercov, ale inak mu bude pripadať zdĺhavý a nakrútený akoby bez scenára. Preto sa dve tretiny divákov (mnou sledovaných) rozhodli pre štyri a zvyšná tretina aj so mnou pre tri hviezdičky. (17.09.2020)

Claudeovi,t.j režisérovi,scenáristovi a najmä kameramanovi tohoto nezvyčajného počinu,mi je sympatické a na počudovanie ako sa zhostil snímku o vzťahu muža a ženy vo vizuálnej forme,čo sa týka spomínanej kamery,ale aj strihu,hudby a samozrejme dôjde na flashbacky,ktoré sprostredkúvajú príbeh takým spôsobom oku lahodným alebo áno,Anouk a Jean-Louis spája niečo z ich minulosti,čo sa prejaví v súčastnosti,čo brzdiť ich bude,že do budúcnosti sa spoliehať na spoločný vzťah jednej ženy motajúcej sa vo filme,t.j pracuje ako filmová skriptka,táto žena mala jeden vzťah,ktorý sa náhle prerušil,spoznáva jedného chlapíka milujúci rýchlosť áut ako automobilový pretekár,títo dvaja zamilovaní ľudia prežívajú intenzívny krátky vzťah spolu s načrtnutými pocitmi z minulosti prelínané v prítomnosti,že niekedy som nevedel,kde sa nachádza dej... Jean-Louis Trintignant ako Jean-Louis Duroc,čiže mená sú takmer isté,okrem priezviska,je spoľahlivý herec,ktorý tento snímok prežíva naplno,dobrý výkon,tohoto herca som spoznal až v oceňovanej Láske Michaela Hanekeho a Anouk Aimée ako Anne Gauthier taktiež zaujímavá herečka už len na pohľad,keď sa na ňu dívam,ktorá má komplikovanejší pocit bezcielnosti... Aby som nezabudol,rejža čerpal z Godardovho-Na konci s dychom alebo Resnaisov počin Vlani v Marienbadu.To mi hneď prišlo na um. (14.05.2014)

Snímek jako stvořený pro první filmové rande. Náladový a citlivý film o obyčejném setkání muže a ženy, jenž zdůrazňuje potřebu pokračovat stále dále, i přese všechno, co bylo, a přese všechna trvalá pouta s minulostí. Svým vyzněním je film v zásadě banální, jeho přednostmi jsou oproti tomu značná poetičnost a melancholičnost řady scén; snaha o vzbuzení citové odezvy je však trochu přehnaná, když obzvláště způsob užití obrazových filtrů a hudby působí místy prvoplánové. Ač si film kvůli naposled uvedenému zaslouží spíše tři hvězdičky, z osobní zaujatosti a kvůli Anouk Aimeé dávám o jednu víc. (30.08.2014)

Krása jásá! Ano romantické melodrama, které někteří neváhají přirovnat k červené knihovně. Jenže ten film je pořád moderní svými postupy. Vynikající kamera, kompozice scén, klipové sekvence, hravost, přechody mezi žánry, náladami, silné herecké obsazení Jean Luis Trintignant a hlavně osudová Anouk Aimée, to vše podtrhuje hudba, která do toho skvěle pasuje. Velmi silný zážitek, který prostě jen tak něco nepřekoná. Všichni by si měli uvědomit, že to co Lelouch použil, z toho žije žánr dodnes! (a nemyslím tím jen tvůrce z Evropy a USA, ale zejména Asie - Wong Kar Wai a Jae-young Kwak by jistě mohli vyprávět...) Film, který podle mě nezestárl ani trochu. (17.03.2011)

Pastva pro oči a útok na mozkové buňky. Rozplýval jsem se nad mlhou a pěnícím mořem a pěnil nad banalitou příběhu, jenž by se dal shrnout do pěti holých vět. Z krásy některých záběrů - rozostřených, zpomalených, melancholickou hudbou doprovázených - člověka až mrazí, ale ta sentimentální love story je vposledku tak magazínově bídná, že se mi na patro dere slovo kýč. (19.06.2009)