Sváteční vyjížďka
Il sorpasso
The Easy Life
Réžia:
Dino RisiKamera:
Alfio ContiniHudba:
Riz OrtolaniHrajú:
Vittorio Gassman, Jean-Louis Trintignant, Catherine Spaak, Annette Vadim, Claudio Gora, Linda Sini, Nando Angelini, Edda Ferronao, Jacques Stany (viac)Obsahy(2)
Bláznivá a zdánlivě bezcílná jízda přes Římskou riviéru svede dohromady bezstarostného řidiče se zastydlým studentem práv a jejich životy navždy změní směr. V polovině srpna se koná svátek Ferragosto, přičemž většina Italů slaví tak, že zavře krám a vyrazí na venkov nebo k moři. A právě v takový rozpálený den křižuje Bruno (Vittorio Gassman) liduprázdným Římem a shání telefon. Narazí na zakřiknutého vysokoškoláka Roberta (Jean-Louis Trintignant), který celé léto sedí nad právnickými skripty, a vytáhne ho ven na skleničku aperitivu. Z krátké zajížďky se ovšem rychle stává neřízený dvoudenní výlet po Římské riviéře až do Toskánska, plný šíleného předjíždění v úzkých zatáčkách, rozhlížení se po krásných ženách a všemožných eskapád při každém vystoupení z Brunova kabrioletu Lancia Aurelia Spider. Přes počáteční nesympatie a následné okouzlení velkohubým a bezstarostným řidičem si ovšem Robert stále více uvědomuje tragičnost svého nového přítele a skrze něj i své vlastní bezútěšné vyhlídky... Režisér snímku Dino Risi se proslavil jako tvůrce italských komedií s ostnem společenské kritiky. Ve svém ranějším díle dává Risi do kontrastu dva povahově rozdílné hrdiny a přes jejich upjatost či dětinskost však ani jednomu nestraní. V jistém smyslu představuje setkání Bruna a Roberta střet generací, fanfarónské lehkomyslnosti 50. let, kdy se poválečná generace mohla poprvé zhluboka nadechnout, a nastupující generace 60. let, vychovávaná uprostřed tržního kapitalismu a v honbě za kariérou. Svá nejslavnější díla natočil Risi právě s italským komikem Vittorio Gassmanem, který se stal jednoznačnou tváří režisérových tragikomických postav. Sváteční vyjížďku (1962) uvádí Česká televize v nově zrestaurované verzi a s původním barrandovským dabingem, stejným s jakým byl film před více než padesáti lety promítán v československých kinech. (Česká televize)
(viac)Recenzie (57)
To boli časy, keď boli rímske pamiatky ľudoprázdne a miestami, kde sa dnes takmer nedá prejsť ani peši, sa prechádzalo autom plnou rýchlosťou. Plná rýchlosť je treťou hlavnou postavou filmu, a ten by mohol byť premietaný aj ako varovanie mladým nevinným dievčatám (aj chlapcom), že netreba bezhlavo nastupovať do auta k agresívnym neustále trúbiacim bláznom, akým je filmový Bruno. No v užívaní života sa mu nikto nevyrovnal, a to, čo zažil za dva dni, niektorí nestihnú ani za celý život. Tento film je oveľa, oveľa lepšia Bezstarostná jazda, a keby som si medzi nimi mal vybrať, tak si vyberám tú taliansku. ()
Sváteční výjižďka je jistě film, který měl umělecké ambice, leč podle mě už zastaral. Nesourodá dvojice pilného studenta a chvastounského podvodníčka se vozí autem letní Itálií. Potkávají různé známé i neznámé lidi. Chvastoun se projevuje jako podrazák, byť se navenek tváří sympaticky, a studentík jako slušňák, který se neumí bránit. Tak to jde až k vcelku očekávanému konci. A víc než cokoliv jiného mě film nudil. Gassnan jako uřvaný fanfarón mě štval a Trintignan jako submisivní slušňáček mě rozčiloval – obě hlavní postavy byly děsně protivné. SHRNUTÍ: Když se přinutíš chovat se proti své povaze, tak ti to z dlouhodobého hlediska nikdy vítězství nepřinese. A taky: Když se slušňák sejde s darebákem, kdo myslíš, že vyhraje? ()
Bezstarostná jízda po italsku ve skvělé interpretaci Vittorrio Gassmana a Jean-Louise Trintignanta (tehdy ještě v počátcích své strmé herecké kariéry a to nejenom ve Francii) neztratila ani po letech nic ze své bezprostřednosti a zajímavosti, ba právě naopak. Děj není zdaleka až tak podstatný, i když krásné italské lokace, spousta překrásných žen i zajímavých aut nejsou samozřejmě nedůležité. Nejdůležitější je však krásně znázorněný vztah dvou zpočátku absolutně povahově potikladných ústředních představitelů. A ten dvoudenní vývoj vzájemného vztahu i vzájemné "ovlivňování" povah i životních priorit je ve filmu ukázáno moc povedeným způsobem, na němž mají kromě režiséra dva ústřední herečtí představitelé opravdu lví podíl. Starosti si může dělat jen divák, ať už v průběhu projížděk, tak i při přemýšlení o jejich povahách. ()
... si vyhodila z kopýtka. Zemi ladnou tryskem bere. Doslova. Doprava, doleva, spolu rovně. Pod kapotou přede motor neposeda. Rozpálí mapy cest, roztaví značky měst. "Bellisimo uomo." Bohémská, vitální nátura. Říman "Amore." Bourák Bruno. Když sešlápne plyn, roztančí kola. Roztočí silniční "mejdlo." La dolce vita, jehož nakažlivě nevázaný, zářivě odvázaný, perlivý, burácivý úsměv zůstává už jen v zrcátku zpětném. ()
Určitě každý z nás se někdy cítil podobně jako Robert. Protože suverenita, bezuzdná drzost až sprostota v životě většinou slaví úspěch. Potkal jsem v životě hodně lidí, jako je Bruno. Tři za film (jsou tam pěkný holky), a jedna navíc za původní dabing, který ČT vytáhla (tleskám, jen tak dál). Vittorio Gassman a Jean-Louis Trintignant - bravo! ()
Galéria (6)
Fotka © Solaris Distribution
Zaujímavosti (12)
- Auto, kterým jezdí Bruno Cortona (Vittorio Gassman), je Lancia Aurelia B24. (HONXX)
- Ve skutečnosti ten, kdo se objeví ve scéně u okna, není Jean-Louis Trintignant (Roberto), ale dublér vybraný s vlastnostmi mladého muže, kterého si Dino Risi představoval, natočený v pološeru a v dlouhém záběru. Navíc skutečná budova použitá pro Robertův dům se nachází v jiné římské čtvrti, takže dialog mezi oběma postavami je montáží scén natočených v různých časech a na různých místech s různými interprety. To lze pochopit z několika detailů: když se Bruno (Vittorio Gassman) podívá nahoru, zdá se, že osoba má brýle a okno je velké, trojdílné, z nichž pouze jedno je zavřené; když je v záběru Trintignant, okno je viditelně menší a také jiného typu; dále za kašnou – která je teoreticky před oknem – je spousta krajiny, ale ve scéně, v níž Roberto vidí domovníka na balkoně souseda, je balkon naproti témuž oknu. (classic)
- První scény, které byly natočeny, byly právě ty, které film otevírají: natáčení probíhalo ve skutečnosti v polovině srpna, a protože Dino Risi ještě neměl vybraného herce pro postavu Roberta Marianiho (Jean-Louis Trintignant), použil dvojníka, a to jak v okamžiku, kdy se mladík objeví u okna, tak v úvodní části cesty, kdy projíždí Piazza di Spagna, Piazza del Popolo a Svatopetrské náměstí: záběry jsou vždy v dlouhém záběru a když auto projíždí před kamerou, postava si zakrývá obličej. (classic)
Reklama